Kde jsou odpovědi?

Již podesáté se na konci srpna v Praze uskutečnilo pět projekcí Živého kina, projektu, jehož cílem je ukázat vůbec prvním divákům nové české dokumentární filmy takzvaně „ještě za tepla“

Každý, kdo hned ráno obdržel odpověď na svoji „soutěžní“ SMSku, získal jedno či dvě místa mezi zcela prvními diváky českotelevizního filmu Miluj mě, jestli to dokážeš, který režírovala Dagmar Smržová. Lační po odkrytí tabuizovaného tématu sexuálních tužeb různě hendikepovaných lidí (jak anotace dokumentárního filmu slibovala) vyrazili diváci jednoho srpnového večera do útrob České televize.

Menší konferenční sál zaplnilo asi 30 lidí, z nichž většina, jak se později ukázalo, přišla kvůli slibovanému odkrytí tabu. Podle předběžných informací byli opravdu první, kdo tento film viděl, stejně jako jeho tři protagonisté: Tomáš, jenž je vlivem vážného nervového onemocnění upoután na invalidní vozík, Adam, trpící určitou formou Downova syndromu, a Vladana, mediálně známá ezoterická „prostitutka“ žijící už čtyři roky v celibátu. Čtvrtý protagonista, také Tomáš a také na vozíku, se projekce nezúčastnil.

Po celou hodinu sledovali diváci na plátně (většinou) podivně z podhledu snímané trio hlavních hrdinů, kteří jako dvacátníci, i když fyzicky či psychicky „postižení“, zcela přirozeně touží po sexu. V přítomných se rojí spousta otázek. Jak je možné praktikovat sex s člověkem ochrnutým od pasu dolů? Proč jej ta společnice odmítla kvůli vozíku? Je to otázka morálky? Co to je ta sexuální energie? Tantra? Proč by vlastně tohle mělo být tabuizované, když na téma začlenění rozdílných jedinců do společnosti narážíme na každém kroku? Jak to cítí ženy? Opravdu se tým dramaturgů vykašlal na oblíbenou genderovou vyváženost? V momentě, kdy do hry vstoupí Vladana, každý se cítí být na dosah odpovědi alespoň na některou ze svých otázek. Ale nestane se nic.

Na konci filmu dostane divák jasné sdělení. Sledoval jsi tři naprosto identické příběhy, tři muže, kteří chtějí sex, vydají se za ním, zaplatí za něj a ve výsledku ho dostanou. Divákova mysl se bouří. Kde jsou odpovědi? Proč jsem se o tom tabu, tématu, které mi slibovali, nic nedozvěděl?

Naštěstí Živé kino nabízí jedinečnou možnost diskuze s tvůrci, kde všechny výše zmíněné otázky zazněly, a na většinu z nich opravdu odpovědi existují, alespoň z pohledu extravagantní, teď už sexuální asistentky Vladany. Ta na každou z položených otázek odpověděla sáhodlouhým monologem, v němž bylo těžké najít začátek a konec. Její odpovědi však byly přínosnější než samotný film, co se odhalování a objasňování tabu týče. Napadlo vás někdy, že pro jakkoliv psychicky nemocné či traumatizované osoby může dotek peříčka přes oblečení přinášet stejný pocit rozkoše jako sexuální radovánky s milovanou osobou? Že znásilnění, sexistické urážky a obtěžování není jen otázka obětí ženského pohlaví, ale čelí mu i chlapci vyrůstající v ústavech?  Že existuje instituce sexuální asistence hendikepovaným, která nabízí rozkoš i bez doteků?

Při diskuzi také režisérka vysvětlila, proč v jejím filmu nejsou žádné hendikepované ženy toužící po sexu. „Bylo těžké je najít, ženy touží po lásce, po mužském objetí a pocitu bezpečí. Stejně jsem chtěla natočit film o třech mužích,“ odpověděla Dagmar Smržová. Zcela přirozeně na ni navázala sexuální asistentka tématem, proč pro takové ženy neexistují sexuální asistenti. „Mužské libido je častokrát mnohem silnější než to ženské a jednoduše při našich seminářích a školeních můžeme mezi přihlášenými muži pozorovat jejich vlastní uspokojení z toho, že mají před sebou bezmocné ženské tělo. Je tu velké nebezpečí, že by došlo k nepříjemnému incidentu a ženě by bylo ublíženo. Proto jsme školení mužů zastavili a v současné době nemáme žádného sexuálního asistenta,“ komentovala Vladana.

Je škoda, že každý, kdo film Miluj mě, jestli to dokážeš uvidí na obrazovkách České televize, nebude mít takové štěstí jako diváci Živého kina a na své otázky žádné odpovědi nedostane. Zůstane mu jen hořké zklamání z promarněného času a dalšího podlehnutí síle mediální reklamy nabízející poznání.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

1.20Kreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna Ondrejková
6.19Hledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin Svoboda
5.19Různé podoby výuky dokumentuNa letošním ji.hlavském festivalu probíhala také panelová diskuze o výuce dokumentárního filmu v zemích Visegrádu. Na besedě vystoupili přímo pedagogové vybraných škol. Výuku na pražské FAMU představil Vít Janeček, maďarskou Divadelní a filmovou univerzitu v Budapešti reprezentoval Attila Kékesi, za slovenskou Vysokou školu múzických umení v Bratislavě promluvila Viera Čákanyová a výuku na polské Národní filmové škole v Lodži představila Maria Zmarz-Koczanowicz. Co z diskuze vzešlo?Kamila Boháčková
4.1910 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila Boháčková
4.19Slovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš Hudák
3.19Startovací rampa pro dokumenty z východuO užitečnosti projektu Docu Talents from the EastRené Kubášek
2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
4.18Haló, tady Beuys!Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Pavla Rousková

starší články

4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue