M E Z E R Y PAMĚTI

Nora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.

Z filmu M E Z E R Y

» Film ke zhlédnutí na webu Visions du Réel

---

Prázdná plocha. Na hladinu vypluje postava. Leží na zádech, splývá ve vodě. Vidíme jen části těla. Jako když se koupe ve vaně. Klid. Místy se nějaká část těla objeví víc, místy míň. Ticho v koupelně. Ve vaně nahý, sám se sebou, sám před sebou, obnažený. Jeho tělo je neúplné, jednotlivé části mezi sebou nemají žádné spojení. Mezery. Některé části mu chybí, sem tam se objeví, sem tam zase mizí. Jako jeho paměť.

Můj bratr přišel o paměť. Tedy tak, jak paměť známe my. Ztratil jednu, ale našel jinou. Nádor na mozku mu poničil paměťová centra a on se dostal do trochu jiné reality. To, co se mu událo dávno, vnímal, jako by se stalo včera, a to, co se dělo před malou chvílí, nezachytila jeho paměť vůbec. Půl roku nato zemřel.
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Když jsem vymýšlela námět pro svůj bakalářský film, trochu silou jsem se nejprve snažila tomuto citlivému osobnímu zážitku vyhnout. Nechtěla jsem ve filmu příliš odkrývat svoje soukromí a spojovat svou tvorbu s arteterapií. Později jsem mnohokrát litovala, že jsem tohoto postoje nedostála.
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Kroužila jsem všelijak okolo, ovšem stále v mezích tématu paměti, která mě od dob, co se bratrovi poprvé zamotala, nepřestávala fascinovat. Čím hlouběji jsem ji zkoumala, tím více ve mně sílil názor, že paměť není jen jedna z mnoha schopností našeho těla, nýbrž že jde možná o samotnou podstatu, o něco, co formuje celou naši identitu. V paměti jsou uchovány nejen vzpomínky, ale veškeré zkušenosti, souvislosti, návyky, které máme a bez nichž bychom vůbec nemohli v přítomném okamžiku fungovat. Vnímala jsem paměť jako jediný nástroj pro udržení vlastní osobnosti. 

O čase bez paměti

Původně jsem chtěla film založit na příbězích cizích lidí, kteří z různých důvodů a v různé míře o paměť také přišli. Čím více jsem přemýšlela, jak film formálně pojmout, tím více jsem si uvědomovala nutnost zaměřit svou pozornost hlouběji k jádru, v tomto případě přirozeně tedy blíže k sobě samé. Došlo mi, že jestliže nechci svou bolavou zkušenost celý život latentně cpát do každého svého filmu, neměla bych před ní nyní křečovitě zavírat oči. Rozhodla jsem se proto zaměřit film na příběh svého bratra a zachytit v něm poslední půlrok jeho nelineárního vnímání světa. Uvědomila jsem si, že dokud byl s námi, z jakési podivné opatrnosti jsem se ho nikdy příliš nevyptávala, jak vlastně svět okolo vnímá. Když prvotní šok z jeho odchodu zvolna opadával a já jsem začala pomalu šplhat ze dna posttraumatické hibernace, víc a víc jsem si právě s představou bratrova vidění světa pohrávala. Zásadní pro mě byla úvaha o vztahu mezi pamětí a časem. Přehledně lineární plynutí událostí v logické posloupnosti může přeci existovat pouze za předpokladu přehledně lineárního a logického vnímání. Bez paměti linearita času mizí. Co tedy čas bez paměti vlastně představuje?
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Chtěla jsem svůj film poskládat tak, aby portrétoval bratrovo vnímání světa nejen obsahově, ale i formálně. Střih měl odpovídat vývoji zdravotního stavu mého bratra. Postupně se filmová skladba stává nepřehlednější, tak jako bratrova realita. Chtěla jsem, aby divák sám pozoroval film jakoby jeho očima. Výrazně mě tehdy inspiroval jednak dokumentární film Feral od Jiřího Holby, filmy Violy Ježkové, ale především krátký animovaný snímek od Boba Sabistona Snack and drink. Jde o jednoduchý dokumentární záběr autistického chlapce na výpravě do obchodu. Záběr je následně tzv. rotoskopicky překreslován – tedy vychází z reálného podkladu, který je animací stylizován a přizpůsoben vidění světa hlavního hrdiny. I já jsem podobně přistupovala k některým scénám, které jsem rekonstruovala s herci podle svých vzpomínek a pomocí rotoskopie jsem se snažila přiblížit se specifickému subjektivnímu pohledu svého bratra. Hrané scény jsem kombinovala s kolážovitými pasážemi sestavenými z fotografií, které bratr za svého života pořídil. Líbila se mi představa pomyslného tvůrčího dialogu s někým, kdo už tu fyzicky není. 

Zapojit do animace hravost

Svůj film jsem v kontextu zaběhlých postupů animovaného filmu skládala netradičně. V animaci je totiž běžné si celý film rozvrhnout a finalizovat dříve, než se vůbec začne animovat, mít pevný scénář, storyboard, animatik s finálním střihem – vzhledem k časové náročnosti animování jednoduše proto, aby člověk nekreslil zbytečně scény, které se pak zahodí. Vždycky jsem s tímto postupem měla problém, nebavil mě. U svého bakalářského filmu jsem se rozhodla poctivě ho nedodržet a dokázat tak, že i animovaný film může vznikat spontánně, organicky. Stálo mě to sice spoustu hodin zbytečného animování a frustrace z neviditelného cíle, ale musím přiznat, že kdybych si měla znovu volit cestu, jinou bych si nevybrala. Můj postup mi umožnil jednu zásadní (v umění podle mého nejzásadnější) věc, kterou jsem ve složitém a zdlouhavém procesu tvorby animovaného filmu často postrádala: hrát si. Pracovala jsem intuitivně a asociativně, skládala jsem vedle sebe mnoho zdánlivě nesourodých stylů, prvků, zvuků, které by mě samotnou dopředu ve scénáři nenapadly, jestliže bych před sebou neměla stále rozpracovanou skicu a nezkoušela si nejrůznější možné kombinace. Film ještě týden před klauzurami vypadal úplně jinak, rodil se a přeléval do poslední chvíle, dokud si v něm nesedl každý detail.
 

Z filmu M E Z E R Y
 

Na konec bych zde ráda odložila úryvek z Bílé velryby od Hermana Melvilla, jenž mě provázel po celou dobu vzniku M E Z E R. Právě představa lidské podstaty jako ducha uloženého ve fyzické schránce, skořápce, která se občas může porouchat, zatímco duch zůstává věčný, mě udržovala od počátku všech událostí nad vodou...
 

Z filmu M E Z E R Y
 

,,Myslím, že jsme otázku života a smrti řádně zmotali. Myslím, že to, čemu tady na zemi říkáme můj duch, je naše pravá podstata. Zdá se mi, že se v nazírání na věci duchovní až příliš podobáme ústřicím, jež se dívají na slunce skrze vodu a tu hustou vodu považují za nejřidší vzduch. Soudím, že mé tělo je jen útulek mé lepší bytosti. Ve skutečnosti ať si vezme mé tělo, kdo chce, vezměte si je! To nejsem já! A proto třikrát hurá Nantucketu! Nechť mi rozbijí člun a zničí mé tělo, kdy chtějí. Zničit mou duši nemůže ani sám Zeus.''
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská
3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová

starší články

.DOK.REVUE
18. 04. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue