Naše strachy nejsou téma k rozhovoru

Dokumentární roadmovie Filipa Remundy Epochální výlet pana Třísky do Ruska zkoumá vztahy Čechů a Rusů

Fotografie z filmu Epochální výlet pana Třísky do Ruska

Nina Falkovská: Na ten film jsem se dívala s obavami. Při popisu absurdity našeho života si autor pořádně troufl. A téma se mi zdálo trochu nadsazené: starý člověk… po stopách dědečka legionáře… vztahy mezi Rusy a Čechy… To všechno je v podstatě daleko intimnější než třeba kolektivní zblblost a opojení konzumem, které Remunda rozebírá v Českém snu. A k tomu se připojila další obava: bude se vůbec někdo na potkání vybavovat s podivínským dědou navlečeným do pitomé teplákovky, s helmou a kamerou na hlavě, který navíc mluví špatně rusky?

Jan Machonin: Inscenované bláznovství, podivínství, karneval se někdy vyplácí, autor se může dostat realitě lépe pod kůži. To vymyslel už Cervantes, Swift, my na to máme pana Broučka. Jenomže to chce od autora perfektní znalost věci a prostředí. Don Quijote sice působí jako neřízená střela, ale ve skutečnosti je každé jeho dobrodružství perfektně promyšlená, přesně mířená satira. V tomhle případě je forma umocněné nadsázky zvolená trochu nešťastně. Kdyby Remunda provedl pořádnou rešerši terénu a „pana Broučka“ oblékl jako anglického džentlmena s motýlkem, možná by toho z lidí vyždímal víc. Takhle to zase zůstalo u stokrát omletých stereotypů. Nejzajímavější pasáže filmu jsou vlastně ty, kde se mluví vážně. Jenomže pak to vždycky utne takový ten český hospodský fór nebo excentričnost „pana Broučka“.

NF: Každopádně popovídat si s ním můžou jenom ti, co mají dost odvahy. Takže z politiků a znalců absurdity je to Havel, který formuluje otázku o zabitých novinářích. A šéfredaktor Nové gazety s hypotézou, že o život nepřicházejí ti z novinářů, které zajímají nahé zadky a noční kluby, a s prohlášením, že naše strachy nejsou téma k rozhovoru. Pozoruhodné je, že o strachu z Rusů mluví klidně a vyrovnaně právě striptérka v nočním klubu:

Češi se nás nemají proč bát, Rusové nemají na Čechách žádný zájem – Kavkaz, to je jiná věc. A kdo jsou to vůbec Rusové? K tomu bouřlivá reakce opilého chlápka ve vlaku na slova pana Třísky o tom, že jsme všichni Slovani: Já nejsem Slovan, moje máma je Ruska, můj otec Rus. Kolikrát jsem to samé slýchala od Čechů – nejsme žádní Slovani, jsme odlišní od všech ostatních! Jsou to úplně zrcadlové situace.

Vymanit se z toho stereotypního vnímání

JM: A zase – Rusové jsou ve filmu buď komunisti, nebo zbožňujou prezidenta kágébáka, chlastaj, žijou mimo realitu a nám, demokratickým Čechům, tak ublížili. A co pro změnu začít u sebe? Není snad miláček českého národa Klaus Putinovou spolehlivou spojkou na Západě? Neutápí se energie Čechů v neustálém sezení po hospodách? Není realitou dnešního Česka uzavřenost v té naší kotlině? A nakonec – dokázal si ten lid český skutečně upřímně přiznat, že vinni nejsou jenom Rusové, že jsme si dvacet let normalizace především káleli do vlastního hnízda? Tolik obecně. A konkrétně: v tom „zaostalém“ Krasnojarsku funguje knižní veletrh, na který se sjíždí 60 000 lidí z celé Sibiře, v Kunguru probíhá pravidelně mezinárodní konference o legiích, jaká nemá v Česku obdoby, do Moskvy se každé jaro sjíždějí stovky učitelů z provinčních základek s referáty na téma „stalinismus a represe“…

NF: Vymanit se z toho stereotypního vnímání je opravdu těžké. Tak třeba scéna z vlaku: chlapec spíše asijského vzezření, který bojoval v Čečensku – my, Rusové, jsme zvyklí plnit rozkazy za každou cenu, za válkou v Čečně byly peníze, jsem připravený padnout za vlast, slova písně "Den vítězství" tu zná každý – pak zpívá, ale plete si slova. Nebo vzpomínky, které po sobě zanechali na Sibiři čeští legionáři, vyprávění na hřbitově: nejdřív nás osvobodili od rudých, pak se chovali ak, že se o nich v lidových písních zpívá jako o „zlých Češích“. Nepřátelé? Spojenci? Proti komu bojovali? A podařilo se jim vyhrát?

JM: Spousta, možná většina Rusů si myslí, že legionáři na Sibiři rabovali, znásilňovali, ukradli carský poklad, zradili Kolčaka, a tak vlastně způsobili vítězství bolševiků. Češi si po čtyřicetiletém mlčení zase ani nedali práci zjistit, co se na Sibiři vlastně dělo. Že jsme léta proti bolševikům drželi frontu, že to byla opravdová válka, která se neobešla bez krutostí na obou stranách… Po pravdě řečeno, pořádný film o legiích strašně chybí. Škoda – námět vnuka, který jde po stopách svého děda legionáře, se mi zdá skvělý, jenomže Remunda dal před obsahem přednost formě, takovému tomu svému sžíravě ironickému rukopisu.

NF: Ve Vladivostoku, kde na znamení přátelství na válečné lodi vytahují vlajku s erbem vesnice, odkud přijel pan Tříska a kdysi i jeho děd legionář, se vede trochu vážná, trochu žertovná diskuse: jak se má jmenovat nový most – Putinův most? Most Vítězství? Vítězství nad kým, nad komunisty? Ale ty vzájemné strachy se dají jen těžko řešit na úrovni národů, států. Pěkně to panu Třískovi řekl ten zasloužilý horník z Krasnokamensku: U nás jsou jedna věc lidé a druhá politika. Ale jednotlivá vítězství lidí a povedených expedic jsou možná: pan Tříska stojí na kraji světa a dívá se na oceán – stejně jako kdysi jeho děda.


(Text vznikl na základě televizní verze filmu. Nová, celovečerní verze bude uvedena ve světové premiéře na 15. Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava.)

Nina Falkovská, překladatelka a bohemistka, žije v Moskvě

Jan Machonin, rusista, žije v Moskvě





výpis dalších článků rubriky:  Situační recenze

6.20Jen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila Boháčková
5.20Kontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila Boháčková
4.20Tvůrci filmu Havel nevěděli, že neví. A to je to nejhorší nevědění!Je snímek Havel režiséra Slávka Horáka skutečně chaos, který o nedávných dějinách naší země ani o prvním českém prezidentovi neřekne vůbec nic? Anebo mají tvůrci právo na autorskou licenci a mohou si natočit, co chtějí, i když snímek i ústřední postavu nazvou Havel? A co o naší době vypovídá, že si z odkazu vlivného dramatika, intelektuála a politika, mistra slova, vybírají tvůrci jen jeho lehce bulvarizované soukromí?Kamila Boháčková
1.20Film V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila Boháčková
3.20Civilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila Boháčková
2.20Zasazovat svět do rámce jistotDebata o kriminálním podcastu Pohřešovaná z produkce AudionautuKamila Boháčková
5.19Každý jsme na světě sóloSnímek Sólo francouzského tvůrce žijícího v Česku Artemia Benkiho se stal vítězem České radosti na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
4.19Co tě nezabije, to tě posílí?O filmu Bez postihu, který bude dnes k vidění na MFDF Ji.hlava, diskutují dokumentaristka Kateřina Turečková, terapeutka Petra Mrkosová a instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.Kamila Boháčková
3.19Jiří Suchý jako kráčející rubatoO dokumentu Olgy Sommerové Jiří Suchý: Lehce s životem se prátKamila Boháčková
2.19Univerzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila Boháčková

starší články

3.11DOK.REVUE
06. 02. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.

další odkazy:

Epochální výlet pana Třísky do Ruska
Stránka filmu v databázi MFDF Ji.hlava