Od filmových obrazů k těm zvukovým

dok.revue 1.20

Logo cyklu Radiodokument na Českém rozhlase Dvojka. Foto Tomáš Vodňanský

Dokáže zvuk zviditelnit viditelné? Proč zvukové obrazy podporují naši imaginaci? Je rozdíl, když posloucháme se zavázanýma očima? A je zvuk svobodnější než obraz? To jsou jen některé otázky, které se objevují v novém čísle dok.revue, jehož hlavním tématem jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? 

V hlavním rozhovoru čísla pak tvůrkyně a teoložka Viola Ježková přibližuje nejen svůj autorský přístup, ale i svou práci dramaturgyně Radiodokumentu pro Český rozhlas Vltava, která tak trochu připomíná práci terapeuta. Ježková navíc na FAMU vede semináře o radiodokumentu a vyprávění zvukem. K tomu dodává: „Obraz nás zahltí. Má obrovskou moc, téměř totální. Proto je třeba si od obrazů občas dát půst. Z toho důvodu se studenty na FAMU na semináři začínáme se škraboškami. Studenti stiženi vizualitou si zakryjí oči a chvíli jen poslouchají, klidně i půl hodiny... Učíme se vnímat skrze uši, uvědomit si, jakým způsobem v nás ožívají obrazy a jak se projevuje naše imaginace – to je ten půst.“ 

K rozkošatělému tématu čísla se váže i glosa Terezy Reichové Děkuji ti, étere, v níž tato filmová dokumentaristka přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně? Odpovědí je celá řada, jednu z nich nabízí například filmový teoretik Rick Altman, podle něhož je zvuk vždy událost, která má začátek, průběh a konec, je efemérní. Světlo je objekt, ale zvuk je prostor. Obraz vnímáme jako stálou vlastnost věcí, ale zvuk je proces v čase.1) Proto vyžaduje mnohem více soustředění zvuku naslouchat. Dokážeme to ještě ve věku všudypřítomných obrazů? Téma radiodokumentů se hodí do doby všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. 

O možnostech jiných průsečíků, tentokrát filmu a filozofie, píšou v teoretickém textu estetička Tereza Hadravová a dokumentaristka a kurátorka Andrea Slováková. Ve svém úvodu do „filmozofie“ představují základní přístupy, témata a klíčové osobnosti tohoto specifického průsečíku filmu a filozofie. 

V novém čísle dok.revue se dále dočtete, proč by film V síti měl být hlavně na síti a co si o novém filmu Víta Klusáka a Barbory Chalupové myslí filmový kritik Martin Šrajer, zakladatel platformy Digiděti Jan Kršňák a psycholožka Hedvika Boukalová. České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje pro dok.revue jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny jugoslávských filmařů, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Čtenář si také přečte, jak uvažuje Anna Kryvenko o svém připravovaném filmu Slunce živých mrtvých. Chce v něm pojednat o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů. Boj s chaosem v těchto týdnech zažíváme tak nějak všichni. Všem čtenářům dok.revue proto přeji alespoň částečné přátelství s vesmírem.


Poznámka

1) Jedná se o parafráze Altmanových myšlenek z knihy Sound Theory, Sound Practice (ed. Rick Altman, London, Routledge, 1992)




1.20DOK.REVUE
09. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.