Naposledy byla viděna v květované košili


Z filmu Martiny Malinové: Bodies That Matter

Měla ráda hudbu
Rozhodně měla ráda hudbu
A zvědavá, to ona byla, tak zvědavá
Naučila se mluvit, aby se mohla ptát
Ale ptala se na věci, na které jsem neuměla odpovědět
Vznikla vlastně náhodou

Tenkrát se nemohlo jezdit ven
A on měl doma moře a poškrábané desky zapadané prachem
Rozhodně neměl rád hudbu
Tenkrát se stejně nesměla poslouchat
Lehávali jsme uprostřed pokoje na červeném koberci a pak
Vlastně náhodou
Vznikla

Můžu, řekl, a co jsem měla dělat
Vždycky můžou, bylo to v noci, tramvaje v depu a jeho dlaně uvnitř mě
Tak to chtěl bůh, tak to chtěla matka, tak to chtěli učitelé a doktoři
Všichni to tak chtěli, v prosinci na kovovém stole
Na čele otlaky a ruce, všude byly ruce
Třásla jsem s nimi
Dobrý den Dobrý den Dobrý den

Nevím, kdo je otec, ale ty vlasy
To nejsou jeho vlasy
A oči

Nezavřela za sebou, pojďte se podívat
Klika je ještě teplá, nezdá se vám
Měla teplé dlaně a pozorná, to ona byla
Tak pozorná

Zkoušela jsem předstírat lásku
Ale jak chcete předstírat lásku
k dítěti
Předstírat, že nemá oči

A on se bavil
Ale dívat se na televizi, to člověka přestane bavit
Tak pil
Ale pít, to člověka přestane bavit
Tak se zabil, nebo ztratil
To už nevím

Pojďte se podívat, tady seděla, dnes ráno, česala si vlasy
Vlasy, ty ona měla, nevím sice po kom
A zdravá, to ona byla, tak zdravá
Pořád ji vidím v květované košili postávat ve dveřích

Jako když odchází nezvaní hosté
Co se zdrželi příliš dlouho
Stojí tam, tiše

A najednou je pryč


Martina Malinová je česká dokumentaristka a aktivistka, která se vedle natáčení filmů věnuje i terapii, sociální práci nebo psaní poezie. Vystudovala obor sociální antropologie a mediální a komunikační studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. Nyní studuje Ateliér nových médií II, vedený umělkyněmi Kateřinou Olivovou a Darinou Alster, na Akademii výtvarných umění. Je autorkou feministického zinu Drzost (2017). Téma feminismu zpracovává také ve svých filmech, například Žena Růže Píseň Kost (2017) nebo Bodies That Matter (2017), a věnuje se mu i v televizní tvorbě, například v rámci pořadů Queer, Nedej se nebo Otisky doby. Báseň Naposledy byla viděna v květované košili zatím nebyla nikde uveřejněna. 





5.20DOK.REVUE
26. 10. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.