Iniciátorské videoblogy

Všudypřítomné obrazy stírají hranici mezi privátním a veřejným

Ilustrace: Vladimir 518

Povaha všudypřítomných obrazů, umožňující snadnost a variabilitu jejich používání vlastně kýmkoliv, pozměnily napětí mezi privátním a veřejným. Rozšířeným žánrem na internetu jsou videodopisy. Nevládní organizace vyzývají občany, aby je posílali svým senátorům, publicisté jimi umožňují lidem pátrat po známých, kterým se vzdálili za války, čtenáři v této formě posílají šéfredaktorům náměty na články. V podstatě jsou to videoblogy, ale adresně mířené a tematicky zarámované. Iniciátoři pak často definují žánrová pravidla, třeba stanoví podmínku, aby dopis obsahující kritiku anebo poukázání na problém končil návrhem řešení. Mnohé dopisy jsou formálně nevynalézavé a stejně by mohly fungovat jako psaný text – například před logem firmy nainstalovaná mluvící hlava manažera, který formuluje námět na mediální kauzu. Nicméně i tento žánr nabízí otevřený prostor pro zaujetí osobního postoje k proměnlivé skutečnosti.

Auto*Mat (Martin Mareček, 2009), mimořádný film, jenž je součástí iniciativy za regulaci dopravy v Praze, je angažovaným gestem režiséra, zároveň úvahou o možnostech a limitech média a průzkumem vytrácení se Martina Marečka z role iniciátora a postoupení do role rozrušovače a inspirátora. Šestiletá proměna cílů a zároveň rétoriky, s níž jsou dosahovány pomalé změny v dialogu s dalšími institucemi. Ale zároveň šest let osobního příběhu v místě nad rušnou křižovatkou. Mareček si to vzal osobně. Esej Mika Hoolbooma je také o subjektivním používání obrazů a proměnách jejich role, o jemných vztazích k různé realitě, o jejich rámu a výpovědních variacích. Jak brát svět a jeho obrazy osobně, to je možná nejdůležitější zpráva tohoto čísla Dok.revue.




3.9DOK.REVUE
08. 06. 2009


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty o přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.