Horké zboží

Producent Radim Procházka o novém filmu režiséra Mariána Poláka Planeta Česko

Planeta Česko

„Když se jedná o česká zvířata, najednou jim všichni cizinci rozumějí, lidské postavy to mívají podstatně složitější,“ nechala se slyšet televizní producentka při jedné diskuzi, kde jsme vyslechli připomínky zahraničních profesionálů k filmu Mariána Poláka Planeta Česko, se kterým chceme jít na podzim do kin. Právě tam jsem si uvědomil, že snad poprvé dělám na něčem, co zajímá širší okruh lidí. Že jsme v situaci, kdy si některé partnery budeme moci dokonce vybírat. Pro producenta převážně uměleckých filmů, jež je obtížné vůbec dostat do kin, je tohle zkušenost nová, plná nadšení i rozporuplných pocitů.

V zahraničí takovým počinům říkají wildlife, v nejluxusnějším provedení pak blue chip, a je to snad nejoblíbenější žánr dokumentárního filmu. U nás se výpravné přírodopisné filmy prakticky netočí nebo snad už můžeme mít tu drzost říci, že donedávna netočily. Protože my se o něco podobného nyní pokoušíme. Ovšem letos na jaře v českých kinech uvedený velkofilm Les Seasons (v české mutaci Příběh lesa) měl rozpočet 33 milionů dolarů a ve Francii o prvním víkendu hravě porazil v návštěvnosti všechny blockbusterové hity. Je zřejmé, že s takovouto obří produkcí se nemůžeme rovnat. My ale ani tak úplně nechceme.

Proč? Ten francouzský film je v podstatě hraný. Vystupují v něm cvičená zvířata, les je přisvícený, záběrování odpovídá fikčnímu vyprávění. Pokud šelma doběhne až k noře a za nešťastným pronásledovaným natáhne tlapu, přichází protipohled z nory, ve kterém vidíme ve velkém detailu doslova špínu na jejích drápech. Když se objeví člověk, je to herec obléknutý do kostýmu pravěkého lovce, sledujeme přece dlouhý a dramatický příběh. Většina wildlife filmů má dokonce lidské postavy zapovězeny úplně. Nás ale zajímá příroda i s lidmi. Točíme skutečná divoká zvířata v jejich skutečném prostředí. Nejvíce ze všeho nás zajímá, jak rychle a dovedně se některé druhy adaptovaly tam, kde ještě nedávno vládl člověk – v dolech, na smetištích nebo třeba přímo ve městech. Může ale tohle přilákat diváky, kteří viděli rysův dráp z pěti centimetrů?

Díky šťastné shodě náhod, osvíceným ekologům, tzv. Norským fondům a našim tradičním partnerům – Fondu kinematografie a České televizi – jsme dali dohromady rozpočet, který v Česku doposud nikdo na podobné natáčení neměl k dispozici. Máme 200 natáčecích dnů, veškerou nejmodernější techniku a nejzkušenější štáb: českého kameramana vyhlášených rakouských blue chipů Jiřího Petra, specialisty na letecké záběry Antonína Nevrlého a Filipa Brázdila či nejlepšího českého podvodního kameramana Huga Habrmana.

   



Náš štáb umí natočit kulíška nejmenšího při lovu i jeřába popelavého při páření, my jsme si ale předsevzali, že natočíme daleko víc. K mým oblíbeným hrdinům patří vlaštovky, které se na vlakovém nádraží v Suchdole nad Odrou naučily otevírat dveře na fotobuňku. Nebo vzácný chocholouš obecný, jehož významná část populace si oblíbila parkoviště v obchodních zónách. Čekali byste zrovna tam vzácnou a přísně chráněnou přírodu?

To jsou příklady našich silných situací, které se nyní snažíme poskládat do příběhu. Ten by mohl začínat třeba takto:

Režisér (voiceover):

S kamerou jsem sjezdil celý svět a točil kdejaké exotické zvíře. Teď jsem i díky tomuhle filmu zjistil, že za mojí zahradou jsou věci snad ještě exotičtější, stačí se pozorně dívat...

A přesně tohle bychom chtěli sdělit divákům. Ocení ale hledání „perliček na dnech“ smetišť, v městských periferiích a uprostřed uschlých šumavských smrčin? Neměli bychom se více držet žánru, naplňovat klišé, jít napřed očekávání? Vždyť i naše scény z „pravé“ české divočiny mají v sobě vždy nějaké překvapivé souvislosti...

„Neříkejte slovo esej, přinejmenším ho neříkejte, když mluvíte s lidmi z televizí,“ poradila nám na jiném pitchingu zkušená filmová producentka. Esej není dost sexy. A tak teď vyrábíme film s ambicí využít žánrové postupy a žánr překonávat. Jedině tak by podle nás snad mohlo vzniknout něco skutečně podstatného... Potenciálním zahraničním obchodním zástupcům a českým distributorům o tom raději moc neříkáme. Pro ně natáčíme přírodopisný film pro celou rodinu. Jak tahle mírná schizofrenie dopadne, bude překvapením i pro mne. Zatím je venku jen první teaser, kompletní film by měl být k vidění ještě v letošním roce.


Facebook filmu: www.facebook.com/PlanetaCesko





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková
dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který má premiéru na letošním festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská

starší články

2.16DOK.REVUE
02. 05. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeFilm V síti by měl být hlavně na síti, aby něco dokázal změnitDebata nad filmem V síti tvůrců Víta Klusáka a Barbory ChalupovéKamila BoháčkováNový filmSlunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna KryvenkoTémaJak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila BoháčkováSportKreativní dílna mladých producentůO workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleAnna OndrejkováBáseňJiří TrnkaFrantišek HrubínTeorieKinematografická filozofieKinematografická filozofie či filmozofie představuje oblast výzkumu, která stojí na průsečíku filmové vědy a filozofie. Následující text je úvodem do filmozofie, jenž představuje její základní přístupy, témata a klíčové osobnosti. V první části zasazují autorky filmozofii do esteticko-historické perspektivy ztotožňování filozofie s uměním, zatímco v druhé části pak provádí „příčný řez“ dnešním stavem bádání a pokoušejí se vystihnout metodologickou i tematickou pluralitu aktuálních filmozofických přístupů.Andrea Slováková, Tereza HadravováGlosaDěkuji ti, étereFilmová dokumentaristka Tereza Reichová přibližuje své první pokusy s tvorbou radiodokumentu pro Český rozhlas. První pokus se prý příliš nevydařil. „Proč to tak bylo?“ ptá se Reichová sama sebe. Proč je problém vtěsnat všechny významy díla jen do zvuku, když jsme zvyklí vyprávět audiovizuálně?Tereza ReichováRozhovorPřinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila BoháčkováNová knihaČeská škola neexistuje?České vydání knihy srbského režiséra Gorana Markoviće Česká škola neexistuje přibližuje jeho editor Jiří Fiala. Název knihy vychází z označení skupiny filmařů ze zemí bývalé Jugoslávie, která na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vystudovala FAMU. Vydání publikace chystá Nakladatelství AMU v dubnu.Jiří FialaÚvodníkOd filmových obrazů k těm zvukovýmdok.revue 1.20Kamila Boháčková