Jak spojit stará a nová média pro dobro kvalitní žurnalistiky?

Reportáž z Inspiračního fóra: John Tusa a hosté o žurnalistice

„V jednu dobu nebyl ve Velké Británii člověk, který by neznal Johna Tusu,“ představil moderátor debaty Ivo Bystřičan ústřední postavu diskuze o budoucnosti žurnalistiky – bývalého šéfa BBC World Service Jana Tůšu. Ten spolu s šéfredaktorem britských listů Janem Čulíkem a šéfredaktorem Aktuálně.cz Josefem Pazderkou diskutoval nejen o současném stavu žurnalistiky. Nejvýraznějším tématem, od kterého se vše odvíjelo, byl vliv nových médií, řeč ale přišla i na mediální reflexi brexitu a základní žurnalistické hodnoty jako vyváženost nebo nestrannost.

Úvodu se ujal právě John Tusa, který se podělil o své znepokojení nad současným stavem žurnalistiky a nastolil tak směr následné debaty. „Před lety jsme konzumovali noviny velkého formátu, takzvané ‚broadsheets‘. Ty se změnily na menší, ‚tabloids‘, které se zase přesunuly na internet. Čtenáři je začali konzumovat na smartphonech,“ přibližoval Tusa vývoj zpravodajství. „Z nějakých dvanácti set slov jsme se smrskli na dvě stě padesát.“ Čtenáři se stále více přesouvají na internet, což je podle Tusy důvod ke znepokojení. „Prodali jsme své oči a uši velkým mediálním organizacím,“ tvrdí. Nová média a sociální sítě stále více vytlačují média klasická, přičemž podle bývalého ředitele zahraničního vysílání BBC je třeba se zamyslet nad tím, co ztratíme ve chvíli, kdy starší média definitivně opustíme. A co naopak získáme s těmi novými. Internet měl být jedinečným, svobodným prostorem pro neregulovanou veřejnou debatu, který se ale dostal do područí mocných konglomerátů, které tuto debatu řídí s ohledem na svůj prospěch.

Řešením stávající situace je podle něj syntéza starých a nových médií. „Jak si vzít to nejlepší ze starých a nových médií a propojit to ve prospěch kvalitní žurnalistiky a veřejné debaty?“ ptá se. Stará média se podle něj musejí zmobilizovat, přehodnotit své obchodní strategie a držet se základních zpravodajských hodnot. Profesionality, zodpovědnosti, nestrannosti, vyváženosti. „Nechceme říkat čtenářům, co si mají myslet. Chceme jim podat dostatek kvalitních informací pro to, aby si utvořili na událost vlastní názor,“ vysvětluje Tusa. Nová média je pak potřeba podrobit větší míře regulace, která podle něj neznamená nemožnost produktivní společenské debaty. Tak dosáhneme syntézy, která pomůže žurnalistice dostat se z krize.

Tusova debata s Janem Čulíkem a Josefem Pazderkou se točila převážně okolo vlivu médií na brexit a stavu současné veřejné debaty. „Problém BBC spočívá v tom, že se snaží reflektovat pocity a myšlenky většiny obyvatel Británie, zatímco by jim měla přinášet fakta,“ pojmenoval problém britské veřejnoprávní stanice Čulík. Pazderka k tomu dodal: „V dnešní době se ale i fakta neustále zpochybňují. Vezměme si příklad ukrajinské krize. Můžeme čtenářům přinést fakta o tom, že v Donbasu jsou ruští vojáci. Pak ale přijde někdo, kdo bez jakéhokoliv podkladu řekne – Ale ne, to je hloupost. V Donbasu žádní vojáci nejsou.“ Debatující zde narazili na problém zaměňování faktu a názoru. To opět souvisí s tématem stále rychlejšího konzumování médií online. Lidé věnují zprávám méně pozornosti, často je nečtou celé. Nevěnují pozornost argumentům, z nepřetržitého mediálního toku si často vybírají ty zprávy, které potvrzují jejich stávající názor.

Jak tedy zajistit, aby se kvalitní mediální obsahy dostaly k širším vrstvám populace a mohly tak pomáhat tvořit informovanou veřejnou debatu? Podle Čulíka je potřeba vymanit se z předem nadefinovaných sociálních bublin. „Opusťte vaši ‚Pražskou kavárnu‘ a jděte k lidem! Je třeba dosáhnout na větší spektrum sociálních skupin a zajistit, aby měli do veřejné debaty přístup skutečně všichni,“ říká. Podle Tusy lidé potřebují k rozhodování fakta, která by jim pomohla se v tématu zorientovat. „Jedině potom tu můžeme mít kvalitní veřejnou debatu. A pokud je zde dostatek debaty na intelektuální úrovni, pak média správně plní své poslání,“ tvrdí hlavní host debaty.

Syntéza tradičních a nových typů médií, nutnost kvalitní veřejné debaty, ke které je potřeba informované spektrum občanů, vliv reprezentace určité události na individuální rozhodnutí jsou témata, na která diskutující nejčastěji naráželi. Když Ivo Bystřičan rozpravu mezi elitními novináři zakončoval otázkou na budoucnost žurnalistiky, Josef Pazderka zareagoval slovy: „Pokud nedokážeme vysvětlit lidem svou roli, jsme ztraceni.“




F3.18DOK.REVUE
27. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková