Mezi obrazy a slovy

Fascinace a V bdělém stavu – protipoóly ilustrující povahu kinematografie

Fascinace (Fascination, Mike Hoolboom , 2006)

Heslem jihlavského festivalu je poněkud kategorický příkaz: „Myslet filmem!“ Může být obtížné jej naplnit – lidské myšlení se ze své podstaty ubírá většinu času po jiných cestách. Zdá se, že heslo amerického antropologa Gregory Batesona „Myslíme prostřednictvím příběhů“, je naší povaze bližší. V rámci vyprávění dáváme tvar svému životu a světu, který obýváme. Přívlastky, kterými hodnotíme své i cizí osudy – úvahy o vzestupech a pádech, o naplnění či zklamání, o směru, kterým se ubíráme, o cíli, k němuž směřujeme – dávají smysl, jen pokud jsou součástí příběhu, který lze uchopit jako uzavřený oblouk, který na jednom místě začíná a k jinému se stáčí. Teprve jeho pohyb staví situace, předměty a tváře, s nimiž se setkáváme, do perspektivy, ve které získávají smysl. Příběhy však patří do říše slov, nikoli obrazů, které se své podstaty vzpírají tomu, aby se proměnily v proud vyprávění, jehož směr lze libovolně upravovat. Obrazy (a zvláště obrazy filmové) můžeme jistě kombinovat a dokreslovat, můžeme s nimi manipulovat, ale některá z jejich složek se pokaždé vymkne popisu a vysvětlení, který bychom si jim přáli vnutit. Není tím dána jen jejich síla a nesamozřejmá intenzita, se kterou na nás doléhají. Jejich nedešifrovatelná, a tudíž nelidská povaha, totiž zároveň vzbuzuje obavy, zda je vůbec možné skrze ně proniknout až k osudům lidí, které zobrazují.

Stejnou otázku si klade Mike Hoolboom ve filmu Fascinace – vizuální meditací nad možností vytvořit portrét vlastního přítele. Colin Campbell, zesnulý průkopník kanadského videoartu je tu přítomný ve vzpomínkách přátel i v záběrech svých vlastních filmů, které od sedmdesátých let natáčel. Obrazy i slova se na plátně překrývají a proplétají stejně, jako se do sebe zavinují jednotlivé vrstvy času, do nichž původně patřily; místo jednolitého toku vzpomínek, který by popisoval jediný osud a jediné, kdysi živé tělo, se však Fascinace rozpadá do tříště jednotlivých nádherných záblesků, mezi nimiž neustále vystupuje Campbellova tvář, která jako by patřila desítkám rozdílných bytostí. Hoolboom sleduje stopy, které Campbell zanechal v životech druhých lidí: a zároveň ukazuje, proč je nelze sevřít do jediného tvaru. Nebrání tomu jen paměť, která vždy vypovídá víc o tom, kdo vzpomíná, a dosud pociťovaná láska, která brání v odstupu. Vinu nese i samotná kamera, která pokaždé odcizuje tvář tomu, kdo jí nosil a rozkládá jí do série obrazů, mezi nimiž lze bloudit, ale nikdy je nebude možné projít jen jediným způsobem.

V bdělém stavu (Wide Awake, Alan Berliner, 2006)

Film Alana Berlinera V bdělém stavu představuje v jistém smyslu protipól Hoolboomova kinematografického vyznání. I tento snímek o nespavosti je portrétem – právě režisérovy vlastní problémy se spánkem, které ostatní členy jeho rodiny přivedly na pokraj zhroucení, byly tím, co jej k natáčení vyprovokovalo. Ovšem snad ještě zajímavější než obsah tohoto zábavného dokumentu, který kombinuje medicínskou-sociologickou sondu se záznamem prohlubující se rodinné krize, je samotný aparát, který Berliner využívá, aby o sobě mohl vyprávět – své studio proměnil v ohromný, s puntičkářskou pečlivostí udržovaný katalog obrazů, zvuků, rodinných fotografií, instruktážních filmů a výstřižků, z nichž své filmy sestavuje jako stavebnice. Jako by jediná možnost, jak ve filmu dosáhnout jednoznačného sdělení, spočívala v tom, že režisér zredukuje obrazy na zřetězitelné znaky. I tato metoda však selhává – Berlinera z omylu usvědčuje jeho vlastní hlas, který film od začátku do konce doprovází. Film může být nástrojem poselství jen v případě, že místa vyhrazená obrazům překryje proud slov.

Oba tyto filmy tak přes svou odlišnost pozoruhodným způsobem ilustrují povahu kinematografie – filmy (a dokumentární filmy obzvlášť) nenabízejí uklidňující setkání se srozumitelnými znaky, ale rušivý kontakt s nepochopitelnými bytostmi, jejichž životy mezi nečitelnými obrazy prosvítají.





výpis dalších článků rubriky:  Glosa

1.20Děkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza Reichová
dok.revueOtázka pro SamuDne 12. března měl vstoupit do kinodistribuce snímek Pro Samu, jenž měl předpremiéru na právě přerušeném festivalu Jeden svět. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je od 12. března do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře. Na dok.revue přinášíme úvahu Janise Prášila, který tento film klade do souvislosti s knihou Otázka viny Karla Jasperse.Janis Prášil
F4.19KrizeDave Kehr
F2.19Odvrácená tvář Generace ZOsudy generace Z, lidí narozených po roce 1995, jsou všude kolem nás. Jak se jim žije a s čím se potýkají, to bylo tématem prvního diskuzního večera ji.hlavského Inspiračního fóra. Ten odhalil, že svět dnešních mladých dospělých nemusí být zdaleka tak pohodový, jak na první pohled vypadá.Alžběta Cutáková
F3.17 Solidarita s Olegem SencovemGlosa Oto Horáka pro Cinepur
3.17Hledání vztahu dokumentu, diváctví a České televizeJaká je situace dokumentární tvorby na České televizi a co nového do oblasti dokumentu přinesl kanál ČT Art po 4 letech od jeho založení?Martin Svoboda
1.17Za peníze ti dáme všechnoPostřehy ze studia na nejoblíbenější umělecké univerzitě ve Velké BritániiJitka Lanšperková
f5.15Uvnitř časového krystalu temnoty a světlaO etice, estetice a metodách filmového obrazuFred Kelemen
5.14Na hrane estetiky a politikyPolitická dimenzia dokumentu na 18. ročníku MFDF Ji.hlava a v jeho mediálnych ohlasochFilip Lucinkiewicz
1.12Proč Ji.hlava a co Ji.hlava?Předzimní tóny, spirála, snad jedlé kaštany, slévání, přátelé, noc, zmatky, rez, nic novýho?Martin Mareček

starší články

3.7DOK.REVUE
19. 11. 2007


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková