Od filmových obrazů k těm zvukovým

dok.revue 1.20

Logo cyklu Radiodokument na Českém rozhlase Dvojka. Foto Tomáš Vodňanský

Dokáže zvuk zviditelnit viditelné? Proč zvukové obrazy podporují naši imaginaci? Je rozdíl, když posloucháme se zavázanýma očima? A je zvuk svobodnější než obraz? To jsou jen některé otázky, které se objevují v novém čísle dok.revue, jehož hlavním tématem jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? 

V hlavním rozhovoru čísla pak tvůrkyně a teoložka Viola Ježková přibližuje nejen svůj autorský přístup, ale i svou práci dramaturgyně Radiodokumentu pro Český rozhlas Vltava, která tak trochu připomíná práci terapeuta. Ježková navíc na FAMU vede semináře o radiodokumentu a vyprávění zvukem. K tomu dodává: „Obraz nás zahltí. Má obrovskou moc, téměř totální. Proto je třeba si od obrazů občas dát půst. Z toho důvodu se studenty na FAMU na semináři začínáme se škraboškami. Studenti stiženi vizualitou si zakryjí oči a chvíli jen poslouchají, klidně i půl hodiny... Učíme se vnímat skrze uši, uvědomit si, jakým způsobem v nás ožívají obrazy a jak se projevuje naše imaginace – to je ten půst.“ 

K rozkošatělému tématu čísla se váže i glosa Terezy Reichové Děkuji ti, étere, v níž tato filmová dokumentaristka přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně? Odpovědí je celá řada, jednu z nich nabízí například filmový teoretik Rick Altman, podle něhož je zvuk vždy událost, která má začátek, průběh a konec, je efemérní. Světlo je objekt, ale zvuk je prostor. Obraz vnímáme jako stálou vlastnost věcí, ale zvuk je proces v čase.1) Proto vyžaduje mnohem více soustředění zvuku naslouchat. Dokážeme to ještě ve věku všudypřítomných obrazů? Téma radiodokumentů se hodí do doby všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. 

O možnostech jiných průsečíků, tentokrát filmu a filozofie, píšou v teoretickém textu estetička Tereza Hadravová a dokumentaristka a kurátorka Andrea Slováková. Ve svém úvodu do „filmozofie“ představují základní přístupy, témata a klíčové osobnosti tohoto specifického průsečíku filmu a filozofie. 

V novém čísle dok.revue se dále dočtete, proč by film V síti měl být hlavně na síti a co si o novém filmu Víta Klusáka a Barbory Chalupové myslí filmový kritik Martin Šrajer, zakladatel platformy Digiděti Jan Kršňák a psycholožka Hedvika Boukalová. České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje pro dok.revue jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny jugoslávských filmařů, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Čtenář si také přečte, jak uvažuje Anna Kryvenko o svém připravovaném filmu Slunce živých mrtvých. Chce v něm pojednat o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů. Boj s chaosem v těchto týdnech zažíváme tak nějak všichni. Všem čtenářům dok.revue proto přeji alespoň částečné přátelství s vesmírem.


Poznámka

1) Jedná se o parafráze Altmanových myšlenek z knihy Sound Theory, Sound Practice (ed. Rick Altman, London, Routledge, 1992)




1.20DOK.REVUE
09. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková