Ivan Martin Jirous čte dopis od Dáši Vokaté


Hele, tohle je jinej dopis vod Dáši, než co jsem čet včera, tenhle je nejlepší... skoro.
To je 10.9.94, jo?

To mi napsala Dáša. Helenko, já nevím, jestli ho znáš, pojď si ho poslechnout.

Dopis Magorovi

Miláčku, v životě jsi mi nedal tak zahulit jako nyní. V naprosté bezradnosti z toho, jak se za Tebou dostanu, nikdo nejel, jsem zblbla dvě odrostlé kamarádky – první kultura –, lákajíc je do přírody, plus na houby atd., bylo jim jasné, že mě vezou na rande, nepříčetnou. Cestou jsem si vyslechla spoustu keců: řidička zanedbala kvůli mně tři děti, farářka zase svoji transplantovanou ledvinu.

Dorazíme na statek, já slibuju oheň, holky se těší na buřty a zde nikdo nikde a tma jako v pytli. Nenahmatala jsem sirky, abych rozžehla petrolejku (byl vypnutej proud), a tak kyselé ksichty obrátily auto zpět do Kostelního Vydří, že se vyptám v hospodě, jak vypadá situace. Hospodský se na nás vrhnul s veškerou svou pílí, dověděla jsem se, že tu nejsi, zato ale máme zapojenou elektřinu, jen najít ten šaltr.

 

Listy stromů už žloutnou, blíží se k podzimu
Karel Kryl chodí s loutnou, nemyslí na zimu
\:A zimy se nedožije, stejně jak Boží Syn
s Opaskem víno pije, s opatem břevnovským:\

Opat nic nevyčítá, opat jen miluje
rozpoznal syna svého, jenž se mu zpytuje
Otec má Syna v lásce, stejně tak jeho syn
jen duši máme v sázce a nůši plnou vin

V okénku nad muzeem zamával jeden z nás
z nás světelných andělů, zrodil se Anastáz
Ve vídeňském muzeu, pod křídly andělů
narodil se Anastáz, neb anděl je i v nás

A z lidí, kdo ho vidí, uvěří i v zázraky
Anastáz věří taky, jde pevně za svým snem
Bože, stojím tu taky, ve zbroji odzbrojen
\:V cele sám, hledím mříží, brána, trn do oblak
klaním se Tvému kříži a věřím na zázrak:\

Opate Anastázi, tys spolu s námi žil
rozséval jsi lásku, s námi jsi víno pil
Při ranních chvalozpěvech už každý skomíral
korouhev Boží držels, dál Kryl k tomu hrál

\\:ABY DUŠE BYLA ČISTÁ PRO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA :\\


Úvodní část dialogové listiny filmu režisérky Heleny Papírníkové-Horáčkové Ivan Martin Jirous čte dopis od Dášy Vokaté při mši u Tyrolského domu v oboře knížete Schwarzenberka.




5.8DOK.REVUE
06. 10. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.