Nauč se číst krajinu

Letní vydání dok.revue nabízí pojetí projektivní scenáristiky v podání Martina Ryšavého, ženský element ve filmu Stále spolu nebo příběh knihy o časosběru Heleny Třeštíkové

Ilustrace: Michaela Kukovičová

V letní dok.revue přicházíme s novinkou v podobě video blogu. Od pondělí můžete pravidelně sledovat záznamy z festivalových masterclass či debat z Inspiračního fóra. Jako první svoji tvůrčí metodu představuje španělský režisér a dokumentarista Albert Serra, který bývá často označován za „radikálního klasika“. O způsobu své práce s hrdiny klasické literatury, jako byli Don Quijote nebo Casanova, se rozpovídal ve festivalové masterclass.

Letní vydání je tak trochu vizionářské, a přestože bývá rubrika Báseň někdy pouze doplňkovou pro potěchu ducha, tentokrát je v Herzogových tezích možné najít pojítka k několika tématům našich textů. Všech 24 rad velkého německého autora Wernera Herzoga může být přínosných nejen filmařům. Nejvíce inspirativní pro toto vydání se stala třináctka: „Nauč se číst podstatu krajiny.“

Scenárista a režisér Martin Ryšavý v rozhovoru sní o proměně vytěžené krajiny Podkrušnohoří v moře a rozjímá o tom, jak a zda vůbec by měla fungovat scenáristika mimo filmové médium. Na podzim se Ryšavý po roce vrací zpět do vedení katedry scenáristiky a dramaturgie s myšlenkami týkajícími se možných aktualizací scénářů mimo film.

Herzogovo třinácté heslo si vzala k srdci i rodina Mlčochova, jejíž život na šumavské louce s devíti dětmi ve třech maringotkách zachytila režisérka Eva Tomanová v dokumentárním filmu Stále spolu. V situační recenzi rozebírají profesor sociologie Ivo Možný, farářka Sandra Silná a odbornice na ženská práva Petra Havlíková způsob výchovy dětí v patriarchální rodině Mlčochových a hledají možná východiska pro dospívající děti, obzvláště pak chlapce, kteří v této rodině vyrůstají.

Česká republika je podle Andrey Slovákové začátečníkem v oblasti filmové a mediální výchovy. Ve své eseji Znát film konfrontuje české prostředí se zatím nedostižnou Velkou Británií či Řeckem, kde nezisková organizace učí děti v útlém věku pracovat s filmovým médiem hraním interaktivních her. Autorka v současné době v rámci aktivit portálu Doc Alliance Films vyvíjí počítačovou hru, jež by měla u dětí rozvíjet základní kognitivní, interpretační i tvůrčí schopnosti při práci s filmovým médiem.

Po několika redakčních debatách jsme se rozhodli omezit klasické recenze, jak je známe z ostatních médií, ať už půjde o film, knihu či jiné umělecké dílo. Místo toho chceme přinášet více autorských pohledů na dílo. To se daří v rubrice Nový film, kam pravidelně přispívají sami autoři (nejen) dokumentárních filmů, které jsou v různém stupni produkce. V letní vizionářské dok.revue pak najdete v rubrice Kniha osobitý popis vzniku díla Časosběr jako příběh dokumentaristky Heleny Třeštíkové, které by mělo vyjít už letos na podzim v Nakladatelství AMU.

Do soutěže o nejlepší dokument na nadcházejícím Mezinárodním festivalu Karlovy Vary byly vybrány celkem tři filmy – Mallory Heleny Třeštíkové, Amerika Jana Foukala a debut Resort Martina Hrubého. Jaká další dokumentární díla se v programu Karlových Varů objevila v minulých letech a kolik před třiceti lety stačilo snídaní k zasycení hostů festivalu, se můžete dočíst ve statistickém přehledu v rubrice Sport.

Za redakci dok.revue vám, našim čtenářům, přejeme léto plné plnohodnotných nejen filmových zážitků.




2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.