Island v rytmu Dunami Ensemble

Reportáž z projekce filmu Island v pohyblivých obrazech s živou hudbou Dunami Ensemble

Island v pohyblivých obrazech (Loftur Gudmundson, 1925)

Magický zážitek nabídlo setkání němého kinematografického díla s živým hudebním doprovodem v brněnském kině Art. Ozvěny 20. ročníku MFDF Ji.hlava totiž završil unikátní islandský film Island v pohyblivých obrazech z roku 1925 s neméně pozoruhodným hudebním doprovodem z repertoáru brněnského uskupení Dunami Ensemble pod vedením Františka Chaloupky.

Island v pohyblivých obrazech, dokumentární snímek významného průkopníka islandské kinematografie Loftura Guðmundssona, velmi poutavým způsobem v panoramatických záběrech a prostřednictvím řady pozoruhodných detailů skládá mozaiku reálií Islandu 20. let: V rybářské loďce se s kamerou kolébáme v ohromných vlnách bouřícího severského moře, následně tajíme dech při sebevražedném počínání lovců ptáků, učíme se čistit a sušit sledě, poznáváme aspekty tradičního života i znaky modernity nebo vzápětí obdivujeme krásy islandské přírody. Vidíme také nejstarší islandský sport – zápas zvaný glíma, kdy se dva protivníci spoře oděni pouze do kožených pásků kolem nohou a pasu snaží toho druhého srazit k zemi. Kdysi dokonce jeden ze zápasů mezi mužem a ženou trval několik dní a skončil s nerozhodným výsledkem.

Podobně jako dokument propojoval nejrůznější motivy, Dunami Ensemble (v redukovaném obsazení Františka Chaloupky, Lucie Páchové a Michala Indráka) zapojil do hudební složky různorodé nástroje od elektrické kytary, přes klávesy a vokály až po cyklistický zvonek. Díky velké empatii dokázali hudebníci vybudovat skličující severskou atmosféru, která však nechávala prostor pro radostné okamžiky – hojnosti ryb, malá jehňata i krásné islandské ženy a dívky. Hudebníci dokázali využít zvukové podněty, které obraz nabízel, avšak nešlo jim o žádnou zvukovou nápodobu, jako spíše o inspiraci pro vlastní improvizaci. Objevovali a vybírali si různé motivy, které rozvíjeli do originálních experimentálních hudebně-zvukových kompozic. Zároveň sledovali a využívali rytmus v obraze i střihu a dosáhli fascinujícího souznění s filmovým dílem.

Dunami Ensamble vytvořili elektrizující zážitek s respektem vůči doprovázenému filmovému dílu. „Každý jsme film viděli jednou, a tak celá naše tvorba je čistou improvizací. Dílo tak bude vznikat teď a tady,“ vysvětlit Chaloupka.




6.16DOK.REVUE
19. 12. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film