Ivan Martin Jirous čte dopis od Dáši Vokaté


Hele, tohle je jinej dopis vod Dáši, než co jsem čet včera, tenhle je nejlepší... skoro.
To je 10.9.94, jo?

To mi napsala Dáša. Helenko, já nevím, jestli ho znáš, pojď si ho poslechnout.

Dopis Magorovi

Miláčku, v životě jsi mi nedal tak zahulit jako nyní. V naprosté bezradnosti z toho, jak se za Tebou dostanu, nikdo nejel, jsem zblbla dvě odrostlé kamarádky – první kultura –, lákajíc je do přírody, plus na houby atd., bylo jim jasné, že mě vezou na rande, nepříčetnou. Cestou jsem si vyslechla spoustu keců: řidička zanedbala kvůli mně tři děti, farářka zase svoji transplantovanou ledvinu.

Dorazíme na statek, já slibuju oheň, holky se těší na buřty a zde nikdo nikde a tma jako v pytli. Nenahmatala jsem sirky, abych rozžehla petrolejku (byl vypnutej proud), a tak kyselé ksichty obrátily auto zpět do Kostelního Vydří, že se vyptám v hospodě, jak vypadá situace. Hospodský se na nás vrhnul s veškerou svou pílí, dověděla jsem se, že tu nejsi, zato ale máme zapojenou elektřinu, jen najít ten šaltr.

 

Listy stromů už žloutnou, blíží se k podzimu
Karel Kryl chodí s loutnou, nemyslí na zimu
\:A zimy se nedožije, stejně jak Boží Syn
s Opaskem víno pije, s opatem břevnovským:\

Opat nic nevyčítá, opat jen miluje
rozpoznal syna svého, jenž se mu zpytuje
Otec má Syna v lásce, stejně tak jeho syn
jen duši máme v sázce a nůši plnou vin

V okénku nad muzeem zamával jeden z nás
z nás světelných andělů, zrodil se Anastáz
Ve vídeňském muzeu, pod křídly andělů
narodil se Anastáz, neb anděl je i v nás

A z lidí, kdo ho vidí, uvěří i v zázraky
Anastáz věří taky, jde pevně za svým snem
Bože, stojím tu taky, ve zbroji odzbrojen
\:V cele sám, hledím mříží, brána, trn do oblak
klaním se Tvému kříži a věřím na zázrak:\

Opate Anastázi, tys spolu s námi žil
rozséval jsi lásku, s námi jsi víno pil
Při ranních chvalozpěvech už každý skomíral
korouhev Boží držels, dál Kryl k tomu hrál

\\:ABY DUŠE BYLA ČISTÁ PRO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA :\\


Úvodní část dialogové listiny filmu režisérky Heleny Papírníkové-Horáčkové Ivan Martin Jirous čte dopis od Dášy Vokaté při mši u Tyrolského domu v oboře knížete Schwarzenberka.




5.8DOK.REVUE
06. 10. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue