Máme na víc

Dokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka.

Po pěti letech Miloše Zemana v úřadu prezidenta republiky jsem si velmi přál, aby to místo obsadil někdo jiný. Upřímně jsem doufal a věřil, že taková možnost existuje, stačilo se podívat na Slovensko a prezidenta Kisku. Asi jsem v té úvaze podcenil dvě podstatné věci: vzrůstající ruskou expozituru u nás a migraci – téma, které Kiska řešit nemusel a které i díky prvnímu uvedenému bylo klíčové. Nicméně jsem prostě věřil v to, že najde-li se dostatečně známá osobnost, ke které mají lidé ještě nějakou další vazbu – například hudební zážitek a sentiment – že možnost porazit Miloše Zemana existuje. Vyrobil jsem pak Michalu Horáčkovi takovou srandovní profilovku na FB – byl tam Horáček z Macha a Šebestové a heslo „Horáček na Hrad!“. Začali jsme si psát, bylo to už poté, co z rozhovoru DVTV jasně vyplynulo, že o té možnosti kandidovat minimálně uvažuje. Pak se pan Horáček ozval, že bude taková schůzka, a najednou jsem mohl pracovat na prezidentské kampani. Pak jsem to celé začal natáčet, na všechno, co jsem měl po ruce, hlavně na mobil, notebook… jako dokumentarista jsem si to prostě nemohl nechat ujít.

Musím říct, že Michal Horáček věděl, že si vše natáčím, zaprotestoval za ty skoro dva roky snad jednou, když byl vyčerpaný… patří mu za to můj respekt, protože je to citlivá věc a emoce jely hodně naplno.

Vznikla taková moje unikátní dvojrole, vlastně trojrole. Člověk, který dělá na prezidentské kampani, zároveň točí film a nutně je i filmovou postavou.

Ta situace měla jediné řešení. Musel jsem přizvat někoho, komu věřím, že jednak film spolu se mnou dovede do kina, druhak, že vše pohlídá po obsahové stránce. 

Na filmu jsme tedy dělali s Radimem Procházkou, který se stal spolurežisérem filmu a mým „svědomím““ – abychom se z natočeného materiálu nedělali lepšími, nebo horšími. On procházel těch několik set hodin materiálu… Nastavili jsme tedy již před koncem kampaně systém, kdy jsem mu nosil další a další záběry, konzultovali jsme způsob vyprávění a stříhali. 

Ta dvojrole kreativce/stratéga v kampani na jedné straně a dokumentaristy na druhé byla celkem obtížná. Ale začala mě bavit jako metoda. Vyzkoušet jsem ji chtěl, už když jsme kdysi založili Žít Brno – „dělat věci, něco měnit“ a zároveň to natáčet. Takový postup vlastní práce. Film jsme s Radimem dokončili v srpnu.

Jak jsem psal, natáčel jsem vše, kde jsem byl. Myslím, že film tak může podat opravdu autentický obraz kampaně, lidí z volebního teamu nebo Michala Horáčka. Našeho přemýšlení, rozhodování se, kde je hrana toho, kam jít a kam nejít, co dělat, protože je to výhodné, a co přesto nedělat, protože je to nevhodné…

Myslím, že náš film je nakonec velmi upřímný. To by mohla být jeho zásadní přednost. Kampaň Michala Horáčka se stává odrazovým můstkem pro sérii úvah, které se vztahují k ději a posouvají ho dál a dál, tedy k očekávané prohře. Ale i prohra může být celkem slušným odrazovým můstkem k pozitivní proměně. 

Klíčovou dějovou linku pro mě tvoří proruští trollové, fenomén, kterému se hodlám nadále věnovat.

Tak je to tedy takový filmový striptýz, není příjemné se v tom filmu vidět, ale jsem si jistý, že je důležité politickou kampaň lidem ukázat a obnažit některé mechanismy. A nakonec, jak říká ve filmu Michal Horáček bývalému spolupracovníkovi Václava Klause Petru Hájkovi v pořadu Aréna Jaromíra Soukupa (Hájek se ptá, proč někdo proti Miloši Zemanovi vůbec kandiduje): „K čemu by to bylo dobré bojovat předem vyhrané bitvy? Komunisté říkali, že jejich vítězství je dějinná nutnost. Tak jsem se jich ptal, proč bojujete? Gentleman bojuje za zdánlivě ztracenou věc.“





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

3.18DOK.REVUE
19. 09. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue