Jak to bylo s tchajwanskými dokumentárními filmy?

Velmi stručný úvod do historie tchajwanského dokumentárního a experimentálního filmu, jehož vůbec první zahraniční retrospektivu uvede 21. ročník MFDF Ji.hlava.

Nečitelná báseň (An Unreadable Poem, Kai-Ting Chuang, 2008)

Počátky moderní dokumentární tvorby na ostrově Tchaj-wan lze vysledovat až do dvacátých a třicátých let dvacátého století, kdy se mezi tchajwanskými a japonskými horními společenskými vrstvami tehdy koloniálního Tchaj-wanu stala populární amatérská filmová tvorba za pomoci kamer na filmy o šířce 17,5 mm, 9,5 mm a 8 mm. Nejznámějším se z těchto amatérských filmových tvůrců stal ve třicátých letech Deng Nan-guang, který získal v Japonsku mnohá ocenění. Deng, který byl profesionálním fotografem se školením z Tokia, vytvořil ve třicátých letech tucet filmů, z nichž stojí za zmínku například Rybářský výlet (The Fishing Trip, 1935) či ZOO (The ZOO, 1935?), který získal na festivalu pořádaném v roce 1940 Japonskou asociací 8mm filmu čestné uznání. Nebo jeho Náhlá přeháňka (Sudden Shower, 1932?), krátká báseň o městě během náhlého deště, která je připomínkou Jorise Ivensova mistrovského díla Déšť (Rain/Regen, 1929).

V období od poloviny třicátých let do roku 1945, tedy v době, kdy Japonsko poprvé vstoupilo do válečného konfliktu s Čínou a později, během druhé světové války, se spojenci, vzniklo pouze málo amatérských filmů, pokud vůbec nějaké. Po japonské kapitulaci v srpnu 1945 zamezila nastalá politická situace, přísná vojenská vláda a ubohá ekonomická situace významnějšímu rozvoji amatérské filmové tvorby, a to až do šedesátých let, kdy se sociální i ekonomické podmínky významně zlepšily v důsledku ekonomické a vojenské pomoci od Spojených států.

Objevení se filmu Ráno v Tchaj-peji (A Morning in Taipei, 1964; režie Bai Ching-Zue) přineslo modernímu tchajwanskému publiku, jehož většina neměla o existenci této rané formy dokumentární tvorby – „městské symfonii“ – ani tušení, příjemné překvapení. Známějším se na Tchaj-wanu stal první dokumentární film ve stylu „cinéma vérité“ s názvem Liu Pi-chia (1965), následovaný experimentálním filmem Hora (The Mountain, 1966), jež oba režíroval Richard Chen Yao-chi. Bai a Chen byli zástupci první generace filmařů, kteří vystudovali filmové školy v zámoří. Bai absolvoval Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě a Chen UCLA School of Theater, Film and Television ve Spojených státech.

Útěk (Escape, Chung Mong-Hong, 1993)

Vliv Chen Yao-chi na místní filmové tvůrce byl zásadní, a to nikoli jen kvůli jeho modernisticky laděným filmům, ale také díky jeho článkům z poloviny šedesátých let publikovaných v časopisu Theatre (jenž spoluvydával), které představovaly zásady tvorby ve stylu cinéma vérité. Pod jeho vlivem vytvořil Zhuang Ling, jeden z jeho kolegů z redakce, film Pokračování života (Life Continued, 1966) a Mé čerstvě narozené dítě (My New Born Baby, 1967), pravděpodobně první tchajwanský „filmový deník“ či „osobní dokument“.

V tomto období vytvářeli redaktoři časopisu Theatre také experimentální filmy a moderní divadelní produkce. Nicméně žádný z těchto filmů ani filmových záznamů divadelních představení se do dnešních dnů nedochoval. Ovšem scénáře a kritiky jejich počinů byly publikovány v dobovém tisku, takže jejich úspěchy lze přece jen docenit.

Na konci sedmdesátých let a počátkem let osmdesátých, kdy se po svém založení v roce 1978 etablovala vládou financovaná Cena zlaté sklizně (Golden Harvest Award), jejímž účelem byla podpora nové generace filmových tvůrců a záchrana skomírajícího filmového průmyslu, se v Tchaj-wanu objevuje nová vlna dokumentární a experimentální filmové tvorby.

Většina dokumentárních filmů vytvořených v osmdesátých a devadesátých letech byla angažovanými sociálními snímky, a to v důsledku společenského vzedmutí před vyhlášením stanného práva v roce 1978 i po něm. Tak zvanou „Zelenou skupinu“, tedy sdružení video kameramanů snažících se nalézt alternativní prostředek komunikace, založilo několik mladých, proti vládě zaměřených filmových tvůrců operujících bok po boku s politickou opozicí. Tito filmaři vytvořili od poloviny osmdesátých do poloviny devadesátých let stovky dokumentárních videí na nejrozmanitější sociální a politická témata.

Noe Noe (Noah Noah, Tony Chun-Hui Wu, 2003)

Zavedení stanného práva nejen eskalovalo politickou a společenskou změnu na konci osmdesátých a v první polovině devadesátých let, ale zároveň uvolnilo tvůrčí sílu v srdcích a myslích mladých filmařů, kteří se vášnivě oddali tvorbě experimentálních filmů, jako jsou ty, které bude možné zhlédnout na letošním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Mnoho z těchto tvůrců, jako například Hsiu-Ching Wu, Chung Mong Hong a Fong-Chi Lai, kteří získali vzdělání na školách mimo Tchaj-wan, se připojilo k západní tradici experimentální filmové tvorby. Tito tvůrci odstartovali novou vlnu experimentální filmové tvorby v devadesátých letech, která ale v novém tisíciletí zapadla a byla nahrazena hnutím videoartu vycházejícím z kateder tchajwanských uměleckých škol a galerií. Počátek tohoto hnutí spadá do poloviny osmdesátých let a rychle se rozvíjelo v letech devadesátých. Mezi první umělce, kteří tvořili jednokanálové videoartové instalace a video skulptury, patřil Yuang Goang-Ming.

Mezitím, v pozdních devadesátých letech, začíná nová generace filmových tvůrců, nespokojená s tradiční formou a tradičním obsahem sociálně laděných dokumentů, obhajovat tvorbu experimentálních dokumentárních děl. Vzestup této vlny se časově shoduje se založením Mezinárodního tchajwanského dokumentárního festivalu (Taiwan International Documentary Festival) v roce 1998. Huang Ting-Fu je jedním z filmových tvůrců, kteří se podíleli na tvorbě experimentálních dokumentů v devadesátých letech dvacátého století a nultých letech nového tisíciletí. Jeho Plovoucí ostrovy: 03:04 (Floating Islands: 03:04, 2000) jsou jedním dílem ze série dvanácti krátkých experimentálních dokumentárních filmů natočených na 35mm film, souborně nazvaných Plovoucí ostrovy (Floating Islands) a produkovaných Zero Chou.

„Osobní dokumenty“ začaly být mezi mladými filmaři populární od konce devadesátých let, kdy byl spouštěn první magisterský studijní program pro přípravu profesionálních tvůrců filmových dokumentů na Tainan National Institute of the Arts (TNNUA). Mnoho studentů a absolventů TNNUA využilo formy osobního dokumentu ke zkoumání či pokusu o řešení osobních a rodinných problémů. Film Avici od Chou Yu-Hsin je zástupcem tohoto hnutí v tchajwanské dokumentární tvorbě.

Řeka vrb (The Willow River, Tay-Jou Lin, 2006)

S novým stoletím se objevil i nový trend: křížení dokumentární tvorby s videoartem či digitálním uměním. Vyvíjel se současně s obdobným procesem probíhajícím na mezinárodní scéně. Filmy od Chen Chieh-jen, Chien-Chi Chang a Yuan Goang-Ming promítané v letošním programu festivalu jsou dobrými příklady této tendence. Tato filmová díla se promítají jak na dokumentárních festivalech, tak v uměleckých galeriích Tchaj-wanu i v zahraničí.

Také experimentální filmová tvorba zaznamenala návrat v nultých letech nového století, když Tony Chun-Hui Wu, který studoval na amerických uměleckých školách, na vlastní pěst na Tchaj-wanu oživil hnutí experimentální filmové tvorby pracující s formátem 8 mm. Jeho filmy, jeho výuka na katedře filmové tvorby na Taipei National University of the Arts stejně jako jeho obhajoba filmové tvorby na 8mm materiál a promítání nových experimentálních filmů na Tchaj-wanu silně ovlivnily novou generaci filmových tvůrců, kteří volně experimentují s křížením dokumentu, fikční tvorby a animovaných filmů. Lin Tay-Jou, tvůrce experimentálních filmových děl, který v devadesátých letech studoval ve Velké Británii, je představitelem tohoto přístupu. Jeho ranější tvorba, reprezentovaná na MFDF Ji.hlava snímkem Odlesk (Afterimage, 1994), je především experimentální, kdežto jeho filmy z jednadvacátého století, jako třeba Řeka vrb (The Willow River, 2006), se pohybují volně mezi záznamem faktů, inscenováním minulých událostí, polopravdami a čistou fikcí.

Letošní vynikající tchajwanský program představí nejen historický vývoj tamější dokumentární a experimentální filmové tvorby za uplynulých více než osmdesát let, ale i rozmanitost námětů a forem včetně křížení dokumentu, experimentální tvorby a videoartu. Chtěl bych za tento program dramaturgům letošního ročníku MFDF Ji.hlava poděkovat a zároveň jim k němu poblahopřát a těším se na vaše komentář.
 

Autor působí na Katedře filmové tvorby, Taipei National University of the Arts.

Přeložil Štěpán Kubalík.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil
F4.19Doba lithiová aneb Čas vyhynoutJedním z témat prolínajících se letošním festivalem je ekologie, klimatická krize i otázka, jak může jedinec i celá společnost zabránit hrozícímu kolapsu, případně jak čelit pocitu strachu a environmentální úzkosti. V programu ji.hlavského festivalu najdeme i několik filmů s ekologickou tematikou. Přinášíme zamyšlení o několika snímcích ze sekce Svědectví o přírodě.Pavel Bednařík
F2.19Reality TV – seznamte seKurátor každoroční ji.hlavské programové sekce Reality TV Milan Kruml pojmenovává tři převažující kategorie těchto televizních formátů: seznamky, pořady zaměřené na komunální problémy a aktuální publicistiku na téma přesahující běžné politické dění. Do poslední jmenované kategorie můžeme řadit rakouský dokument Heinz-Christian Strache – Ibizza video, který zachycuje jednu z největších politických afér posledních let u našich sousedů a navozuje téma, jak se bránit proti populistům. Rakouský dokument uvádí MFDF Ji.hlava dnes od 17:30 v DKO II.Milan Kruml
4.19Felix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Dnes bude k vidění v kině Dukla - Reform od 22:30. Felix Sobolev
4.19Virtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině (v DKO) i v podobě instalací.Andrea Slováková
4.19Podoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky. První blok Fascinace - Erotika je k vidění dnes od 19:30 v kině Dukla-Edison. Andrea Slováková
3.19Filmág Man RayNázory slavného experimentátora na filmové uměníMan Ray
2.19Kdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr Minařík
1.19Tradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta Černá

starší články

5.17DOK.REVUE
16. 10. 2017


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film