Kniha plná kinogeometrie

Rozhovor s Martinem Čihákem, který vydává svou první a pravděpodobně také poslední knihu o avandgardní kinematografii s názvem Ponorná řeka kinematografie

Jak k tomu došlo, že se po čtrnáct let starém článku náhle vynořila stejnojmenná kniha?

Jsou lidé, kteří jsou chytří a kteří přinášejí neustále něco nového; pak jsou lidé, kteří nejsou schopní téměř ničeho, a občas je někdo k něčemu přiměje. K článku pro Cinepur mě tenkrát takřka fyzicky donutili. Od něj se pak o pár let později odvinul základ pro nynější knihu v podobě disertační práce Skladebné postupy filmových avantgard. Minulý rok přišlo vydání mé knihy na přetřes. V nějakém pozitivním naladění jsem prostě řekl, že to udělám.

Čím se kniha liší od vaší disertační práce?

Jádro knihy, tedy rozdělení avantgardy do šesti kapitol, se rozrostlo a poupravilo – avšak k zásadním zásahům nedošlo. Celé přepsání by nemělo cenu; chtěl jsem zachovat ráz doby vzniku práce, tedy doby bez internetu. Hlavní rozdíl je v doplnění úvodu a závěru, kterými je vnitřní text rámován. Na začátku jsou konfrontovány různé druhy čtenářů tak, aby se jim – pokud možno –, otevřely oči na danou oblast kinematografie. Kapitola Sedmero osvětlujících řezů, která celou knihu uzavírá, je teoretickým východiskem spojujícím filmové a geometrické vidění pomocí kinogeometrie.

Můžete kinogeometrii přiblížit?

Kinogeometrie vychází z toho, že filmové vidění, stejně tak jako vidění geometrické, není smyslem tělesným, ale duševním, ne-li duchovním. Teprve až na Matematicko-fyzikální fakultě jsem se dozvěděl, co vlastně geometrie znamená. Do geometrického světa se musíme naučit nahlížet, zpočátku vstupuje problém naladěnosti. Geometrický svět je reálný, zatímco objekty nakreslené na papíře jsou jen nástrojem, pomocí něhož můžeme nechat vynořovat jevy geometrického světa. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že některé geometrické řezy mohou odpovídat tomu či onomu filmu. Kinogeometrie však rozhodně není modelování či statický útvar; je potřeba ji chápat jako vyvíjení. Takový film pak neznamená dovršenou formu, ale proces vedení řezu filmovým universem.

Proč v knize používáte namísto zažitého termínu abstraktní film pojem absolutní film?

Už v původním článku v roce 1999 jsem psal, že název kategorie abstraktní je zavádějící; nahrazuji jej výstižnějším dobovým výrazem z 20. let. V aristotelském abstractio se odnímají průvodní jevy, hmota, barva, až se dopracujeme například k ideální kružnici. Ryzí abstrakci můžeme nalézt v Dovženkově Zemi (1930). Ve scéně sklízení obilí se dlouhými skly odnímají průvodní jevy reality, až se dojde k  abstrahovanému zrní, které tvoří jenom fleky. Proto takový Oskar Fischinger nemůže být abstraktní, protože nic neodnímá – pracuje již s ucelenými tvarovými formami, které mají své vnitřní kvality.

Proč se kniha ve svém historickém výkladu velkou měrou omezuje pouze na díla natočená na film?

Nechtěl jsem jít ve šlépějích obskurností, k jakým patří publikace Dějiny filmu toho modloslužebníka, jehož jméno nechci vyslovovat. Bylo by nesmyslné obsáhnout celé dějiny avantgardy. Za podstatné považuji, že kniha je opravdu o filmu. V drtivé většině píšu o dílech, které jsem sám viděl – to znamená v kinosálu z filmového pásu. Budou námitky, proč tam není tohle a támhleto... No prostě jsem to neviděl, tak o tom nepíšu. A naopak. Tak je tomu s kinogeometrií, když něco vidíte a jste si  vědom toho, co vidíte, nemůžete o tom nepsat.


 

Na slavnostním zahájení 17. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava budou pokřtěny dvě publikace Nakladatelství Akademie múzických umění. Za tou první, praktičtěji laděnou Pitch it!, stojí německá autorka Sibylle Kurz, která se specializuje, jak již název publikace napovídá, na techniku tzv. pitchingu. Pojem nenese vulgární konotaci, nýbrž se jedná o propracovaný systém, jak prezentovat svůj projekt a ideje širšímu publiku, nebo producentským složkám a grantovým organizacím. Druhým křtem proplují čtenáři Ponornou řekou kinematografie Martina Čiháka, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců i teoretiků experimentálního filmu polistopadového období. Kniha se snaží pomocí osobitého jazyka manifestačním rázem otevřít ještě osobitější oblast kinematografie a nabízí přehledné rozdělení dílčích avantgardních oborů. Další publikaci na festivalu představí uznávaný tvůrce animovaného filmu – Jurij Norštejn. Dvousvazková kniha Sníh na trávě je podstatnou publikací pojednávající o pohybu a času ve výtvarném umění a animaci.

foto: torinofilmlab.it

Sibylle Kurz pracuje jako pitching trenérka a konzultantka pro filmové školy a filmové instituce. Její zkušenosti z oblasti “umění pitchingu” jsou výsledkem více než 15 let zkušeností v oblasti distribuce a koprodukce filmů v německy mluvícím trhu.

 

foto: youtube.com

V devadesátých letech se Martin Čihák autorsky i organizačně podílel na řadě prezentací českého nezávislého filmu doma i v zahraničí (Berlin – Tacheles 1991, Kodaň – klub OFF-OFF 1994, 2002, New York – Anthology Film Archives 2000, Lipsko-Schaubuehne Lindenfels 2000 aj.). Koncem devadesátých let byl několikráte garantem cyklu „Experimentální film“ na LFŠ v Uherském Hradišti.

 

foto: csfd.cz

Jurije Norštějna má většina diváků zafixovaného především jako režiséra poetických pohádek, i když vzhledem k zvoleným námětům a především výtvarnému ztvárnění by se možná slušelo slovo pohádka dát do uvozovek. Nejznámějším z jeho filmů je Pohádka pohádek (1979), což je příběh čerpající z lidové ukolébavky o malém šedém vlkovi.

 
 




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková
6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková

starší články

3.13DOK.REVUE
14. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue