Nehody vnímania času II.

Báseň Márie Ferenčuhové

Nielen nemožnosť tvarovať

časové previsy,

dávno minulé,

do vĺn odlišnej modrej

temporality,

ale aj vzduch: iba  v prítomnosti,

tvaru tvár,

suché konáre  a vypílené dosky,

knihy  s hranatým telom –

ako zvíťaziť

nad nehybnosťou

jazykom,

ak neustále tuhne do obrazov,

 z ktorých čas nestihne vyprchať,

pretože do nich nikdy nevstúpil?

 V prítomnosti: dýchanie –

jediný pohyb: sínusoida,

lineárne vlnenie,

niečo, čo práve teraz chýba,

už dávno uniklo.

Pamäť:

nie vrstvy času, ale priškrtené

okamihy.

Stojatá voda.

Zrazenina, zvetrávanie;

zakaždým iný uhol pohľadu.

Mária Ferenčuhová studovala v Bratislavě a Paříži, doktorát získala z dějin a teorie filmu na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Prózu, poezii a umělecké překlady publikuje v mnoha časopisech. Je redaktorkou filmově-teoretického časopisu Kino-Ikon, odbornými články přispívá do dalších periodik. Na VŠMU přednáší dějiny světového filmu a taky dějiny a teorii dokumentárního filmu. V roce 2009 vydala knihu Odložený čas, jejíž základní osu tvoří dvojice pojmů „dějiny a čas“, které promýšlí v řadě dílčích témat, jakými jsou např. vztah historiků k samotnému „psaní dějin“, k filmovým pramenům, případně k dokumentárním filmům o dějinách.




3.10DOK.REVUE
24. 09. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue

související články:

1.14Niečo sa mohlo staťBáseň Márie Ferenčuhové napsaná po zhlédnutí filmu Kauza Cervanová Roberta Kirchhoffa