MFF Karlovy Vary v zajetí dokumentárních čísel

Jaký vztah má Mezinárodní festival v Karlových Varech k dokumentárnímu filmu a kolik jich "pustí" do svého programu?

Ilustrace: Michaela Kukovičová

K příležitosti 50. výročí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary vznikl střihový dokument Filmová lázeň. Archivními záběry posbíranými nejen z různých novinářských reportáží, ať už komických, nebo více či méně politicky angažovaných, provází dlouholetá umělecká ředitelka a nynější umělecká poradkyně karlovarského festivalu Eva Zaoralová v dialozích s filmovými historiky a osobnostmi úzce spjatými s historií samotného festivalu. Filmová lázeň teprve čeká na svoji oficiální premiéru v Karlových Varech, ale jak to někdy bývá, některá česká kina ji ukořistila jako předpremiéru. Podle režiséra dokumentu Míry Janka brněnská Scala předstihla s návštěvností 28 diváků hradecké Bio Central, kam na Filmovou lázeň dorazilo celých 18 diváků. Kolik asi lidí přijde na letošní jubilejní ročník a kolik z nich skončí v kinosále na projekci dokumentárního filmu?

Podle Evy Zaoralové navštívilo v roce 1994 karlovarský festival 36 tisíc lidí, čísla z loňského ročníku pak hlásí nárůst o téměř 95 tisíc návštěvníků. Pryč jsou tak doby, kdy si podle záběrů ve Filmové lázni personál hotelu Thermal vystačil s pěti sty snídaněmi, obědy a večeřemi denně v šesti různých variantách a v přilehlé kavárně se vydávalo na 2 tisíce káv každý den. Podobné to je i co se týče přihlášek dokumentárních filmů do soutěže, jež je součástí festivalu od roku 2000, podle Martina Horyny z programového oddělení počet přihlášených dokumentů rok od roku stoupá. „Do soutěže dokumentárních filmů vybíráme vždy 16 titulů a přibližně dalších 10–15 uvádíme v nesoutěžních sekcích. Každý rok se do soutěže snažíme vybrat 1 až 2 české dokumenty, což vzhledem k vysoké kvalitě domácí produkce nebývá problém,“ míní Horyna.

Přestože MFF Karlovy Vary zcela logicky propůjčuje dokumentárním filmům méně prostoru v programových oknech než filmům fikčním (dokumentární film dokonce nemůže být zařazen do hlavní soutěže bez ohledu na jeho kvalitu), může se téměř každý dokument uvedený na festivalu pyšnit plným sálem. „Všechny projekce bývají vyprodané a návštěvnost každého filmu tak závisí na tom, do jakých sálů jednotlivé tituly naprogramujeme,“ vysvětlil Horyna, proč je těžké dopátrat se konkrétních čísel.

Za posledních 15 let udělily mezinárodní poroty pro soutěž dokumentárních filmů na 30 cen pro nejlepší dokumenty v délce pod nebo nad 30 minut (v loňském roce se změnila kritéria pro stopáž, a to pod 30 minut nebo nad 60 minut) a třiadvacetkrát využili členové odborných porot zvláštního uznání. Nejčastější zastoupení v oceněných dokumentech mají skandinávské, ruské, rakouské ale také české počiny. Čtyři české dokumenty si u poroty vysloužily zvláštní uznání – díl V pasti ze seriálu Ženy na přelomu tisíciletí a Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové, Ničeho nelituji Theodory Remundové a Jiné světy Marko Škopa. V Česku také zůstaly celkem 3 ceny za nejlepší dokumentární film, a to pro Remundovu Obec B., Ztracenou dovolenou Lucie Králové a dokument Osadné Marko Škopa.

Letos je v hlavní soutěži dokumentárních filmů opět 16 titulů napříč všemi světovými kinematografiemi. Mezi filmy z Finska, Švýcarska či Velké Británie má Česká republika hned tři zástupce – Ameriku Jana Foukala zamýšlející se nad životem českých trampů, Mallory, kde Helena Třeštíková přináší pohled na 13 let života kdysi drogově závislé ženy, a Resort debutujícího dokumentaristy Martina Hrubého.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary začíná 3. července.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.21Jak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.
6.20Jak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin Svoboda
4.20Ozvěny Ji.hlavy a koronavirusSvé zahraniční ozvěny pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava ve spolupráci s Českými centry už několik let. Diváci v různých částech světa díky nim mohou zhlédnout oceněné filmy předešlého ji.hlavského ročníku i debatovat s autory snímků. Letos jejich průběh výrazně ovlivnila pandemie. Navíc tento rok proběhly ozvěny kromě New Yorku, Bruselu a Bratislavy poprvé také v Antverpách a ve Vídni. Přinášíme koláž ohlasů letošních ozvěn od organizátorů z různých míst světa i v různých situacích.redakce dok.revue
1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavy Redakce
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda

starší články

2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeTo, co zažíváme v politice, zažíváme i domaIntimní, a přitom politický snímek Rentgen rodiny íránské filmařky Fírúze Chosrováníové (Firouzeh Khosrovaniové) vypráví příběh režisérčiných rodičů, které spojilo manželství, ale posléze se následkem nepřekonatelných rozdílů mezi světskými a náboženskými hodnotami zcela odcizili. O filmu pro dok.revue debatují publicista, vysokoškolský pedagog a odborník na Blízký východ Břetislav Tureček (BT), dokumentaristka, básnířka a aktivistka Martina Malinová (MM) a studentka dokumentu Širín Nafariehová (ŠN).Kamila BoháčkováNový filmGlobální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta KovářováTémaNormální autistické dokumentyO lidech s poruchou autistického spektra panují zejména v hrané a seriálové tvorbě určité stereotypy. Každý autista však není jako hrdina filmu Rain Man. Nemusí žít v ústavu, ani oplývat genialitou. Jak autismus zobrazují dokumenty, které mohou pracovat se skutečnými, tedy sociálními herci?Martin ŠrajerBáseňBásněJan KačenaGlosaNové trendy tchajwanského dokumentuNedávno skončený švýcarský festival Visions du Réel představil průřez tím nejzajímavějším ze současného tchajwanského dokumentu. Sedm vybraných děl od tradičního dokumentu přes animaci po experimenty reprezentuje různorodost aktuální východoasijské produkce. Jaká nabízí témata?Sara SimićRozhovorNeobvyklý pohled na společenské stigmaRozhovor s Fridou a Lassem Barkforsovými, autory dokumentu Raising a School Shooter (2021), který měl světovou premiéru na letošním ročníku festivalu CPH:DOX.Jan KinzlNová knihaO řeholních sestrách a nasloucháníJak vnímají řeholnice současný svět? Je jejich víra pevná, nebo o ni musí stále bojovat? A lze porozumět bez naslouchání? Tyto a další otázky si klade literární dokumentaristka Kamila Hladká ve své nové knize Sestry, jež vychází 28. května v nakladatelství Dcera sestry. Rozhovory se čtyřmi generacemi řeholních sester přinášejí autentický vhled do jejich výjimečných osudů.Kamila HladkáÚvodníkKaždý je jinýdok.revue 2.21Kamila Boháčková