MFF Karlovy Vary v zajetí dokumentárních čísel

Jaký vztah má Mezinárodní festival v Karlových Varech k dokumentárnímu filmu a kolik jich "pustí" do svého programu?

Ilustrace: Michaela Kukovičová

K příležitosti 50. výročí Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary vznikl střihový dokument Filmová lázeň. Archivními záběry posbíranými nejen z různých novinářských reportáží, ať už komických, nebo více či méně politicky angažovaných, provází dlouholetá umělecká ředitelka a nynější umělecká poradkyně karlovarského festivalu Eva Zaoralová v dialozích s filmovými historiky a osobnostmi úzce spjatými s historií samotného festivalu. Filmová lázeň teprve čeká na svoji oficiální premiéru v Karlových Varech, ale jak to někdy bývá, některá česká kina ji ukořistila jako předpremiéru. Podle režiséra dokumentu Míry Janka brněnská Scala předstihla s návštěvností 28 diváků hradecké Bio Central, kam na Filmovou lázeň dorazilo celých 18 diváků. Kolik asi lidí přijde na letošní jubilejní ročník a kolik z nich skončí v kinosále na projekci dokumentárního filmu?

Podle Evy Zaoralové navštívilo v roce 1994 karlovarský festival 36 tisíc lidí, čísla z loňského ročníku pak hlásí nárůst o téměř 95 tisíc návštěvníků. Pryč jsou tak doby, kdy si podle záběrů ve Filmové lázni personál hotelu Thermal vystačil s pěti sty snídaněmi, obědy a večeřemi denně v šesti různých variantách a v přilehlé kavárně se vydávalo na 2 tisíce káv každý den. Podobné to je i co se týče přihlášek dokumentárních filmů do soutěže, jež je součástí festivalu od roku 2000, podle Martina Horyny z programového oddělení počet přihlášených dokumentů rok od roku stoupá. „Do soutěže dokumentárních filmů vybíráme vždy 16 titulů a přibližně dalších 10–15 uvádíme v nesoutěžních sekcích. Každý rok se do soutěže snažíme vybrat 1 až 2 české dokumenty, což vzhledem k vysoké kvalitě domácí produkce nebývá problém,“ míní Horyna.

Přestože MFF Karlovy Vary zcela logicky propůjčuje dokumentárním filmům méně prostoru v programových oknech než filmům fikčním (dokumentární film dokonce nemůže být zařazen do hlavní soutěže bez ohledu na jeho kvalitu), může se téměř každý dokument uvedený na festivalu pyšnit plným sálem. „Všechny projekce bývají vyprodané a návštěvnost každého filmu tak závisí na tom, do jakých sálů jednotlivé tituly naprogramujeme,“ vysvětlil Horyna, proč je těžké dopátrat se konkrétních čísel.

Za posledních 15 let udělily mezinárodní poroty pro soutěž dokumentárních filmů na 30 cen pro nejlepší dokumenty v délce pod nebo nad 30 minut (v loňském roce se změnila kritéria pro stopáž, a to pod 30 minut nebo nad 60 minut) a třiadvacetkrát využili členové odborných porot zvláštního uznání. Nejčastější zastoupení v oceněných dokumentech mají skandinávské, ruské, rakouské ale také české počiny. Čtyři české dokumenty si u poroty vysloužily zvláštní uznání – díl V pasti ze seriálu Ženy na přelomu tisíciletí a Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové, Ničeho nelituji Theodory Remundové a Jiné světy Marko Škopa. V Česku také zůstaly celkem 3 ceny za nejlepší dokumentární film, a to pro Remundovu Obec B., Ztracenou dovolenou Lucie Králové a dokument Osadné Marko Škopa.

Letos je v hlavní soutěži dokumentárních filmů opět 16 titulů napříč všemi světovými kinematografiemi. Mezi filmy z Finska, Švýcarska či Velké Británie má Česká republika hned tři zástupce – Ameriku Jana Foukala zamýšlející se nad životem českých trampů, Mallory, kde Helena Třeštíková přináší pohled na 13 let života kdysi drogově závislé ženy, a Resort debutujícího dokumentaristy Martina Hrubého.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary začíná 3. července.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue