Horké zboží

Producent Radim Procházka o novém filmu režiséra Mariána Poláka Planeta Česko

Planeta Česko

„Když se jedná o česká zvířata, najednou jim všichni cizinci rozumějí, lidské postavy to mívají podstatně složitější,“ nechala se slyšet televizní producentka při jedné diskuzi, kde jsme vyslechli připomínky zahraničních profesionálů k filmu Mariána Poláka Planeta Česko, se kterým chceme jít na podzim do kin. Právě tam jsem si uvědomil, že snad poprvé dělám na něčem, co zajímá širší okruh lidí. Že jsme v situaci, kdy si některé partnery budeme moci dokonce vybírat. Pro producenta převážně uměleckých filmů, jež je obtížné vůbec dostat do kin, je tohle zkušenost nová, plná nadšení i rozporuplných pocitů.

V zahraničí takovým počinům říkají wildlife, v nejluxusnějším provedení pak blue chip, a je to snad nejoblíbenější žánr dokumentárního filmu. U nás se výpravné přírodopisné filmy prakticky netočí nebo snad už můžeme mít tu drzost říci, že donedávna netočily. Protože my se o něco podobného nyní pokoušíme. Ovšem letos na jaře v českých kinech uvedený velkofilm Les Seasons (v české mutaci Příběh lesa) měl rozpočet 33 milionů dolarů a ve Francii o prvním víkendu hravě porazil v návštěvnosti všechny blockbusterové hity. Je zřejmé, že s takovouto obří produkcí se nemůžeme rovnat. My ale ani tak úplně nechceme.

Proč? Ten francouzský film je v podstatě hraný. Vystupují v něm cvičená zvířata, les je přisvícený, záběrování odpovídá fikčnímu vyprávění. Pokud šelma doběhne až k noře a za nešťastným pronásledovaným natáhne tlapu, přichází protipohled z nory, ve kterém vidíme ve velkém detailu doslova špínu na jejích drápech. Když se objeví člověk, je to herec obléknutý do kostýmu pravěkého lovce, sledujeme přece dlouhý a dramatický příběh. Většina wildlife filmů má dokonce lidské postavy zapovězeny úplně. Nás ale zajímá příroda i s lidmi. Točíme skutečná divoká zvířata v jejich skutečném prostředí. Nejvíce ze všeho nás zajímá, jak rychle a dovedně se některé druhy adaptovaly tam, kde ještě nedávno vládl člověk – v dolech, na smetištích nebo třeba přímo ve městech. Může ale tohle přilákat diváky, kteří viděli rysův dráp z pěti centimetrů?

Díky šťastné shodě náhod, osvíceným ekologům, tzv. Norským fondům a našim tradičním partnerům – Fondu kinematografie a České televizi – jsme dali dohromady rozpočet, který v Česku doposud nikdo na podobné natáčení neměl k dispozici. Máme 200 natáčecích dnů, veškerou nejmodernější techniku a nejzkušenější štáb: českého kameramana vyhlášených rakouských blue chipů Jiřího Petra, specialisty na letecké záběry Antonína Nevrlého a Filipa Brázdila či nejlepšího českého podvodního kameramana Huga Habrmana.

   



Náš štáb umí natočit kulíška nejmenšího při lovu i jeřába popelavého při páření, my jsme si ale předsevzali, že natočíme daleko víc. K mým oblíbeným hrdinům patří vlaštovky, které se na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou naučily otevírat dveře na fotobuňku. Nebo vzácný chocholouš obecný, jehož významná část populace si oblíbila parkoviště v obchodních zónách. Čekali byste zrovna tam vzácnou a přísně chráněnou přírodu?

To jsou příklady našich silných situací, které se nyní snažíme poskládat do příběhu. Ten by mohl začínat třeba takto:

Režisér (voiceover):

S kamerou jsem sjezdil celý svět a točil kdejaké exotické zvíře. Teď jsem i díky tomuhle filmu zjistil, že za mojí zahradou jsou věci snad ještě exotičtější, stačí se pozorně dívat...

A přesně tohle bychom chtěli sdělit divákům. Ocení ale hledání „perliček na dnech“ smetišť, v městských periferiích a uprostřed uschlých šumavských smrčin? Neměli bychom se více držet žánru, naplňovat klišé, jít napřed očekávání? Vždyť i naše scény z „pravé“ české divočiny mají v sobě vždy nějaké překvapivé souvislosti...

„Neříkejte slovo esej, přinejmenším ho neříkejte, když mluvíte s lidmi z televizí,“ poradila nám na jiném pitchingu zkušená filmová producentka. Esej není dost sexy. A tak teď vyrábíme film s ambicí využít žánrové postupy a žánr překonávat. Jedině tak by podle nás snad mohlo vzniknout něco skutečně podstatného... Potenciálním zahraničním obchodním zástupcům a českým distributorům o tom raději moc neříkáme. Pro ně natáčíme přírodopisný film pro celou rodinu. Jak tahle mírná schizofrenie dopadne, bude překvapením i pro mne. Zatím je venku jen první teaser, kompletní film by měl být k vidění ještě v letošním roce.


Facebook filmu: www.facebook.com/PlanetaCesko





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue