Niečo sa mohlo stať

Báseň Márie Ferenčuhové napsaná po zhlédnutí filmu Kauza Cervanová Roberta Kirchhoffa

Niekedy okolo deviateho júla
som prestal rozoznávať, čo je skutočnosť.
Povedal som im, že neviem, čo sa stalo.
Že sa mohlo stať niečo, čo si nepamätám.
Veď aj to, čo si pamätám, je matné.
Útržky celkom obyčajných vecí:
povraz, kalná voda, zauzlený čas.
Keď odtlačili skriňu,

videl som za ňou dvere:
nedoliehali, boli plechové a dolu pokrivené.
Keď mi sňali putá,

pochopil som,
že fotky nalepené na dne šuflíka
som tam neodložil ja.  Ani rukopis asi nebol môj.
Amatérske zábery, denník
aj moje vlastné spomienky
mohli byť len podvrh.
Keď som sa obrátil,

v tmavej izbe už nestáli muži
v uniformách, stála tam ona
a dívala sa na mňa mojimi očami.

Urobil som niečo zlé?
Urobili mi niečo zlé?
Na konci chodby
sedemkrát odvislo

zrkadlo.


Foto: dokweb.net

Mária Ferenčuhová

Básnířka, překladatelka, badatelka. Přednáší dějiny a teorii dokumentárního filmu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Publikuje odborné statě a poezii. Vydala několik knih, mj. vědeckou monografii Odložený čas. Filmové pramene, historiografia, dokumentárny film (2009) a sbírku veršů Ohrozený druh (2012). Báseň Niečo sa mohlo stať napsala poté, co zhlédla dokumentární film Kauza Cervanová (2013) Roberta Kirchhoffa.




1.14DOK.REVUE
28. 04. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue

související články:

3.10Nehody vnímania času II.Báseň Márie Ferenčuhové