Myšlení o myšlení filmem

Film-esej v reflexi současných teoretiků a další ozvěny 18. ročníku MFDF Ji.hlava

Ilustrace: Míša Kukovičová

Během 18. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů jsme vydali pět festivalových čísel, která v archivu najdete označena písmenem F. Redakce se v té době nejen přesídlila do Ji.hlavy, ale především rozrostla o tři skvělé redaktory: studentky pražské a olomoucké filmové vědy, Adélu Mrázovou, jejíž další texty můžete najít na serveru indiefilm, a Štěpánku Ištvánkovou, jež přispívá do olomouckého 25fps, a také o Přemysla Martinka, který se, kromě toho, že vede distribuční společnost Artcam, nárazově věnuje psaní o filmu, například pro časopis Cinepur. Festivalová čísla byla pochopitelně zaměřena na události, tvůrce a snímky, které do Jihlavy přivedl festival. Kromě rozhovorů se všemi režiséry, jejichž filmy se zúčastnily soutěže Česká radost, se však v každém čísle objevily také tematicky zaměřené články, eseje, ankety a glosy. V F-dok.revue jsme se tak postupně věnovali tématům „továrna“, „český dokument“, „politika (v) dokumentu“, „korespondence“ a „debut“.

Číslo, které rozklikáváte nyní, již patří do běžného ročního cyklu, ale i na něj ještě dopadá festivalové světlo, a to hned v několika ohledech. Texty, které obsahuje, se stále dotýkají osobností, jež měli návštěvníci Ji.hlavy možnost skutečně potkat – ať už je to rozhovor s Kidlatem Tahimikem, významným filipínským filmařem, který do Ji.hlavy přijel představit svou tvorbu, profil legendárního srbského tvůrce Želimira Žilnika, jenž letos zastával prestižní pozici jediného porotce v sekci Opus Bonum, nebo esej člena poroty sekce Mezi moři, francouzského filmového teoretika Raymonda Belloura. Navíc lze ovšem říci, že – stejně jako u festivalových dok.revue – i v případě tohoto čísla většinu textů spojuje jedno určité téma: film-esej.

Sofistikovaným, originálním a zároveň nesmírně poutavým způsobem představuje určitý typ filmu-eseje Timothy Corrigan ve studii „Refraktivní kinematografie: filmové dotazování filmu“. Jedná se o poslední kapitolu jeho knihy The Essay Film (2011), která dosud nevyšla v českém překladu a již lze bez váhání označit za dosud nejvýznamnější monografii věnovanou tématu filmu-eseje, jež byla ve 21. století v oblasti anglo-amerických filmových studií vydána.

Corrigan se ve svých úvahách zabývá jedním vyhraněným typem filmu-eseje, který označuje jako kritické myšlení o filmu skrze film; podobně i Raymond Bellour rozumí filmovému eseji jako určitému způsobu myšlení. V přednášce, kterou v dok.revue publikujeme v českém překladu (jedná se o vůbec první do češtiny převedený text tohoto významného francouzského teoretika), navazuje na svou knihu o Alexandru Astrucovi, jehož krátké eseje pomohly tradici psaní o myšlení filmem (nejen ve Francii) založit, tradici, kterou Bellour ve frankofonní oblasti sleduje a k níž zaujímá (umírněně) kritický postoj.

O esejistickém způsobu filmové tvorby se často hovoří také v souvislosti s dílem dvou již vzpomenutých tvůrců – Kidlata Tahimika a Želimira Žilnika. Tvorbu obou těchto autorů charakterizuje ovšem také silný politický náboj. Právě politické dimenzi dokumentárního filmu se v souvislosti s Ji.hlavou 2014 věnuje ve své glose Filip Lucinkiewicz. A Ji.hlavu připomíná také Filip Remunda, kurátor Inspiračního fóra, který v tomto čísle představuje svůj nový film Čtyři dny v Hotelu Pavouk.

Šesté – letos poslední – číslo dok.revue vyjde již za tři týdny, 15. 12. 2014, tentokrát i v podobě tištěné jako příloha týdeníku Respekt. A nezapomeňte, že každý čtvrtek vychází nový příspěvek na stránkách dok.blogu. Autorem toho příštího bude Milan Uhde.




5.14DOK.REVUE
24. 11. 2014


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film