Ister

Mezi břehy poezie, filozofie a dokumentu

The Ister (David Barrison, Daniel Ross, 2004)

Ister

Friedrich Hölderlin

Přijď, ohni!
Jsme dychtivi
Uvidět den
A když kolena
Přestála zkoušku,
Ať větří kdo chce křik lesa.
My však zpíváme, z daleka,
Od Indu jsme přišli sem,
A od Alfea, dlouho
Hledali, co nám připadlo,
Nikdo bez křídel
Neuchopí,
Co je na dosah,
A nepřejde na druhý břeh.
Tady však chceme stavět.
Neboť proudy zúrodňují
Hlínu. Kde rostou traviny
A chodí v létě
Pít zvěř,
Tam chodí i lidé.

Tohoto však jmenují Ister.
Krásně bydlí. Hoří listoví sloupů
A zmítá se. Divoce
Tyčí se rozhozeny; nad tím,
Druhý rozměr, ze skal
Trčí střecha.
A neudivuje mne,
Že Herkula pozval,
Pableskuje z dálky, až dolů na Olymp,
Když hledaje stín,
Dorazil od horkého Isthmu;
Nescházela jim odvaha,
Leč duchům je třeba
I zchladit se. Proto raději odtáhl
Sem k pramenům a na žluté břehy
Vysoko vonící a černající
Smrkovým lesem, kde v hloubi
Rád prochází se lovec
O polednách a v smolných stromech Isteru
Je slyšet růst.

Jakoby takřka
Tekl zpátky,
Zdá se mi, že musí
Přicházet od východu.
Mnoho by se o tom
Dalo povědět. A proč
Přímo visí na horách? Ten druhý,
Rýn, se uchýlil
Stranou. Nadarmo proudy
Nejdou do vyprahlosti. Ale jak? To že musí
Být jazykem. Znamení je třeba,
Jinak nic, dobrého i zlého, jež by nerozlučně
Neslo v své povaze slunce i lunu
A trvalo dnem i nocí,
A aby se nebešťané cítili spolu hřejivě.
Proto jsou také radostí
Nejvyššího. Jenomže jak
Sestoupit dolů? A zelené jak matka země
Jsou děti nebes. Ale až příliš trpělivý
Mi připadá, ne
Dost uvolněný, takřka pro smích. A právě on,

Když nadejít má ten den
Mládí, kdy začne
Růst, už jiný vysoko vzpíná
Svou nádheru a jako hříbě
Skřípe na udidle a do daleka slyší
Povětří jeho dusot,
Je ten, kdo si stačí;
Jen ho však pobodne skalisko,
A brázdy země
Byly by ve chvíli nehostinné;
Co činí však on, proud,
Neví nikdo


Ister, báseň Friedricha Hölderlina, zaujal Martina Heideggera natolik, že mu v roce 1942 věnoval cyklus přednášek. O vztahu poezie, filozofie a politické historie na cestě proti proudu Dunaje pojednává film The Ister (David Barrison, Daniel Ross, 2004), který je inspirován Heideggerovými přednáškami. Soubor Hölderlinových básní Světlo lásky (Československý spisovatel, 1977), jehož je Ister součástí, přeložil Vladimír Mikeš.




6.14DOK.REVUE
15. 12. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue