Krátké záznamy šílenství


Krátké filmy z Iráku (Iraqi Short Films, Mauro Andrizzi, 2008)

V souvislosti s vaším snímkem Krátké filmy z Iráku se samozřejmě nejdřív musím zeptat na původ záběrů, z nichž je poskládán. V titulcích mluvíte přímo o vyšetřování či výzkumu…
Když jsem žil v Buenos Aires, pracoval jsem se dvěma Iráčany, kteří mi pomohli sehnat DVD s propagandistickými filmy natáčenými iráckými guerillami. Později jsem zjistil, že tyto disky jsou volně na prodej na internetu, dva dolary za kus. Jedná se o tradiční postup užívaný už Palestinci, kteří nabízejí k prodeji VHS, na nichž jsou natočena poslední slova jejich „mučedníků“. Také jsem stáhl více než 40 hodin videa z internetu. Existují speciální stránky, na kterých najdete záběry tajně natáčené americkými vojáky (nejznámější jsou liveleak.com). Jsou tam umístěny vždy jen pár hodin, protože když videa objeví americké ministerstvo obrany nebo jiný americký vládní úřad, okamžitě si vyžádají smazání těchto dat. Jde o stránky fungující na principu YouTube, s tím rozdílem, že na ně můžete umisťovat videa bez jakýchkoli omezení. Díky mým arabsky mluvícím přátelům jsem měl také možnost projít stovky stránek v arabštině a objevit spoustu dalšího materiálu. Některé záběry se ale do finální verze filmu nedostaly kvůli jejich přílišné krvavosti. Našel jsem například video zachycující jednoho z amerických vojáků, jak se pokouší zneškodnit bombu. Dvacet minut pozorujete napínavou akci a na konci videa bomba vybuchne přímo do vojákova obličeje. A konečně, můj přítel pracující pro latinskoamerickou CNN mi „ilegálně“ poskytl jisté archivní materiály. Jména mých dvou přátel nejsou uvedena v titulcích, protože jejich rodiny stále ještě žijí v Iráku. Příteli z CNN by samozřejmě hrozil vyhazov, kdybych ho zmínil. Shromažďování videí trvalo přibližně pět měsíců a tři měsíce zabralo vybírání vhodných scén a jejich sestřih.

Záběry pořízené americkými či britskými vojáky můžeme označit jako soukromé, tajné, až zakázané. Naopak muslimské propagandistické filmy jsou směřovány k širší veřejnosti, především prostřednictvím internetu. Jedná se o záměrně budovanou opozici?
Na můj dokumentární film můžete takto nahlížet, ale mým záměrem bylo spíše ukázat soukromou zkušenost války. Věřím, že je možné rekonstruovat poměrně věrné panorama irácké války, den po dni, prostřednictvím těchto krátkých videopříběhů natáčených lidmi, kteří jsou již mrtví. Američtí a britští vojáci natáčejí válku, aby ukázali, jak otřesné věci se tam dějí. V podstatě se tak dožadují pomoci. Uvízli na cizím místě, kde jsou denně zabíjeni jako mouchy. Spousta z nich se z toho zblázní. Válka je peklo a oni se snaží zachytit jeho srdce. Samozřejmě, že můj dokument je o válce, ale ukazuje především její intimní stránku. Při svém hodnocení neodlišuji americké vojáky a ozbrojené milice. Myslím, že zástupci obou stran mají strach zemřít v každodenních nesmyslných bojích, z nichž se stává pouhá práce, asi jako když jdete do úřadu.

První válka v Zálivu bývá někdy označována jako válka v přímém přenosu. Dá se v případě druhého iráckého konfl iktu mluvit o internetové válce?
Ano, tato válka je už stoprocentně internetovým konfl iktem. Televize zprostředkovávala pouze americkou invazi v roce 2003, boje mezi americkými jednotkami a Saddámovými vojáky. Ale v okamžiku, kdy ustaly přímé válečné střety, obrazy války zmizely z televizních obrazovek a přesunuly se na internet. V jejich případě už se jedná o záběry zobrazující násilí natolik explicitně, že nemohou být promítány ve zprávách v hlavním čase. Takže nezbývá nic jiného, než je hledat na internetu, provádět vlastní výzkum. Samozřejmě, že k těmto záběrům musíte přistupovat s vědomím, že byly s nějakým záměrem sestřihány a filtrovány. Jenže to dělá televize taky, mnohdy ještě víc. Milice i koaliční vojáci mohou šířit svá obrazová sdělení na internetu bez povolení v podstatě kdykoli prostřednictvím laptopů. Je to jednoduché, rychlé a efektivní. Dokonce i pokud je video ze stránky smazáno, vždy je stačí zhlédnout a stáhnout tisíce lidí. Takže pokud jednou něco nahrajete na internet, zůstává to tam určitým způsobem navždy. Snažím se domyslet, kolik let nás budou obrazy z války v Iráku pronásledovat. Představte si, že tyto záběry sledujete v roce 2020, 2030, 2040…

Poselství vašeho filmu je částečně sdělováno prostřednictvím mezititulků. Citujete zde velmi rozdílné osobnosti. Podle jakého klíče jste je vybíral?
Texty a citáty jsou pro mě způsobem, jak vyjádřit vlastní úvahy o jistých problémech. Než jsem začal dělat svůj film, neměl jsem rád mezititulky a texty umisťované přes obraz. Ale když jsem začal skládat dohromady mozaiku záběrů tohoto projektu, zjistil jsem, že někdy prostě potřebujete něco vyjádřit slovy, že pouhé obrazy nestačí. První verze filmu neobsahovala žádné texty ani citáty. Šlo o čiré vyjádření, byl jsem přesvědčen, že obraz musí zůstat čistý. Pak jsem ale promítl pracovní verzi několika přátelům a nikdo z nich nepochopil, co se svým filmem pokouším sdělit, nebo porozuměli jen některým sekvencím. Samozřejmě pro mě jejich reakce byla zpočátku nepochopitelná, protože jsem zhlédl stovky videí, a měl jsem proto lepší vhled do problematiky. Proto jsem se nakonec rozhodl propojit video s textem. Citáty jsem vybíral sám se záměrem vyjádřit dialektiku textových sdělení a obrazů.

Proč jste si vybral právě toto téma? Pocházíte z Argentiny, která je od Iráku vzdálená geograficky i politicky. Považujete násilí a politiku násilí za globální téma?
Zajímají mě projevy šílenství obecně. A těch najdete ve válce nespočet. Válka je dnes už globálním problémem. Uvědomil jsem si tento fakt po dvou bombových útocích v Buenos Aires. Jeden se udál roku 1992, druhý 1994. Pravděpodobnou příčinou těchto zákeřných činů byla spolupráce argentinské vlády s USA v první válce v Zálivu roku 1991. Další bomby vybuchly poté, co Argentina přerušila spolupráci na nukleárním výzkumu a poskytování důležitých jaderných materiálů státům v Perském zálivu. Válka v každé zemi by měla být pokládána za globální problém. Pokud by OSN plni la své poslání správně, stala by se válka v kterékoli zemi otázkou humanity obecně.


Mauro Andrizzi (1980) patří k mladé generaci argentinských filmařů. Filmové zkušenosti získával především na asistentských a scenáristických pozicích. V Jihlavě uváděný dokument Krátké filmy z Iráku zaujal pořadatele několika světových festivalů, a to nejen těch dokumentárních. Na jihlavském festivalu také získal Cenu za nejlepší světový dokumentární film 2008, kterou udělil Karel Vachek jako jednoporotce soutěžní sekce Opus bonum.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.20Hledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil Young
5.20Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila Boháčková
4.20Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková

starší články

6.8DOK.REVUE
15. 12. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.