Máme na víc

Dokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka.

Po pěti letech Miloše Zemana v úřadu prezidenta republiky jsem si velmi přál, aby to místo obsadil někdo jiný. Upřímně jsem doufal a věřil, že taková možnost existuje, stačilo se podívat na Slovensko a prezidenta Kisku. Asi jsem v té úvaze podcenil dvě podstatné věci: vzrůstající ruskou expozituru u nás a migraci – téma, které Kiska řešit nemusel a které i díky prvnímu uvedenému bylo klíčové. Nicméně jsem prostě věřil v to, že najde-li se dostatečně známá osobnost, ke které mají lidé ještě nějakou další vazbu – například hudební zážitek a sentiment – že možnost porazit Miloše Zemana existuje. Vyrobil jsem pak Michalu Horáčkovi takovou srandovní profilovku na FB – byl tam Horáček z Macha a Šebestové a heslo „Horáček na Hrad!“. Začali jsme si psát, bylo to už poté, co z rozhovoru DVTV jasně vyplynulo, že o té možnosti kandidovat minimálně uvažuje. Pak se pan Horáček ozval, že bude taková schůzka, a najednou jsem mohl pracovat na prezidentské kampani. Pak jsem to celé začal natáčet, na všechno, co jsem měl po ruce, hlavně na mobil, notebook… jako dokumentarista jsem si to prostě nemohl nechat ujít.

Musím říct, že Michal Horáček věděl, že si vše natáčím, zaprotestoval za ty skoro dva roky snad jednou, když byl vyčerpaný… patří mu za to můj respekt, protože je to citlivá věc a emoce jely hodně naplno.

Vznikla taková moje unikátní dvojrole, vlastně trojrole. Člověk, který dělá na prezidentské kampani, zároveň točí film a nutně je i filmovou postavou.

Ta situace měla jediné řešení. Musel jsem přizvat někoho, komu věřím, že jednak film spolu se mnou dovede do kina, druhak, že vše pohlídá po obsahové stránce. 

Na filmu jsme tedy dělali s Radimem Procházkou, který se stal spolurežisérem filmu a mým „svědomím““ – abychom se z natočeného materiálu nedělali lepšími, nebo horšími. On procházel těch několik set hodin materiálu… Nastavili jsme tedy již před koncem kampaně systém, kdy jsem mu nosil další a další záběry, konzultovali jsme způsob vyprávění a stříhali. 

Ta dvojrole kreativce/stratéga v kampani na jedné straně a dokumentaristy na druhé byla celkem obtížná. Ale začala mě bavit jako metoda. Vyzkoušet jsem ji chtěl, už když jsme kdysi založili Žít Brno – „dělat věci, něco měnit“ a zároveň to natáčet. Takový postup vlastní práce. Film jsme s Radimem dokončili v srpnu.

Jak jsem psal, natáčel jsem vše, kde jsem byl. Myslím, že film tak může podat opravdu autentický obraz kampaně, lidí z volebního teamu nebo Michala Horáčka. Našeho přemýšlení, rozhodování se, kde je hrana toho, kam jít a kam nejít, co dělat, protože je to výhodné, a co přesto nedělat, protože je to nevhodné…

Myslím, že náš film je nakonec velmi upřímný. To by mohla být jeho zásadní přednost. Kampaň Michala Horáčka se stává odrazovým můstkem pro sérii úvah, které se vztahují k ději a posouvají ho dál a dál, tedy k očekávané prohře. Ale i prohra může být celkem slušným odrazovým můstkem k pozitivní proměně. 

Klíčovou dějovou linku pro mě tvoří proruští trollové, fenomén, kterému se hodlám nadále věnovat.

Tak je to tedy takový filmový striptýz, není příjemné se v tom filmu vidět, ale jsem si jistý, že je důležité politickou kampaň lidem ukázat a obnažit některé mechanismy. A nakonec, jak říká ve filmu Michal Horáček bývalému spolupracovníkovi Václava Klause Petru Hájkovi v pořadu Aréna Jaromíra Soukupa (Hájek se ptá, proč někdo proti Miloši Zemanovi vůbec kandiduje): „K čemu by to bylo dobré bojovat předem vyhrané bitvy? Komunisté říkali, že jejich vítězství je dějinná nutnost. Tak jsem se jich ptal, proč bojujete? Gentleman bojuje za zdánlivě ztracenou věc.“





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

3.18DOK.REVUE
19. 09. 2018


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film