Každý máme svou Galinu

Tomáš Hála o připravovaném souboru textů přední české filmové kritičky a historičky Galiny Kopaněvy

Galina Kopaněva na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Myšlenka na vydání vybraných textů docentky Galiny Kopaněvy (1931–2012) spadá do poloviny 90. let, kdy v edici Národního filmového archivu nazvané Knihovna Iluminace začaly vycházet výbory filmových publicistů (Jan Lukeš, Jiří Cieslar, Marie Mravcová). Kopaněva byla tehdy odpovědným redaktorem požádána o spolupráci na dalším svazku. Pamatuji si, že se na nás – studenty pražské filmové vědy, kteří jsme navštěvovali její přednášky – obrátila s prosbou o pomoc, jež spočívala v xeroxování jejích článků z časopisu Film a doba. Ty chtěla postoupit redaktorovi NFA, aby si z nich sám udělal výběr. K onomu předání však nedošlo (důvod se už nedozvíme), xeroxy jsem našel v její odborné pozůstalosti, která mi byla jejími dědici svěřena ke zpracování.

Když Galina Kopaněva zemřela, věnoval jí bývalý kolega z redakce Filmu a doby nekrolog, který nazval „Legenda Galina“. Nepřímo tím upozornil na jednu podstatnou věc. Kopaněva nebyla jen autorkou mnoha výstižných filmových kritik, důkladných časopiseckých rozhovorů, obsažných lektorských úvodů, pečlivě připravených univerzitních přednášek a festivalových sekcí. Byla především osobností, u níž člověk cítil silný životní příběh, provázený i jistými paradoxy. Díky rodičům pocházela z ruské porevoluční emigrace, narodila se však ve středočeském Kolíně. Po válce vstoupila do komunistické strany, ale nepatřila k jejím prominentům. K půvabu a eleganci vzdělané a výjimečné Kopaněvy byl lhostejný málokterý muž, přesto si nevzpomínám na jakoukoli zmínku o partnerovi, s nímž by prožila ve svém dejvickém bytečku dlouhodobý vztah.

Galina Kopaněva naplnila svůj život především prací, k níž přistupovala s velkou zodpovědností a s vysokými nároky na sebe samu i na ostatní. Po padesáti letech své kariéry za sebou zanechala – odhadem – dva tisíce textů různých žánrů, jejichž výběr bude v připravované publikaci roztříděn do oddílů na základě geografického klíče: kinematografie česká a slovenská, sovětská a ruská, východoevropská a západoevropská (vzhledem k zájmu autorky především italská). Následovat budou rozhovory s českými, slovenskými a zahraničními tvůrci.

Galina Kopaněva a výtvarník Anatolij Ključinskij na Semináři ruských filmů ve Veselí nad Moravou roku 2000, foto: Lenka Fojtíková

Texty doplní obsáhlá bibliografie, na jejímž sestavování spolupracuji se dvěma zkušenými kolegy z NFA Milošem Fikejzem a Soňou Weigertovou. V éře internetu a online katalogů lze předpokládat, že seznam publikačních výstupů každého autora vznikne během několika sezení u počítače. Tímto způsobem však nepostupujeme. Trpělivě, stránku po stránce listujeme odbornými a populárními periodiky i denním tiskem, k němuž nás navádějí strojopisné „průklepáky“ z pozůstalosti Kopaněvy a také její osobní záznamy, v nichž po určité období shrnovala svou celoroční publikační činnost. Také díky tomu jsme zjistili, že texty podepisovala nejen svým občanským jménem, ale též pseudonymy K. Panová, Božena Vaculíková a pravděpodobně i Ivan Kolín.

Výběr textů, tvořících jádro celé publikace, je především mým úkolem. Volím v něm články, které výrazněji obohatily československou filmovou publicistiku a jsou sdělné i pro dnešního čtenáře, jenž by měl na jejich základě pochopit, v čem byla Kopaněva, formující u nás po několik desetiletí kritické myšlení o filmu a do jisté míry i filmologický obor, výjimečná. Omezený rozsah svazku, u kterého předpokládám maximálně 550 stran, nedovolí pojednat některou z kinematografií podrobněji (k tomu by byla potřeba samostatné edice, na niž snad někdy rovněž dojde), proto vznikne svého druhu první „the best of“ Galina Kopaněva. I přes snahu o co největší odstup ve výběru textů se přirozeně nevyhnu subjektivnímu náhledu na autorčino dílo, o němž se zmíním i v doslovu knihy. Je tedy možné, že čtenáři některý ze svých oblíbených a podle nich zásadních textů Kopaněvy v publikaci nenajdou, ale to už je riziko každého počínání založeného na nemilosrdné selekci.

Kniha s pracovním názvem Výzvy ke spolupřemýšlení. Filmové kritiky, studie, rozhovory vyjde v roce 2017 v nakladatelství Národního filmového archivu.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron

starší články

4.16DOK.REVUE
12. 09. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film