Horké zboží

Producent Radim Procházka o novém filmu režiséra Mariána Poláka Planeta Česko

Planeta Česko

„Když se jedná o česká zvířata, najednou jim všichni cizinci rozumějí, lidské postavy to mívají podstatně složitější,“ nechala se slyšet televizní producentka při jedné diskuzi, kde jsme vyslechli připomínky zahraničních profesionálů k filmu Mariána Poláka Planeta Česko, se kterým chceme jít na podzim do kin. Právě tam jsem si uvědomil, že snad poprvé dělám na něčem, co zajímá širší okruh lidí. Že jsme v situaci, kdy si některé partnery budeme moci dokonce vybírat. Pro producenta převážně uměleckých filmů, jež je obtížné vůbec dostat do kin, je tohle zkušenost nová, plná nadšení i rozporuplných pocitů.

V zahraničí takovým počinům říkají wildlife, v nejluxusnějším provedení pak blue chip, a je to snad nejoblíbenější žánr dokumentárního filmu. U nás se výpravné přírodopisné filmy prakticky netočí nebo snad už můžeme mít tu drzost říci, že donedávna netočily. Protože my se o něco podobného nyní pokoušíme. Ovšem letos na jaře v českých kinech uvedený velkofilm Les Seasons (v české mutaci Příběh lesa) měl rozpočet 33 milionů dolarů a ve Francii o prvním víkendu hravě porazil v návštěvnosti všechny blockbusterové hity. Je zřejmé, že s takovouto obří produkcí se nemůžeme rovnat. My ale ani tak úplně nechceme.

Proč? Ten francouzský film je v podstatě hraný. Vystupují v něm cvičená zvířata, les je přisvícený, záběrování odpovídá fikčnímu vyprávění. Pokud šelma doběhne až k noře a za nešťastným pronásledovaným natáhne tlapu, přichází protipohled z nory, ve kterém vidíme ve velkém detailu doslova špínu na jejích drápech. Když se objeví člověk, je to herec obléknutý do kostýmu pravěkého lovce, sledujeme přece dlouhý a dramatický příběh. Většina wildlife filmů má dokonce lidské postavy zapovězeny úplně. Nás ale zajímá příroda i s lidmi. Točíme skutečná divoká zvířata v jejich skutečném prostředí. Nejvíce ze všeho nás zajímá, jak rychle a dovedně se některé druhy adaptovaly tam, kde ještě nedávno vládl člověk – v dolech, na smetištích nebo třeba přímo ve městech. Může ale tohle přilákat diváky, kteří viděli rysův dráp z pěti centimetrů?

Díky šťastné shodě náhod, osvíceným ekologům, tzv. Norským fondům a našim tradičním partnerům – Fondu kinematografie a České televizi – jsme dali dohromady rozpočet, který v Česku doposud nikdo na podobné natáčení neměl k dispozici. Máme 200 natáčecích dnů, veškerou nejmodernější techniku a nejzkušenější štáb: českého kameramana vyhlášených rakouských blue chipů Jiřího Petra, specialisty na letecké záběry Antonína Nevrlého a Filipa Brázdila či nejlepšího českého podvodního kameramana Huga Habrmana.

   



Náš štáb umí natočit kulíška nejmenšího při lovu i jeřába popelavého při páření, my jsme si ale předsevzali, že natočíme daleko víc. K mým oblíbeným hrdinům patří vlaštovky, které se na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou naučily otevírat dveře na fotobuňku. Nebo vzácný chocholouš obecný, jehož významná část populace si oblíbila parkoviště v obchodních zónách. Čekali byste zrovna tam vzácnou a přísně chráněnou přírodu?

To jsou příklady našich silných situací, které se nyní snažíme poskládat do příběhu. Ten by mohl začínat třeba takto:

Režisér (voiceover):

S kamerou jsem sjezdil celý svět a točil kdejaké exotické zvíře. Teď jsem i díky tomuhle filmu zjistil, že za mojí zahradou jsou věci snad ještě exotičtější, stačí se pozorně dívat...

A přesně tohle bychom chtěli sdělit divákům. Ocení ale hledání „perliček na dnech“ smetišť, v městských periferiích a uprostřed uschlých šumavských smrčin? Neměli bychom se více držet žánru, naplňovat klišé, jít napřed očekávání? Vždyť i naše scény z „pravé“ české divočiny mají v sobě vždy nějaké překvapivé souvislosti...

„Neříkejte slovo esej, přinejmenším ho neříkejte, když mluvíte s lidmi z televizí,“ poradila nám na jiném pitchingu zkušená filmová producentka. Esej není dost sexy. A tak teď vyrábíme film s ambicí využít žánrové postupy a žánr překonávat. Jedině tak by podle nás snad mohlo vzniknout něco skutečně podstatného... Potenciálním zahraničním obchodním zástupcům a českým distributorům o tom raději moc neříkáme. Pro ně natáčíme přírodopisný film pro celou rodinu. Jak tahle mírná schizofrenie dopadne, bude překvapením i pro mne. Zatím je venku jen první teaser, kompletní film by měl být k vidění ještě v letošním roce.


Facebook filmu: www.facebook.com/PlanetaCesko





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

1.21O spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo Bystřičan
dok.revueStřet hodnotCelovečerní snímek íránské režisérky Firouzeh Khosrovaniové Rentgen rodiny zahájil letošní jarní Ozvěny 24. ročníku MFDF Ji.hlava. Režisérka, která za snímek získala hlavní cenu na loňském ročníku festivalu IDFA, ve filmu vypráví velmi osobní příběh své rodiny, jenž divákům nabídne jasnou představu o politických událostech vedoucích v roce 1979 až k íránské revoluci. Text přejímáme z časopisu Modern Times Review. Bianca-Olivia Nita
6.2014,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír Turner
dok.revueZ uší roste krasohled„Náš film je vlastně důkazem toho, že poblíž vždycky existuje něco tak jednoduše krásného. A že vnímání člověka je nesmírně ojedinělá a fascinující věc, kterou má smysl kultivovat,“ píšou Tereza Chudáčková a Klára Ondračková o vzniku svého snímku Krásně sviť a krásně hleď, z uší roste krasohled. Jejich film se zaměřuje na detail, čímž se podle autorek běžné objekty stávají abstraktními a přestávají být pojmenovatelné. Krátký snímek získal čestné uznání v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmtl.cz na letošním MFDF Ji.hlava a byl také součástí výstavy studentů CAS FAMU v Galerii města Pardubice. Tereza Chudáčková, Klára Ondračková
dok.revue15 x 15 x 5Jak a proč vznikal dokument o výstavě Minisalon, kterou v orwellovském roce 1984 plánovala uspořádat Jazzová sekce, ale nikdy se neuskutečnila? Román 1984 je alegorií politiky moci, která není omezená dobou. „Byla by škoda natočit film o Minisalonu jako pouhou vzpomínku na vzdálené časy, když můžeme včerejškem říct tolik o dnešku a naopak,“ přiznává režisér Janek Růžička záměr svého dokumentu, v němž se propojuje starší generace výtvarníků, střední generace filmařů a nejmladší generace hudebníků a animátorů.Janek Růžička
dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJak na Johna Wilsona?Sérii HBO Jak na… s Johnem Wilsonem označili někteří filmoví kritici za nejlepší dokumentární počin loňského roku.Kamila BoháčkováNový filmO spojitých nádobách továrny a státuDokumentarista a sociolog Ivo Bystřičan představuje hlavní myšlenky své připravované dvanáctidílné dokumentární série Industrie o průmyslových a sociálních dějinách českých zemí, kterou by měla Česká televize vysílat letos na podzim.Ivo BystřičanTémaHnízdo v ložniciRenomovaný anglický filmový historik a profesor na univerzitě ve Staffordshiru Peter Hames, autor v zahraničí klíčové knihy o československé nové vlně The Czechoslovak New Wave z roku 1985, zaslal dok.revue svou vzpomínku na Karla Vachka.Peter HamesTémaKaždá lidská bytost má právo nosit boty, které nikde netlačíKarel Vachek byl v roce 2009 předsedou poroty na japonském Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jamagatě. Spolupracovnice festivalu a jeho bývalá ředitelka Asako Fudžioková pro dok.revue vzpomíná, jak festival málem smetl tajfun, Vachek si skoro zapálil dýmku na pódiu a posléze s japonským básníkem Gózóem Jošimasuem natáčel v horách film.Asako FudžiokováTémaJako ten pes na pláži...Americká historička Alice Lovejoyová o setkání s Karlem VachkemAlice LovejoyováTémaA hle, vzedme-li se řeka, neustoupíDo mozaiky zahraničních pohledů na osobnost a tvorbu Karla Vachka, kterou představujeme v tomto čísle dok.revue, přispěl i respektovaný filmový vědec Olaf Möller, spolupracující s řadou světových filmových časopisů (například Film Comment či Sight & Sound), filmových muzeí a světových festivalů – například Il Cinema Ritrovato či International Film Festival Rotterdam. Möller přednáší filmovou teorii a historii na Aalto University v Helsinkách a je spoluautorem několika knih o filmu.Olaf MöllerTémaSmát se tomu...Na setkání s Karlem Vachkem zavzpomínal pro dok.revue i italský producent a zakladatel nezávislé filmové společnosti Okta Film Paolo Benzi. Od roku 2012 je také hlavním tutorem projektu EMERGING PRODUCERS v rámci MFDF Ji.hlava.Paolo BenziSportJak si vloni vedly dokumenty v anketách a žebříčcích?Uzavření kinodistribuce do karantény pomohlo vloni zviditelnit menší, lokální i dokumentární filmy. Právě dokumenty tak mohly vloni hypoteticky konečně zazářit. Zda k tomu skutečně došlo, zjišťuje filmový kritik Martin Šrajer pomocí žebříčků nejlepších filmů dle profesionálních i amatérských diváků a divaček.Báseň19. března 1967, neděleKarel VachekRozhovorOdcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila BoháčkováNová knihaJak vznikla knížka 5 ½ scénáře Ester KrumbachovéEditor, historik a pedagog Jan Bernard popisuje vznik publikace dosud neznámých scénářů Ester Krumbachové. Kniha vychází i s autorovou studií v březnu v Nakladatelství AMU.Jan BernardEsejCo dělat po pětadvaceti letechSvým čtením každý text vždy přepisujeme. Režisér, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. se ve svém hravém eseji pokouší po pětadvaceti letech přepsat dialog, který tehdy vedl se svým učitelem Karlem Vachkem (1940–2020) nad jeho filmem Co dělat?. Lze vést živou disputaci s mrtvými? A lze odejít i zůstat zároveň?Jan Gogola ml.ÚvodníkČlověk odjinudO novém čísle dok.revue věnovaném osobnosti Karla VachkaKamila Boháčková