Ako a prečo vznikla kniha o slovenském autorském dokumentě

Martin Palúch o své knize Autorský dokumentárny film

Martin Palúch

Nápad napísať ucelenú odbornú monografiu o autorskom dokumentárnom filme na Slovensku v rozpätí 25 rokov (1989-2014) vznikol až po napísaní niekoľkých štúdií, ktoré boli publikované v domácom akademickom prostredí časopisecky alebo vyšli v rámci zborníkov z konferencií. Postupne som si začal uvedomovať, že u nás absentuje ucelený obraz o vývinových premenách v oblasti dokumentárnej tvorby po roku 1989. Na dlho posledným syntetizujúcim dielom bol historický prehľad non-fikčnej kinematografie od Václava Maceka z názvom K dejinám slovenského dokumentárneho filmu (1992). Existovalo tiež viacero roztrúsených štúdií, ktoré čiastkovo mapovali dianie v dokumentaristike v tom ktorom období, ale nebolo ich až tak veľa. Po rozhodnutí napísať monografiu nastali problémy s jej tvarom, tematickým členením a s usporiadaním kapitol. Išlo o otázky týkajúce sa metodológie. Od začiatku som vedel, že nechcem robiť encyklopedicko-historický prehľad všetkých filmov, z ktorého sa čitateľ nedozvie podrobnosti o spôsoboch dramaturgickej práce, o rétorike a poetike pri konštruovaní výpovede jednotlivými režisérmi, nenazrie do kuchyne ich režijných prístupov, a nezistí, čím sa jeden líši od ostatných, resp. čo ich navzájom spája. Položil som dôraz na interpretáciu významných diel a na popis tvorivých autorských metód a najzaujímavejších tém. Z tohto hľadiska som si musel koncepciu knihy cielene zúžiť.

Prvú časť publikácie tvorí rozsiahly teoretický úvod, v ktorom sa snažím odpovedať na otázku, čo sa skrýva pod termínom autorský dokumentárny film. Rozhodol som sa, že sa budem prioritne venovať celovečerným dokumentárnym filmom s výrazným autorským rukopisom. Po roku 2000 slovenská dokumentárna tvorba zažívala zlaté obdobie. Hraná tvorba za ňou v úspechoch výrazne zaostávala. Režiséri ako Peter Kerekes, Marko Škop, Juraj Lehotský, Jaro Vojtek, Robo Kirchhoff, Zuza Piussi a ďalší, nakrúcali výrazné autorské celovečerné dokumenty, ktoré boli úspešné najmä na súťažiach medzinárodných filmových festivalov. Každý jeden z nich pritom používal iné tvorivé metódy. Problém nastal pri charakteristike filmov z obdobia rokov 1989 – 2000. S dokumentárnym filmom sa v tomto období nepočítalo ako so samostatným celovečerným produktom určeným do kinodistribúcie. Musel som preto podriadiť výber interpretovaných diel selekcii a pokúsiť sa vystihnúť toto obdobie tak, aby som na najvýraznejších dlhometrážnych tituloch zároveň vystihol charakter tohto obdobia a určil si zlom, v ktorom taktovku prebrala vyššie spomínaná režisérska generácia (Generácia 90) povestná svojimi novými autorskými prístupmi.

Roky 1989 – 2000 boli turbulentným obdobím. Režiséri sa vyrovnávali s komunistickou minulosťou, snažili sa zaznamenať politické a spoločenské zmeny, reagovali na nástup trhového hospodárstva, rozdelenie Československa a v politike na mečiarizmus. Po zániku štátneho monopolu vznikli súkromné produkčné spoločnosti, napr. Febio F. Feniča v Prahe angažovalo množstvo slovenských tvorcov, ktorí z večera do rána prišli o tvorivé zázemie na Kolibe. V tejto atmosfére zohrala koncom deväťdesiatych rokov rozhodujúcu úlohu Katedra dokumentárnej réžie FTF VŠMU v Bratislave, kde sa stretli výrazné osobnosti, ktoré spájala túžba za každú cenu nakrúcať, testovať hranice dokumentu, autorsky pretvárať realitu a hľadať nové výrazové možnosti sebavyjadrenia prostredníctvom dokumentu. A to napriek nepohodliu a bez inštitucionálneho zázemia, či bez výraznejšej štátnej podpory. Táto renesancia formy a režijného ozvláštnenia naozaj nastala a trvá podnes. Po roku 2012 autori Generácie 90 prešli do hraného filmu a objavilo sa množstvo nových dokumentárnych debutov. Dnešná nová generácia tvorcov sa pritom musí vysporiadať priam z elitným postavením ich predchodcov, ktorí nastavili latku autorského dokumentu privysoko. Ale aj tento mýtus musí raz padnúť a dokumentárna tvorba sa posunie ďalej k novým métam a bude reagovať na nové výzvy. Po roku 2012 sa v kinematografii začali objavovať ďalšie fenomény. Sú nimi filmy-pocty alebo dokumentárne medailóny o populárnych osobnostiach, známych z mimofilmového prostredia: šoubiznis, hokej, cirkev a pod. Kritici nad ich formálnym spracovaním krútia hlavami, ale domáca divácka návštevnosť týchto filmov je masová. Dokument sa tak ocitol pred novými výzvami. Nakrúcať autorský film pre festivaly alebo divácky film bez autorských ambícií?

Moja knižka je určená najmä všetkým, ktorí majú radi kvalitný dokumentárny film, chcú sa o ňom niečo dozvedieť, a budem rád, keď podnieti ďalších tvorcov k nakrúcaniu ich vlastných autorských filmov.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

3.20Festivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška Bláhová
dok.revueTrue Detective: Svět, ve kterém se nic nevyřeší„Žijeme ve světě, v němž máme pouze jedinou jistotu: Time is a flat circle,“ píše sémiotik a teoretik médií Martin Charvát v narážce na známou hlášku detektiva Rusta Cohlea ze seriálu True Detective. Tato televizní show Charvátovi natolik učarovala, že jí věnoval knihu. V následujícím textu přibližuje, jak svou publikaci koncipoval.Martin Charvát
2.20Člověk jako reflektor jiných světůSémiotik a teoretik médií Martin Charvát přibližuje svou knihu Zázračné křížení: Karel Teige a Vítězslav Nezval, která se zaměřuje na „mediální problematiku“ v díle dvou vůdčích postav českého poetismu. Kniha vyjde v Nakladatelství AMU. Martin Charvát
1.20Česká škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří Fiala
dok.revueKam oči, tam hlavaAutorská kniha fotografky Markéty Kinterové Kam oči, tam hlava, vydaná v Nakladatelství AMU, je výsledkem kombinace fotografického, uměleckého a výzkumného přístupu.Markéta Kinterová
dok.revueDočíst se neslyšené: Matematika zločinu jako knihaReportážně investigativní knížka Matematika zločinu navazuje na úspěšný stejnojmenný podcast, který natočily Magdalena Sodomková a Brit Jensen a jenž odhaluje problémy současné české justice. Kniha se kromě dalšího sledování aktérů z případu známého z podcastového seriálu věnuje plagiátorským kauzám soudních znalců, aktuálnímu media capture a problému cenzury českých médií i pátrání po tom, proč dokumentární detektivku dlouho nechtěl odvysílat Český rozhlas. Nyní je již v jeho nabídce na portále mujRozhlas. Kniha vyjde v únoru v nakladatelství Albatros Media, vydání podpořil Syndikát novinářů, její vydání lze však ještě několik dní podpořit v rámci kampaně na Hithitu.Magdalena Sodomková
6.19Autorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea Hanáčková
5.19Jak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.19Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue