Když radost, tak z letošní Ji.hlavy

Dokumentární projekt nabídl dokufikci, vizuální esej i skrytou kameru

Blok krátkých filmů, které vyslal 21. mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava „do světa“ v rámci distribučního projektu Česká radost v českých kinech, zakončil své několikatýdenní putování, kdy jej diváci mohli vidět třeba v Kině Pilotů nebo v kině Paskov, v pražském kině Světozor na konci listopadu. Výběr těch nejlepších krátkých filmů z letošního jednadvacátého ročníku Ji.hlavy ovšem žije dál: na adrese www.dafilms.cz. „Chtěli jsme, aby letošní výběr byl tematicky i formálně co nejpestřejší. Aby oslovil co nejširší publikum,“ uvedla vedoucí projektu Tereza Swadoschová.

Mezi zařazenými „kraťasy“ zaujal například napůl dokumentární, napůl hraný snímek Bo Hai Dužana Duonga, českého režiséra vietnamského původu, který zachytil život své rodiny v jedné pražské večerce. „Nepovažuji se za dokumentaristu,“ říká Duong, čímž otevírá otázku, kde leží a zda vůbec existuje hranice mezi dokumentem a fikcí. „Výhoda dokufikce je, že si můžete točit úplně podle svého. Udělat to tak, jak to bylo, něco přikrášlit, víc zdramatizovat, reálné situace zhustit do jednoho dne.“ Film odhaluje nesnáze Vietnamce v dnešních Čechách: počínaje pohrdlivým chováním „bílé“ většiny a konče generačními rozpory rodičů a dětí.

Také animovaný film Malá studentky pražské FAMU Diany Cam Van Nguyen tematizuje vietnamskou komunitu v Čechách. A také ona vsadila na vlastní zkušenost. „Ve filmu se snažím reflektovat pocity generace mladých Vietnamců, kteří jsou tady odmala, mluví česky lépe než vietnamsky a ve své původní kultuře tápou,“ říká. „Můžeme se identifikovat s místem, kde jsme se narodili, vyrostli nebo kde žijeme, ale zůstává otázkou, jestli se tu cítíme být doma.“ Autorčino téma získalo překvapivě silné vyznění díky jemné, citlivé animaci.

Premiéra bloku krátkých dokumentů v Kině Pilotů

Z dalších krátkých kousků zařazených v projektu letošní České radosti v českých kinech stojí za připomenutí film Petra Salaby s výmluvným názvem llllllIIIIl. Jeho „vizuální esej, kterou lze těžko popsat slovy“, kolážuje původní záběry, komentované grafy a internetový odpad. „Hodně mě inspirovaly filmy Godfreyho Reggia, jako Koyaanisqatsi. Dokumenty o něčem, co se nedá úplně verbalizovat,“ přibližuje režisér své pojetí dokumentu, který by se v horizontu dalších let mohl rozrůst do celovečerní stopáže.

Blok uzavřel syrový záznam tajné kamery: film Poslední šichta Tomáše Hisema, pod kterým je podepsaný režisér Jindřich Andrš. „Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ říká hlavní protagonista filmu, horník Tomáš Hisem na začátku své poslední pracovní směny v ostravském dole Paskov. Film získal na letošním ročníku ji.hlavského festivalu zvláštní cenu poroty České radosti. „Zaujala nás radikalita provedení, sugestivní minimalistický přístup a unikátní autenticita,“ stojí v rozhodnutí.

Kromě krátkých filmů nabízí projekt Česká radost v českých kinech i snímky s delší stopáží, například Mildu Pavla Křemena, Skokana Petra Václava, Všechno bude fajn Robina Kvapila nebo Umírání pro začátečníky dvojice Bára Kopecká a Marek Bouda.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

6.17DOK.REVUE
20. 12. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue