Koho potkáte na 22. MFDF Ji.hlava?


„Dokumentární“ neodkazuje pouze k filmové formě, ale, a to především, ke stavu myšlení. A nejlépe myslet, přemýšlet, se dá jedině v souvislostech, v kontextu. Nemůžeme se dívat na dokumentární film, aniž bychom měli možnost se ptát. Proto každoročně na Ji.hlavu přijíždí přes tisíc filmových profesionálů a odborníků na různé oblastí, aby s vámi mohli prozkoumávat známé i neznámé okolnosti příběhů jejich filmů.


Hilal Baydarov 

„Jeden den každého člověka vypovídá o jeho životě. Jak se cítíme během jednoho dne, tak se cítíme po celý život. Nic se nemění. Všechno se jen znovu a znovu opakuje. Stejně jako moje matka v den jejích narozenin,“ říká o svém filmu Narozeniny ázerbájdžánský režisér Hilal Baydarov. Ten osobně přijede, aby film o své vlastní matce uvedl ve světové premiéře v soutěžní sekci Mezi moři.

 

Gustav Deutsch

„Nový film Gustava Deutsche využívá široké pole mediální archeologie ve formě psaní dopisů: jako pohlednice působí rodinné nahrávky vyprávějící o různých životních cestách 20. století. Promlouvají ale také k filmovému médiu jako nástroji každodenního života se schopností přemosťování, díky kterému mohou lidské rodiny zůstat pospolu i přes výrazné poznamenání migrací,“ říká o filmu tak žijeme – poselství rodiny kurátor vídeňského rakouského filmového muzea #CinemaRistrovato Alejandro Bachmann. Gustav Deutsch tento svůj film uvede na 22. MFDF Ji.hlava, kde zároveň přednese svoji masterclass.

Jacky Goldberg

„Když mě někteří diváci upozorňují, že z některých scén lze poznat, že jsou natočené podle scénáře, a já se jich ptám, které konkrétní scény to jsou, zmiňují právě ty, které jsou nejvíce dokumentární. A naopak – to, co se jim zdá přirozené, vzniklo podle scénáře,“ komentuje setkávání s diváky francouzský režisér Jacky Goldberg. Jeho film Paměť těla o ženě, která se živí online erotickými show a usiluje o vrácení svého syna do péče, bude uveden v mezinárodní premiéře v sekci Opus Bonum.

Liinu Grönlundová

Sekce Svědectví o přírodě už podruhé představí dokumentární filmy, jež vytříbenými filmovými prostředky vypráví o člověku jako součásti i jako úhlavním nepříteli přírody. Jedním z nich je finský snímek Do neznáma Liiny Grönlundové, čerstvé absolventky režie dokumentárního filmu. „Ve svém filmu sleduji několik výzkumníků při jejich práci v nehostinných podmínkách lesa na ostrově Madagaskar, jehož fauna a flóra fascinují vědce celého světa. Ti často hledáním neznámého stráví i celý život,“ říká dokumentaristka, jež svůj film osobně uvede.

Elke Groenová 

Rakouská režisérka přijede na Ji.hlavu uvést svůj, v pořadí třetí, film Pláž Bojo. Až asketicky statická kamera snímá běžný den rybářů na ghanském pobřeží, již jako každý den vytahují z moře svůj úlovek. „Posedět na pláži vždycky znamená nasávat atmosféru, dýchat vzduch, rozjímat, pozorovat věci kolem sebe a prostě je nechat, aby se děly. To vše v globalizovaném světě,“ říká Elke Groen, vítězka ceny za nejlepší experimentální film v roce 2008. Film Pláž Bojo bude uveden v mezinárodní premiéře v sekci Mezi moři.

Maria Von Hausswolffová & Anne Gry Friis Kristensenová

Režisérské duo ze Skandinávie na Ji.hlavě představí svoje první společné dílo Vstup do konce, v němž se vydávají na temnou psycho-etnografickou expedici hluboko do džungle lidského vědomí. V panamském lese natáčely na 16mm film a zvuk zaznamenávaly na kazetové pásky. „V naší filmové básni se v tajemné děsivé džungli setkáváme s všemožnými živými i mrtvými tvory a duchy. Jako lidé jsme nepřišli dominovat světu, protože jsme byli nejchytřejšími nebo nejschopnějšími…, ale proto, že jsme byli ti nejšílenější a nejpodlejší široko daleko,“ říkají režisérky. 

Radu Jude

„Domnívám se, že film se nemusí opírat jen o příběh v tom dramaturgickém slova smyslu, kdy jedna postava reaguje na druhou. Může jít o spojení různých jevů a prostředků, které by nebylo realizovatelné jinou uměleckou formou. Můžete tak vedle sebe položit fotografii, nějaký zvuk, kousek melodie spolu s archivními záběry a pak i herce. Výsledkem je objekt s myšlenkou, s nějakou ideou, kterou jinými uměleckými prostředky nevyjádříte,“ říká rumunský režisér a držitel Křišťálového glóbu z karlovarského festivalu Radu Jude. Na 22. MFDF Ji.hlava přednese masterclass o práci s archivními materiály a uvede své dva filmy Generál dvakrát popravený (Krátká radost) a Mrtvý národ (Zvláštní uvedení). 

Charlotta Kotíková

Pravnučka TGM, pobývající napůl v Česku a napůl v USA, přijíždí na Ji.hlavu jako porotkyně pro sekci Česká radost, kde se o prvenství mimo jiné uchází i snímek Jakuba Červenky Hovory s TGM. „Pravda je velmi iluzivní záležitost a jednoduše se může změnit v diktátorský princip. Pravda je platonická. Jak si můžeme být jistí, že moje nebo vaše pravda je tou absolutní? Takové hodnoty jsou velmi nebezpečné a snadno mohou být zejména v totalitárních režimech zneužity,“ říká nezávislá kurátorka Kotíková. 

Marina Kožulová

Chorvatská producentka experimentálních a animovaných filmů se MFDF Ji.hlava účastní již podruhé. Po své prezentaci na Konferenci Fascinace je letos porotkyní soutěže experimentálních filmů Fascinace. Marina založila v Záhřebu organizaci 25 FPS pro audiovizuální výzkum, která podporuje originální projekty udržující tradici avantgardy a experimentálního filmu. „Nahradí technika animace jako ‚nové médium‘ ovlivněné experimentováním se softwary ‚opravdově‘ natočený materiál a jak pak ovlivní reprezentaci toho, čemu říkám ‚realita‘?“ ptá se Kožulová. 

Vitalij Manskij

„V pozici hlavy ruské moci by se změnil i Ježíš Kristus. A kdo ví, co za diktaturu by vybudoval… Po Putinovi určitě přijde někdo jiný, ale bude to zas jen další Putin. Já jsem naproti tomu jenom zestárl. A taky emigroval do Lotyšska,“ říká ukrajinský režisér Vitalij Manskij stojící za filmem Svědkové Putinovi (Zvláštní uvedení). Ve filmu se Manskij vrací ke svému materiálu z let 1999 a 2000, kdy Vladimir Putin nastupoval do funkce po tehdejším prezidentovi Borisi Jelcinovi. 

Sean McAllister

„Čtyřicetiletý Steve je jako já, když mi bylo dvacet. Pracuje v továrně a jeho život se ocitl v mrtvém bodě, nikam se neposouvá, i když má vlastní sen – učit děti na školách hip hop. Začal jsem se ptát, co by se stalo, kdybych z továrny nikdy neodešel? Najednou film už nevypovídal o dělnické třídě a její situaci, ale o tom, jak s těmito lidmi můžeme spolupracovat na rozvoji vlastní kultury, když jsou tak rozvrácení, zdrcení a obklopení životními těžkostmi,“ říká o svém novém filmu A Northern Soul (Zvláštní uvedení) britský režisér Sean McAllister, jehož předchozí film Syrská love story byl nominován na několik prestižních ocenění včetně cen BAFTA nebo Cen Evropské filmové akademie. Sean McAllister je hostem workshopu Ex Oriente, který pořádá Institut dokumentárního filmu. 

Yoshiki Nishimura

Yoshiki Nishimura je profesorem na Kyotské univerzitě, filmovým producentem, počítačovým grafikem a v neposlední řadě experimentálním filmařem. Jeho nejnovější film Na hranici přináší obrazy předmětů vyplavených oceánem jako memento ekologické bezohlednosti. „Použitím různých médií se nám otvírají obrovské možnosti, jak si v mnoha směrech rozšířit pohled na realitu,“ říká Nishimura. 

Jacques Perconte

„Obrazy nedokážou vykreslit, co je to příroda, v tom nejlepším případě, je-li filmař velmi pozorným, mohou obrazy dokumentovat přírodu. Vždycky jsem chtěl ve svém díle udržet myšlenku nepořádku a prchavosti. Jakákoliv simulace ale zůstane vždy pouze modelem bez ohledu na jeho sílu a impozantnost. Chci, aby si lidé uvědomili tuto oscilaci mezi přirozeným obrazem a obrazem přírody,“ vysvětluje své vize francouzský experimentální filmař Jacques Perconte, který na Ji.hlavu přiváží své dva nové filmy Albarte a Světlo / zlato, Hawick, květen 2018.  

Jacques Rupnik

„A mluvíme-li o médiích, tak jejich fungování je založeno v první řadě na důvěře k nim jako k institucím. Na tom stojí role médií. Věrohodnost informací, zejména v předvolebním kontextu, přímo souvisí s důvěrou v nezávislost jejich zdrojů,“ píše známý politolog a historik Jacques Rupnik ve své knize Příliš unavená demokracie. Rupnik, který mimo jiné v raných 90. letech spolupracoval jako rádce s Václavem Havlem, přijede na 22. MFDF Ji.hlava, aby uvedl znovuobjevený první díl cyklu pro BBC Jiná Evropa a diskutoval s diváky o střední Evropě mezi dvěma světy v rámci Inspiračního fóra. „Divákům také rád ukážu komponovaný výběr materiálů, které se do televizního formátu nevešly. Budou si tak moci udělat představu o selekci materiálu při přípravě televizního dokumentárního programu,“ říká Rupnik.

Maya Shurbajiová

Letošní Ji.hlava představí divákům výběr z libanonské dokumentární kinematografie. Jeden z filmů Nakonec, tragédie osobně uvede sama režisérka Maya Shurbaji. „Nedokáži odolávat, litovat nebo se vyrovnat s tragédií, již nevidím. Hledám ji v paměti mezi ostrými i rozmazanými obrazy, v Damašku a Bejrútu, ve stínu příběhů svých přátel, mezi vězeními a ním. Nacházím ji ve svém těle,“ láká na svůj film a celou libanonskou sekci Shurbajiová, jež je zároveň porotkyní soutěže dokumentárních debutů První světla.

John Tusa

„Byla chyba, že BBC před lety zrušila svoje polské, maďarské i české vysílání. Tehdy převládl názor, že jsou to svobodné země, mají nezávislá média a BBC už nepotřebují. Bylo to krátkozraké. Podívejte se, kam jsme se dostali,“ říká bývalý šéf BBC World Service a jeden z hlavních hostů Inspiračního fóra John Tusa. Narodil se v Česku jako Jan Tůša, v roce 1939 odešel do Velké Británie a v BBC pracoval skoro celý svůj život.

Vlatka Vorkapićová

Dalším hostem z území Balkánu bude chorvatská režisérka a dramatička Vlatka Vorkapićová, která přiveze svůj film Voda naše vezdejší. Komediálně laděný snímek o lidech pracujících na lodní rozvážce pitné vody po odlehlých chorvatských ostrovech, které k ní nemají přímý přístup. „Prostřednictvím této středomořské komedie o kapitánovi a jeho posádce jsem chtěla vyprávět příběh o neviditelných lidech, kteří se poctivě snaží, aby se z naší země nestal ‚nahodilý stát‘,“ říká režisérka, jež tvoří chorvatské hrané i dokumentární hity pro film i televizi. 

Achinette Villamorová

V porotě sekce Mezi moři zaměřené na středo- a východoevropské dokumenty zasedne i filipínská producentka z firmy Kamias Overground Achinette Villamorová. „Kinematografie je především o zážitku, zkušenosti, příběh je až druhořadý. Kdyby to bylo obráceně, stačí nám číst si scénáře,“ říká Villamorová, dlouhodobá kolegyně předního filipínského režiséra Khavna De la Cruze. 





výpis dalších článků rubriky:  Téma

6.20Hudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter Albrechtsen
6.20Odkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana Belešová
5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
5.20Muž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David Čeněk
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková
3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil

starší články

4.18DOK.REVUE
15. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.