Labyrint a stereotyp

Zkrácený úryvek z kapitoly Pátý hlas archandělský Efeta (Žena v množném čísle) básnického „románu“ Zpěv Tříkralový

Ilustrace: Míša Kukovičová

Štefane, kdybych měl celé nebe přátel, žádný z nich nenahradil by mi jednotlivě, a ani to celé nebe chóricky nenahradilo by mi — Tebe! Ale Ty zas naopak velice brzo nenahradil bys mi ani toho posledního z nich. Takový je život!

[…]

Čeho se bojím, je stereotypie! Pravda, že Mše svatá nemůže být stereotypní, protože ona pouze dokonale JEST: ale jestliže já tak močálovitě a strašně nejsem a pak přijdu třeba ku klanění k Velebné Svátosti a vidím na sobě lpět ďábelsky ony boschovké ksichty fousatých šedesátnic…

[…]

Ó čas je vrah! Co Ty na to jako básník? Že to není pravda! Že to je až příliš pravda: ale jenom tady na zemi, jenom ženatému, a já jsem se ještě neoženil. Tato má Symfonie jmenuje se ŽENATÁ, ale to je jenom tak jako by se řeklo v noci, Štefane, ach za noci: já jsem teď j a k o Tvoje žena, jo? JO! ANO! Miláčku. Čeho se nejvíc bojím a čím zaniknu, je s t e r e o t y p.

[…]

Kde jsem zrozen to vím, kde umřu to nevím, kde já svoje mladé kosti — složím! Do hnoje! Do boje! Útokem, útokem na nepřítele!

[…]

Básník je prorok, jenž si sám nerozumí, a kterému tady za jeho života n i c nevychází: ale ani po smrti! Třeste se: ani po smrti! Nejsem! Comolo! ach Comolo! Žízním! A to blahoslavenství: je opravdu d u h o v é ? Aby nás Bůh ani po smrti nemusel bavit: chce se nás zbavit a dá nám omalovánky — s už známejma barvama!

[…]

Co se slovy nevypoví: nelze toho říci slovy / řekne nám to Slovo jen.

[…]

Co se S l o v e m neřekne — toho průvod slov se nelekne. Žena v množném čísle! Labyrint a stereotyp.



Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert, byl historikem umění, kastelánem a básníkem. Patřil mezi členy literární skupiny „Šestatřicítnící“, mezi něž spadal také Václav Havel, Josef Topol nebo Věra Linhartová. Do roku 1989 publikoval veškeré literární texty pouze v samizdatech. V šedesátých letech přispíval do kulturně-společenských časopisů Sešity pro mladou literaturu a Tvář, jenž hledaly nové formy i obsahy v literatuře a kritizovaly stará a nefunkční díla, druhému zmíněnému periodiku byl věnován v minulých letech i sešit v rámci sborníku DO. Jiří Kuběna ve svých dílech kombinuje náboženský patos s dramatičností – zvolání k bohu s uctíváním lidského těla, oslavou skrouženého lidského života. Skrze experimentální básně laská jazyk a hraje si s rozmístěním odkazů a šifer, které odhalují další vrstvu vytištěných řádků. Po revoluci vydává svoje básnické i esejistické texty už oficiálně a v českých nakladatelství mu mimo jiných vychází publikace Paní Na Duze (1998) či Matka Zjevení (2002). Po delší nemoci umírá Jiří Kuběna dne 10.srpna 2017.




4.17DOK.REVUE
18. 09. 2017


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film