Island v rytmu Dunami Ensemble

Reportáž z projekce filmu Island v pohyblivých obrazech s živou hudbou Dunami Ensemble

Island v pohyblivých obrazech (Loftur Gudmundson, 1925)

Magický zážitek nabídlo setkání němého kinematografického díla s živým hudebním doprovodem v brněnském kině Art. Ozvěny 20. ročníku MFDF Ji.hlava totiž završil unikátní islandský film Island v pohyblivých obrazech z roku 1925 s neméně pozoruhodným hudebním doprovodem z repertoáru brněnského uskupení Dunami Ensemble pod vedením Františka Chaloupky.

Island v pohyblivých obrazech, dokumentární snímek významného průkopníka islandské kinematografie Loftura Guðmundssona, velmi poutavým způsobem v panoramatických záběrech a prostřednictvím řady pozoruhodných detailů skládá mozaiku reálií Islandu 20. let: V rybářské loďce se s kamerou kolébáme v ohromných vlnách bouřícího severského moře, následně tajíme dech při sebevražedném počínání lovců ptáků, učíme se čistit a sušit sledě, poznáváme aspekty tradičního života i znaky modernity nebo vzápětí obdivujeme krásy islandské přírody. Vidíme také nejstarší islandský sport – zápas zvaný glíma, kdy se dva protivníci spoře oděni pouze do kožených pásků kolem nohou a pasu snaží toho druhého srazit k zemi. Kdysi dokonce jeden ze zápasů mezi mužem a ženou trval několik dní a skončil s nerozhodným výsledkem.

Podobně jako dokument propojoval nejrůznější motivy, Dunami Ensemble (v redukovaném obsazení Františka Chaloupky, Lucie Páchové a Michala Indráka) zapojil do hudební složky různorodé nástroje od elektrické kytary, přes klávesy a vokály až po cyklistický zvonek. Díky velké empatii dokázali hudebníci vybudovat skličující severskou atmosféru, která však nechávala prostor pro radostné okamžiky – hojnosti ryb, malá jehňata i krásné islandské ženy a dívky. Hudebníci dokázali využít zvukové podněty, které obraz nabízel, avšak nešlo jim o žádnou zvukovou nápodobu, jako spíše o inspiraci pro vlastní improvizaci. Objevovali a vybírali si různé motivy, které rozvíjeli do originálních experimentálních hudebně-zvukových kompozic. Zároveň sledovali a využívali rytmus v obraze i střihu a dosáhli fascinujícího souznění s filmovým dílem.

Dunami Ensamble vytvořili elektrizující zážitek s respektem vůči doprovázenému filmovému dílu. „Každý jsme film viděli jednou, a tak celá naše tvorba je čistou improvizací. Dílo tak bude vznikat teď a tady,“ vysvětlit Chaloupka.




6.16DOK.REVUE
19. 12. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue