O filmech, které měly přijít, a nepřišly

dok.revue 6.20

Příchozí. Foto Paramount Pictures

Letošní filmovou krajinu netvarovaly, tak jako obvykle, jen filmy, které jsme měli možnost zhlédnout – ať už přímo v kině v těch vzácných chvílích rozvolnění, nebo online během festivalů či na VOD platformách, jež nám letos nahradily náš běžný kulturní prostor. Krajinu zvrásnily i filmy, které jsme letos očekávali, na něž jsme se těšili, a přesto jsme je vidět nemohli. Kromě poslední bondovky k nim patří třeba sci-fi Duna kanadského tvůrce Denise Villeneuva, k jehož filmům jako Sicario: Nájemný vrah, Příchozí či Zmizení složil hudbu islandský skladatel a režisér Jóhann Jóhannsson. A právě na jeho první celovečerní a poslední životní film Last and First Men se mnozí letos těšili nejvíc. Měl být do českých kin uveden letos v listopadu, pandemie a zavřená kina tomu však zabránily a do online prostoru se tento snímek nehodí. Jóhannssonova temná, melancholická a něžná hudba jako by promlouvala z jiného světa. Je apokalyptická, a přitom plná naděje. Podobně působí i jeho celovečerní filmová adaptace sci-fi románu Last and First Men spisovatele Olafa Stapledona, v němž do Jóhannssonovy hudby a záběrů monumentálních brutalistních staveb Titova režimu promlouvá hlas herečky Tildy Swintonové. 

Navzdory tomu, že na své uvedení do kin tento mimořádný snímek u nás stále čeká, jsme se rozhodli věnovat část posledního letošního čísla dok.revue právě Jóhannssonově tvorbě. Přinášíme překlad osobního eseje Petera Albrechtsena, Jóhannssonova blízkého přítele a spolupracovníka, který vznikl krátce po Jóhannssonově smrti v únoru 2018. Adriana Belešová se pak pokusila ve svém souhrnném článku bilancovat celou tvorbu tohoto islandského tvůrce. 

Prosincové číslo dok.revue přináší jako vždy bilanční anketu o nejpodstatnější film a knihu roku 2020. Tradičně je součástí zimního čísla situační recenze vracející se k výraznému snímku uplynulého ročníku ji.hlavského dokumentárního festivalu. V tomto čísle debatuje o snímku Jana Gogoly Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu filmová kritička a teoretička Mária Ferenčuhová a dva významní slovenští dokumentaristé Peter Kerekes a Miro Remo. 

Aktuální dok.revue přináší čtenářům k Vánocům malý dárek v podobě možnosti zhlédnutí filmu Vladimíra Turnera 14,4V17.11, k jehož vzniku a koncepci autor napsal pro dok.revue text. Přečíst si můžete také to, jak Pavel Sladký koncipoval svou novou knihu Filmy jsou tajné dveře do reality, nebo glosu o tom, jak uvažovat a psát o transgender tématech

Děkujeme všem čtenářům za přízeň a na viděnou doufejme v lepších časech otevřeného světa a velkých pláten.




6.20DOK.REVUE
21. 12. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.