Báseň

Martina Malinová, básnířka okamžiku, na motivy ji.hlavské továrny

foto: Štěpánka Ištvánková

01

Komíny továren začaly vonět jako chleba

Prázdnota jejich žaludku

Vnitřnosti na chodbě úřadu práce

Poslední výkaz a zbývá jenom bát se

Práce už není

Práce už není pro všechny

Komíny továren trháme jako houby po dešti

Práce už není třeba

Na druhým konci světa komíny začaly vonět

Jako chleba

02

Ve tvářích továren

Vysychají olejové skvrny pod očima

Spočítat vrásky a zavřít ústa

Slova se zastavila uprostřed výroby

Dělníci s rukama plnýma chudoby

Mozoly bídy a zápach ze solviny

Spolknutí a vyplivnutí

Špinaví od práce, která zbyla

Rozbité oči továren

Neviditelná ruka nezasklila

Táhne do nich

Vítr třetího světa


Martina Malinová (1988) je studentkou Katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU. Nebojí se silných aktivistických projevů ani citlivých básnických poloh. Ve svém prvním (krátkometrážním) filmu Nepokradeš (2013) se věnovala tématu drobných krádeží v obchodech. V aktuálním dokumentu Několik let (2014) pak mapuje blokádu prasečí farmy v Letech u Písku. Zároveň je spolu s Apolenou Rychlíkovou režisérkou filmu Za Adolfa by žádní morgoši neměli žádný práva (2014).



f1.14DOK.REVUE
23. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue