Když se formuje dětská hvězda

Rozhovor s Bohdanem Bláhovcem o jeho novém dokumentu Show!, který znázorňuje fungování dětské skupiny 5Angels – produktu podnikatelského úsilí, jemuž se podařilo vyšplhat na nejvyšší příčky českého mainstreamu.

Jak jste narazil na uskupení 5Angels?

Chtěl jsem udělat snímek o fungování českého showbyznysu. Přemýšlel jsem, kdo je jeho hlavní postavou a vyšel mi z toho jednoznačně Michal David, úspěšný interpret minulého režimu, který se po revoluci transformoval na neméně úspěšného podnikatele. Sešel jsem se s ním, abych zjistil, jestli nepřipravuje nějaký projekt, jenž by bylo možné sledovat od počátku do finále. Odpověděl, že připravuje muzikál pro dětskou skupinu 5Angels. Setkal jsem se s jejich manažerem Michalem Mertlem, a v tu chvíli se proměnilo směřování filmu. 

Michal David přesto ve filmu působí jako všudypřítomná šedá eminence.

Michal David je někým, koho skupina využívá, aby se o ní více mluvilo. On skupinu využívá stejným způsobem pro rozšíření své kupní základny; najednou o něm v jeho pětapadesáti letech vědí i malé děti. Chápu ho jako určitého demiurga v pozadí. 

Říkáte, že v základu jste chtěl ukázat fungování českého showbyznysu. Není konečné téma filmu, příběh o takto specifické dívčí kapele, příliš úzké pro naplnění takového záměru?

Pro mě je určující nějaký zásadní moment překvapení, který stanoví směr, jenž jako režisér potom následuji. Původní záměr se tak zúžil na konkrétní příběh jednoho člověka, pěti dětí okolo něj a jejich rodin. 

Dvojí tvář

Pro film jste zvolil spíše observační metodu, čeho jste tím chtěl dosáhnout?

V naší líhni panuje předsudek, že o showbyznysu všechno víme, ve své podstatě k němu zaujímáme kritickou pozici – obzvlášť pokud někdo manipuluje s pěti dětmi. Observační metoda mi nabídla vytvořit provokativní obraz, který může být interpretovatelný různě. Dokážu si představit, že se najde velké množství lidí, kteří z toho budou vyděšení, a jen to potvrdí jejich kritický názor. Pak si dokážu stejně tak dobře představit i to, že pokud je někdo příznivcem kapely, bude film číst jako příběh velkého odhodlání a nezdolného úsilí.

Tato ambivalence se vyjevuje zejména v postavě manažera. Na jednu stranu působí jako upřímný, vysoce ambiciózní člověk, který s velkým úsilím jde za svým snem. Na stranu druhou můžeme jeho konání nahlížet jako urputnou drezuru a bezhlavou honbu za penězi. Jak ho vnímáte vy?

Je mnoho věcí, kvůli kterým jsem vůči němu kritický, a on to ví. Zbytečná trenérská urputnost, nezdravě kladený důraz na postavy mladých holek, jejich životosprávu, na kontrolu jejich prezentace na veřejnosti. Abych stvrdil vědomou ambivalenci, nezapírám, že postava manažera mě do značné míry fascinuje. Je obdobou Dona Quijota, takový bojovník s větrnými mlýny českého showbyznysu, který s buldočím odhodláním drží na vlastních bedrech svůj projekt, o němž si my ostatní můžeme myslet své. 

Nastala během natáčení situace, kdy jste měl pocit, že se pan Mertl chová k dívkám natolik nevhodně, že je potřeba zasáhnout?

Z mého pohledu nikdy nestala situace, která by byla opravdu za hranou. On ten projekt působí bizarně, což je ale do určité míry dáno neznalostí podobné mediální formy u nás. Bylo zajímavé, že když jsem film pouštěl lidem, kteří dělali vrcholový sport, viděli v něm obdobu toho, čím museli projít oni při cestě za úspěchem. 

Proč a za jakých podmínek přistoupil manažer na natáčení?

Dovolím si tvrdit, že jeden z hlavních důvodů jeho motivace bylo vyrobení filmu o kapele zdarma, bez investičního úsilí. V životě jsem mu ale neřekl, že chci dělat nějaké PR. Sdělil jsem mu, že mě zajímají praktiky českého showbyznysu, jak se formují dětské hvězdy. Takže naše domluva byla jasná. On sám chtěl vidět až hotový film, kvůli čemuž jsme se v postprodukční fázi nevyhnuli vzájemným konfrontacím. Natáčení mu asi částečně uškodilo. Díky tomu, že ve filmu zbytečně přehrává, působí jako diktátor více, než jakým ve skutečnosti je. 

Možná, že kdybyste v těchto scénách zvolil metodu konfrontace, vyjevila by se i jiná než jeho známá přepjatě mediální tvář.

Snažil jsem se vytvářet i konfrontační situace, bohužel vždy v momentě, kdy se rozběhla kamera, Michal naprosto přirozeně sklouzával do frázovitých floskulí PR jazyka. Myslím si ale, že i přesto je ve filmu poznat, kdy přehrává a kdy se chová více přirozeně. 

Mohl byste být konkrétnější?

Ve filmu se často opakují scény, kdy Michal nervózně krotí dívky stylem „pšt, holky, nedělejte to“, což značí: „pozor je tady kamera“, a tak cenzuruje jejich projevy. 

Showbyznys jako akvárium

Mimochodem obrazy akvárií doprovázejí celý váš snímek, mají zde nějaký jiný, než ryze estetický význam?

Film je točen s distancí a spíše v širších než užších záběrech. Takto vyobrazený svět showbyznysu pro mě představuje pohled do onoho barevného akvária, kde plave jeden dravý žralok a pět dalších rybiček. Během natáčení jsme se rozhodli, že s touto symbolikou budeme pracovat. 

Skrze observační metodu těžko pronikáme za naučené floskule, ať už manažera nebo dívek.

Film se měl hlavně zaobírat architekturou celé věci, za níž stojí manažer-inženýr, který o skupině mluví jako o projektu či produktu. Když jsme s dívkami začali točit, byly mladé a těžko se z nich dostával nějaký vlastní názor. Jejich chování se určovalo tím, kdo silný v ten moment formuloval svoje mínění, ať už to byl manažer nebo rodič. Nebudu ale zakrývat, že pro mě bylo obtížné bavit se s 11–13letými holkami. Jejich světu nerozumím, těžko se mi do něj pronikalo. Ve filmu ale máme možnost dozvědět se něco víc. Jednak skrze Nikolu, dceru manažera, kdy vidíme, jak v domácím prostředí rebeluje. Druhou podstatnou událostí je rodinná oslava Míši před jejím odchodem ze skupiny, kdy otevřeně říká, že si pozvala své kamarády a ne lidi ze skupiny. Tyto dvě zásadní a spontánní reakce z domácího prostředí mi stačily. Uznávám, že zbylé tři dívky mají ve filmu menší prostor.

Neláká vás pokračovat v natáčení i s ohledem na to, že kapela nyní prorazila na Britské ostrovy a ocitla se v BBC?

Lákalo by mě zachytit zpětnou reflexi jejich dětství a toho, co se kolem nich dělo, až budou starší. Co se děje okolo kapely nyní mě neláká, jelikož je bezpochyby pod velkým tlakem různých PR vlivů.

Nacházíte nějakou spojitost mezi filmem a vaší zkušeností se slam poetry? Veřejné vyjádření, prvek zábavy, performance, vrcholové soutěže točící se okolo peněz…

Ve slam poetry improvizuji, stejně tak jako v dokumentárním akváriu Show! nevyužívám kdovíjaký předem rozvržený plán situací a scén. Mnohem raději následuji vývoj děje. Důvod, proč nejdu na pódium s připraveným textem a asi i proč jsem si zde zvolil observační styl je ten, že se rád nechávám v procesu sdělování překvapit a čekám, co se stane. Člověk dělá de facto pořád to samé, jenom má k dispozici různá média. 

Bohdan Bláhovec je důležitou personou české slam poetry, do níž zasadil prvek nahodilosti, čímž se naše lokální varianta slamu stala rozpoznatelnou v mezinárodním měřítku. Vedle performativní poezie rozvíjí Bláhovec též započatou kariéru dokumentaristy. Jeho film z 2. ročníku na FAMU, nazvaný Kdo chce zabít Ashley? (2007), se zaobíral kulturou tuzemského pornoprůmyslu. Ve svém bakalářském projektu O domě (2008) s notnou dávkou sebeironie nahlédl na vlastní tělesné postižení. S prvním celovečerním počinem Show! se pak navrací do světa médií a showbyznysu. S pozorovatelskou distancí sleduje bizarně vyznívající projekt 5Angels: dětské hudební uskupení jako podnikatelský projekt, jenž se pod manažerskou drezurou protlačil nejen do českého mainstreamu, ale proniknul dokonce i do showbyznysu na Britských ostrovech.
 




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.21Dobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila Boháčková
1.21Odcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila Boháčková
6.20Hledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil Young
5.20Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila Boháčková
4.20Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková

starší články

f2.13DOK.REVUE
26. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková