Každý máme svou Galinu

Tomáš Hála o připravovaném souboru textů přední české filmové kritičky a historičky Galiny Kopaněvy

Galina Kopaněva na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Myšlenka na vydání vybraných textů docentky Galiny Kopaněvy (1931–2012) spadá do poloviny 90. let, kdy v edici Národního filmového archivu nazvané Knihovna Iluminace začaly vycházet výbory filmových publicistů (Jan Lukeš, Jiří Cieslar, Marie Mravcová). Kopaněva byla tehdy odpovědným redaktorem požádána o spolupráci na dalším svazku. Pamatuji si, že se na nás – studenty pražské filmové vědy, kteří jsme navštěvovali její přednášky – obrátila s prosbou o pomoc, jež spočívala v xeroxování jejích článků z časopisu Film a doba. Ty chtěla postoupit redaktorovi NFA, aby si z nich sám udělal výběr. K onomu předání však nedošlo (důvod se už nedozvíme), xeroxy jsem našel v její odborné pozůstalosti, která mi byla jejími dědici svěřena ke zpracování.

Když Galina Kopaněva zemřela, věnoval jí bývalý kolega z redakce Filmu a doby nekrolog, který nazval „Legenda Galina“. Nepřímo tím upozornil na jednu podstatnou věc. Kopaněva nebyla jen autorkou mnoha výstižných filmových kritik, důkladných časopiseckých rozhovorů, obsažných lektorských úvodů, pečlivě připravených univerzitních přednášek a festivalových sekcí. Byla především osobností, u níž člověk cítil silný životní příběh, provázený i jistými paradoxy. Díky rodičům pocházela z ruské porevoluční emigrace, narodila se však ve středočeském Kolíně. Po válce vstoupila do komunistické strany, ale nepatřila k jejím prominentům. K půvabu a eleganci vzdělané a výjimečné Kopaněvy byl lhostejný málokterý muž, přesto si nevzpomínám na jakoukoli zmínku o partnerovi, s nímž by prožila ve svém dejvickém bytečku dlouhodobý vztah.

Galina Kopaněva naplnila svůj život především prací, k níž přistupovala s velkou zodpovědností a s vysokými nároky na sebe samu i na ostatní. Po padesáti letech své kariéry za sebou zanechala – odhadem – dva tisíce textů různých žánrů, jejichž výběr bude v připravované publikaci roztříděn do oddílů na základě geografického klíče: kinematografie česká a slovenská, sovětská a ruská, východoevropská a západoevropská (vzhledem k zájmu autorky především italská). Následovat budou rozhovory s českými, slovenskými a zahraničními tvůrci.

Galina Kopaněva a výtvarník Anatolij Ključinskij na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Texty doplní obsáhlá bibliografie, na jejímž sestavování spolupracuji se dvěma zkušenými kolegy z NFA Milošem Fikejzem a Soňou Weigertovou. V éře internetu a online katalogů lze předpokládat, že seznam publikačních výstupů každého autora vznikne během několika sezení u počítače. Tímto způsobem však nepostupujeme. Trpělivě, stránku po stránce listujeme odbornými a populárními periodiky i denním tiskem, k němuž nás navádějí strojopisné „průklepáky“ z pozůstalosti Kopaněvy a také její osobní záznamy, v nichž po určité období shrnovala svou celoroční publikační činnost. Také díky tomu jsme zjistili, že texty podepisovala nejen svým občanským jménem, ale též pseudonymy K. Panová, Božena Vaculíková a pravděpodobně i Ivan Kolín.

Výběr textů, tvořících jádro celé publikace, je především mým úkolem. Volím v něm články, které výrazněji obohatily československou filmovou publicistiku a jsou sdělné i pro dnešního čtenáře, jenž by měl na jejich základě pochopit, v čem byla Kopaněva, formující u nás po několik desetiletí kritické myšlení o filmu a do jisté míry i filmologický obor, výjimečná. Omezený rozsah svazku, u kterého předpokládám maximálně 550 stran, nedovolí pojednat některou z kinematografií podrobněji (k tomu by byla potřeba samostatné edice, na niž snad někdy rovněž dojde), proto vznikne svého druhu první „the best of“ Galina Kopaněva. I přes snahu o co největší odstup ve výběru textů se přirozeně nevyhnu subjektivnímu náhledu na autorčino dílo, o němž se zmíním i v doslovu knihy. Je tedy možné, že čtenáři některý ze svých oblíbených a podle nich zásadních textů Kopaněvy v publikaci nenajdou, ale to už je riziko každého počínání založeného na nemilosrdné selekci.

Kniha s pracovním názvem Výzvy ke spolupřemýšlení. Filmové kritiky, studie, rozhovory vyjde v roce 2017 v nakladatelství Národního filmového archivu.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa

starší články

4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue