Jde o to vidět, že svět je spíše děravý než plný

Filmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.

Osobní život díry

Jde o změnu optiky. A tu jsme udělali písní. Protože hudba nás velice samozřejmým způsobem může přenést tam, kde jsme ještě nebyli. Naše tělo nasákne melodii a rytmizovaná slova promění naše vidění. Jde o to změnit svojí optiku tak, abychom svět neviděli jako součet věcí, nějakých substancí, které mezi sebou mají vztah, ale jako logický doplněk toho, co je. Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty. Svět potřebuje ty prázdné prostory, aby se měl kam hýbat, jak ukazuje materialismus setkání Louise Althussera, o kterém film pojednává. Protože vždycky víme, že něco není, že něco nejde, ale nejde o to bojovat proti tomu, ale s tím, jak říká francouzská teoložka Annick de Souzenelle, která nás provází filmem.

Jeden z možných počátků filmu Osobní život díry je tenhle. Před třemi lety byla hodně třeskutá zima. Zamrzl dokonce i Džbán, kam se chodím v létě koupat. Tak jsme se na to kluziště šli s literárním vědcem a tehdy čerstvým etnomuzikologem Ondřejem Skovajsou a s filmařkou Violettou Deffontaines podívat. Došli jsme na konec zamrzlé přehrady, kde je na hladině díra. Tam se voda ztrácí a pak za přehradou vytéká. Je to přepad. Došli jsme po ledu k tý díře. Strašně se nám všem líbila a řekli jsme si, že by bylo skvělý tam něco udělat. Tak jsem řekl: obíhejte kolem ní jako... elektrony! A oni obíhali, jeden elektron rychlejší a druhý pomalejší. A potom se setkají, což právě představuje to setkání podle Louise Althussera. A pak jsme byli promrzlí a šli do hospody. A Violette řekla: Tu bois comme un trou! Což znamená Piješ jako díra. Jakože hodně. Což teda není pravda, ale dobře. Měli jsme natočenou tu díru a já jsem jí na to řekl: Jasně, uděláme film o díře, on fera un film sur le trou! A pak jsem k tomu nakreslil na návštěvě v uměleckém rezidenčním centru v Českém Krumlově diagram. Co ta díra znamená, jak to propojit a tak. Chtěl jsem tou dírou prostrčit celý film a pak ho spojit, aby vznikla smyčka. Po té smyčce se pak pohybovat a tím se dívat na ten film. Původně mělo jít o filmový iniciační rituál.
 

Diagram Ondřeje Vavrečky k filmu Osobní život díry

Prostrčit dírou celý film

Celý ten film, vlastně stejně jako celý život, vnímám jako dobrodružství. Dobrodružství, které vzniká z toho, že nevím přesně, co se odehraje. Před kamerou. Film je namočen v živlu dokumentárnosti, i když je coby schéma předem rozvržen. Navíc je film natočen na 16mm filmovou surovinu a práce s filmem je také svého druhu dobrodružství. Dále ta dobrodružství o sebe křísnou tehdy, když se film stříhá. Děravost, mezerovitost lze nejlépe vyjádřit právě montáží. Protože pomocí montáže lze vyjádřit něco, co přímo není, něco, co nevidí kamera, ale může to vidět člověk. Právě ony mezery v hmotě, nepravděpodobné možnosti života, ta chybění, která jsou předpokladem plnosti. Nakonec je to dobrodružství završeno v srdcích těch, kteří se v kině vidí a slyší. A uslyšet a uvidět znamená nejenom vnímat, cítit, myslet a filozofovat, klást si otázky, ale také přijímat, smát se a nechat vše být.

Natáčení filmu bylo krásné dobrodružství. Naskočili jsme na první náhodný vlak, který jel, abychom prakticky demonstrovali to, o čem mluví Louis Althusser. Nebo abychom ukázali, jaká nová, revoluční společnost by mohla z otevřenosti časů vzniknout. Ušili jsme z pytlíků na odpadky pětimetrovou vlajku a protagonistka filmu Zarina Kodzaeva s ní coby Svoboda, kterou namaloval Eugène Delacroix, mávala. Ale ne ve Francii, ale u Kremlu. Anebo jsme se zúčastnili nepokojů v Paříži. E. D. by tleskal ručičkama. Nechali jsme na sebe házet kapsle s válečným slzným plynem, kterým při demonstracích stát křtí své občany. Za umožnění těchto a dalších krás dík Petře Virtanen, která získala podporu na vývoj filmu od finského fondu Avek, a producentce Alžbětě Janáčkové ze Silk Films. Starala se o film a skvěle napsala žádost na Státní fond kinematografie, který podpořil nejen tvorbu filmu, ale i jeho distribuci.
 

Osobní život díry

Kouzla a dobrodružství

Dobrodružství se odehrávala i při stříhání. V jednom záběru bliká blinkr auta. Zvuk pokračuje dál do pokoje, kde dědoušek schraňuje šišky. Sám už ani neví proč. Zapomněl to. Ten zvuk v pokoji plném šišek, které symbolizují zapomnění, pak zní jako tikající hodiny, které měří jeho hloubku. Anebo jsem v Paříži sledoval s kamerou jednoho demonstranta ve žluté vestě. A velice podobný člověk s vestou jde na záběru, který jsme natočili u Prahy v rámci rozhovoru o ekonomickém pojmu cena práce. Prostory se tak zcela organicky a zázračně propojily. A ještě třetí příklad. Byli jsme v Rumunsku a natáčeli jsme původní osídlení kolem lomu, kde probíhá těžba neuvěřitelně toxickým způsobem. A během střihu nám film ukázal, že to je vlastně záběr ráje Adama a Evy... Jsou to kouzla.

Tím dobrodružství filmu Osobní život díry nekončí. Stříhali jsme v rámci workshopu dok.incubator, během kterého jsme mohli prokonzultovat s nezaujatým i zaujatým publikem několik verzí filmu. Celá dramaturgie filmu je vlastně dobrodružstvím identifikace postav, míst, myšlenek, znaků a spojení, které mezi nimi panují. K filmu jsem také ušil kostýmy a vytvořil posvátné masky a obrazy, které v kontextu promítání vystavíme. Film distribuuje Klára Khine, která se podílela na Marienbad Film Festivalu a na distribuci snímku Bohdana Karáska Karel, já a ty. Má výborné nápady a je věcí nadšená. Navíc budeme film promítat společně s krátkým filmem Andrey Slovákové Pět set plošin, což je další dobrodružství, protože jsme na filmech nepracovali společně, jen je budeme spolu ukazovat. Některé projekce filmu budou ještě spojeny s diskuzemi s filozofy jako je například Petr Fischer, Pavel Barša a Ladislav Šerý. A taky tam budu já. Protože ten film je dialogický. Bez toho, že se do něj divák sám nezapojí, to nejde. Můj film vyvolává plno otázek různých druhů, proto budeme rádi, když je po projekci budeme moc sdílet, mluvit o nich, nebo o nich společně mlčet.
 

Plakát k filmu Osobní život díry
 

---
Festivalová premiéra snímku Osobní život díry se koná online v rámci 24. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Pražská premiéra pak bude následovat. Další projekce plánujeme v Brně, Olomouci, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a všude, kam nás pozvou, rádi přijedeme. Aktuální informace budou k nalezení na Facebooku a Instagramu (osobnizivotdiry) a na webu distributorky snímku www.klarakhine.com.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.21Jak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera Lacková
2.21Globální home esejJak vzniká film Jiříkovo vidění, v němž otec s dcerou bojují za snížení CO2, celosvětovou uhlíkovou daň a stoprocentní dividendy, které by se z uhlíkové daně rozdělovaly lidem. Domácí film na světové téma by měl jít do kin na podzim příštího roku.Marta Kovářová
dok.revueManželstvíJak vznikal česko-americký dokumentární film Manželství, který bude mít světovou premiéru na přelomu dubna a května na kanadském festivalu HOT DOCS, a ta domácí ho čeká na festivalu Jeden svět?Kateřina Hager
1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková

starší články

.DOK.REVUE
19. 10. 2020


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková