S mámou venku

Veronika Jonášová o svém dokončovaném časosběrném dokumentu S mámou venku

Píše se rok 2012 a my s Jarmilou Štukovou stojíme před branami věznice Světlá nad Sázavou. Ona má v ruce foťák, já notýsek a dárky pro děti z vězení. Přesně takhle vypadal náš štáb v začátcích natáčení. Žádný technik, zvukař, produkční, ani finance. Jenom nápad a velká porce odhodlání natočit časosběrný dokument. Je skoro neuvěřitelné, že se to povedlo a navíc s týmem profíků, kterých si nesmírně vážím.

Místo cel žijí v barevných pokojících a jejich hlavní náplní je pečovat o děti. V Česku už 15 let funguje oddělení, kde si mohou matky odpykávat tresty společně s potomky mladších 3 let. Tohle vězení ve Světlé nad Sázavou má nejmenší recidivu v Česku (pod 10 procent). Smysl projektu stojí na principu motivace vězněných mateřskou láskou. A právě tahle myšlenka mě zaujala natolik, že jsem se tu rozhodla sledovat příběhy několika odsouzených žen. Než jsem začala s dokumentem, prostředí jsem dobře znala. Ve vězení jsem točila několikrát pro Českou televizi, kde jsem pracovala jako reportérka. Natočila jsem tu i zpravodajský dokument Dítě a trest do cyklu Fokus ČT24.

Natáčení časosběru jsem odstartovala v červnu 2012, kdy oddělení slavilo desetileté výročí. Přizvala jsem ke spolupráci právě Jarmilu Štukovou, se kterou jsme vybraly původně čtyři ženy z oddělení. Nakonec jsme ale sledovaly osudy třech z nich: Andy, Petry a Báry.

Andy je bývalá narkomanka, která se ze spárů drog dostala právě díky dětem. Po jejich narození přestala s drogami a na oddělení si pak s dcerkou Riankou odpykávala trest skoro tři roky za krádeže (které spáchala před jejím narozením). Podobně to měla i naše další postava Bára, která si ve Světlé ocitla s dcerou Kristýnkou kvůli krádežím, kterými si sháněla peníze na drogy. Třetí je Petra, která byla odsouzena na dva roky za neplacení výživného na starší dceru. Ve vězení byla se synem Jiříkem.

Na oddělení jsme natáčely ve dvou jako velmi úsporný tým a myslím, že i díky tomu si k nám postavy našly brzy cestu a nebyly nervózní z kamery či velkého štábu. Kvůli zachování intimní atmosféry jsme pracovaly skoro celou dobu bez zvukaře. První rok jsme film točily na foťák, později si Jarmila pořídila kameru. Obě jsme zpočátku pracovaly zadarmo. Po pár měsících jsem projekt navrhla jako dokument v České televizi, a tak se zrodil 26minutový snímek S mámou v base, který zahrnoval rok natáčení. Už po jeho dotočení jsem ale věděla, že chci ve sledování osudů pokračovat. Dva roky jsme pak natáčely opět na vlastní pěst, vyjednávala jsem s producentem a pokoušela se o grant.


Filmu se ujala nutprodukce a Pavla Janoušková Kubečková, která udělala skvělou věc: propojila mě s Jakubem Hejnou. Tenhle skvělý střihač, se kterým jsem se spřátelila, byl pro náš film zásadní oporou. Celou dobu natáčení mi držel palce a fungoval společně s Janem Gogolou mladším jako další dramaturg filmu. Práci na filmu a hlavně ve střižně jsem si i díky němu moc užila.

Film jsem se rozhodla točit do roku 2016, milníkem měl být nástup dětí do školy. Poslední rok natáčení se mi film podařilo propojit s akcí Yellow Ribbon Run. Tento běh, který má upozornit na problém se zaměstnáváním bývalých vězňů, se stal partnerem filmu a jedna z postav Andy jeho ambasadorkou.

Při práci na filmu jsem zažila mnoho jobovek. Jedna z největších byla situace, když nám Bára odřekla natáčení. Byla jsem z toho zoufalá a snažila jsem se ji marně dohnat přes dva roky. Podařilo se mi to až těsně před dokončením filmu ve střižně, kdy mě Jakub Hejna přemluvil, ať ji přece jen zkusím ještě jednou zkontaktovat. Souhlasila!  Bylo to neuvěřitelné! Vše se odehrálo hodně narychlo. Jakub si ze střižny odskočil za kameru a jeli jsme společně Báru natočit. Její osud se ukázal jako nejvíce dramatický  z našich postav. Její příběh je velkým překvapením pro všechny. Nyní – po dokončení filmu – jsem s Bárou stále v pravidelném kontaktu. Je to paradox, protože právě to se mi v průběhu natáčení nedařilo a celou dobu jsem po tom toužila.

Postprodukce filmu trvala od ledna do května. V lednu jsem si chystala podklady do střižny a probírala se přepisy za celých pět let. Moc jsem se do střižny těšila, protože to pro mě byla úplně jiná práce, než jsem byla dosud zvyklá. Nikdy jsem nic nestříhala tak dlouho. S Jakubem Hejnou jsme začali stříhat v únoru a pracovali jsme denně víc než dva měsíce. To je pro zajeté dokumentaristy samozřejmě běžná věc, ale pro mě to byl nový, intenzivní zážitek a hlavně skvělá škola. Hodně jsem se toho naučila.

Bylo zajímavé sledovat běh času na dětech, které známe coby miminka a v závěru filmu jsou to už školáci. Ráda bych naše postavy natáčela i v budoucnu. Zajímá mě, jaký bude mít pobyt ve vězení vliv na děti v pozdějším věku. Jakou cestou se vydají? Žádný výzkum na tohle téma se v Česku neprováděl. První generace takových dětí, které žily ve vězení, už přitom dorůstá do dospělosti.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

.DOK.REVUE
17. 07. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková