Někdo, kdo je jako nikdo jiný (Kasí ke mesle híč kasí níst)

Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád, autorky dokumentu Dům je černý

Ve snu jsem viděla někoho přicházet.

Ve snu jsem viděla červenou hvězdu.

Míhala se mi víčka

a boty neúnavně párovaly

a oslepla bych,

kdybych zalhala.

Tu červenou hvězdu ve spánku

jsem viděla, i když jsem nespala.

Někdo přichází.

Někdo přichází.

Někdo jiný.

Někdo lepší.

Někdo, kdo je jako žádný jiný,

jako otec není, jako Ensá není, jako Jahjá není, jako matka není.

Je jako ten, co musí být.

A převyšuje stromy Memárova domu

a jeho obličej,

září víc než tváře Pána času.

A nebojí se

sajjed Džavádova bratra,

co odešel

k policejním uniformám.

A nebojí se ani

samotného Džaváda, co mu patří 

všechny místnosti našeho domu.

A jeho jméno,

co matka vzývá před a po modlitbě,

je buďto soudce soudců

nebo…

 

Se zavřenýma očima

dokáže číst

všechna těžká slova knížek třetí třídy.

Zvládne odečíst

tisíc od dvaceti miliónů,

aniž by ubylo.

A jakékoliv zboží

z obchodu sajjeda Džaváda

svede získat na půjčku.

A umí učinit,

aby se Alláhova lampa,

zelená jako ranní rozbřesk,

rozsvítila podruhé

nad Meftáhijánskou mešitou.

Ach,

jak je světlo dobré!

Jak je světlo dobré.

A jak moc si já přeju,

aby měl Jahjá vozejk

a aby měl malou lucernu.

Jak moc si přeju

sedět mezi melouny,

vodními i žlutými,

na Jahjově dvoukoláku

a zatočit se na náměstí 

Mohammadíje.

Ach,

jak je dobré

se na rynku točit.

Jak je dobré

spát…

Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád ze sbírky Tavalod-e dígar (Druhé zrození) vydané roku 1963, kdy rovněž natočila autorský dokument Dům je černý (MFDF Ji.hlava, Průhledná krajina: Írán).

 

Přeložila Zuzana Turková




f5.13DOK.REVUE
24. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film