Život je jako pára nad řekou

Dvojice dokumentaristů Robert Kirchhoff a Filip Remunda popisuje dobrodružství vzniku filmu Pára nad řekou.

Pára nad řekou (Filip Remunda, Robert Kirchhoff, 2015)

Tři postavy, které jsme se rozhodli ve filmu objevovat, přišly ze šedesátých let: Laco Deczi – trubka, Jan Jankeje – kontrabas a Ľubomír Tamaškovič – saxofon. Každý z nich věří sobě a tomu, co dělá. Nic jiného jim nezbývá. Chtěli jsme, aby v tomto rozpoložení splynuli a stali se trojjediným. Každý z nich je jiný. Někdo přijímá potravu jako v zoo, jiný loví v džungli. Vyloučili jsme portrétní film.

New Haven, Connecticut. V dřevěném domě nedaleko moře žije Laco Deczi. Sídlí tu i slavná Yale University a narodil se tu i 43. prezident USA George W. Bush. Sto dvacet tisíc obyvatel. Klid. S Lacem jsme se tu sešli při přípravách ještě před natáčením. Vozil nás po městě, zastavil u hromady sutě a litoval, že jsme tu nebyli před týdnem a nenatočili odstřel továrního komínu. Rád by celý film začal obrazem, v němž by stál před hromadou padajících cihel a hrál do toho rachotu na trubku. V podobném duchu se neslo i pozdější natáčení, v němž se otiskly i další Lacovy nápady. Film začíná scénou, v níž před jazzovým klubem zagumuje policejní auto s rozsvícenými majáčky, policista vchází do klubu a za chvíli z něj vyvádí suspekta Decziho. Nechá jej dát pracky na kapotu, poučí jej o právech zadrženého a po krátkém výslechu jej zatýká za to, že ve skladbě Dahoud Clifforda Browna udělal tři chyby. Policajt byl Lacův soused ze stejné ulice, Arpád, syn maďarských emigrantů. Laco ho spontánně přepadl u oběda s nápadem, že potřebujeme natočit scénu, jak policie vykopává jazzmana z klubu za to, že zvoral tři akordy. Arpi, přestože si dal pár piv, s radostí skočil na stanici pro auto, oblékl se do uniformy a scénu podle Lacova námětu s námi natočil. Film jsme koncipovali jako sled absurdních obrazů, dokumentární jam-session, v níž všechny postavy volně improvizují a reagují na situaci, na jejímž rámci jsme se sice dopředu domluvili, konec jsme ale vždy nechávali otevřený. Takže když Chris DePino, bývalý vlakový průvodčí, lobbista a politický souputník George Walkera Bushe, volal na jeho texaský ranč s nabídkou koncertu československých jazzmanů, mohlo se klidně stát, že by Laco stanul tváří v tvář bývalému nejmocnějšímu muži planety. Pro nás byl ale více než ten mocný muž důležitý moment přátelství a hravosti dvou kamarádů Chrise a Laca.

Podobně jsme pracovali i s dalšími postavami. Bylo jedno, jestli jsme natáčeli před německým obchoďákem Jana Jankeje vydělávajícího si na živobytí v mikulášském převleku, nebo Ľuba Tamaškoviče, který vyrazil do Paříže najít svého duchovního bratra Raye Stephana Ocheho, s nímž více než před čtyřiceti lety hrál ve vyprodaných klubech. Cesta ke slávě je plná úskalí a pochybností. Vyčerpávající odysea přináší únavu, ale i vůli pokračovat. Z každodennosti se stává sled očekávání, hledání, překvapení, zklamání a ... proher.

Zůstali sami sebou, hledí na sebe. Situace tak otevírají existenciální témata lehkosti bytí i smrti. Na světě s miliardou muzikantů vystupují do popředí tito tři. Zjevují se v absurditě, humoru, tragice a paradoxu svých životů, jako by plavali ve velké řece. Čas plyne. „Světská sláva, polní tráva. Lidský život je jako pára nad řekou, a proto není kam spěchat,“ říká na začátku filmu Ľubo Tamaškovič.


Pára nad řekou bude mít premiéru na 19. MFDF Ji.hlava.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská
3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko

starší články

4.15DOK.REVUE
19. 10. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue