Honza a Pavel

Režisér Honza Šípek vypráví o vzniku filmu Tlačítka bdělosti

Tlačítka bdělosti (Jan Šípek, 2015)

Chtěl jsem udělat film o duchovnu, o jeho nových formách, až skoro sociologického rázu, jenomže Karel Vachek natočil Tmáře a jeho rod a hned bylo jasné, že líp to neudělám. Zůstal jsem tedy zase u portrétu. Vědomě jsem navazoval na svůj film z FAMU Souboj s mozkem a skoro jako by se tenhle nový měl jmenovat Mír s mozkem. Po všem tom šílení, psychickém kývání ze strany na stranu, najít stabilitu. Tam, kde předchozí film kladl otázky, hledat odpovědi.

Kluci. Honza a Pavel

Honzu znám dlouho, je jeden z mých nejbližších kamarádů. O Pavlovi mi řekl Martin Vlček. Když jsem se rozhodl, že bych Pavla chtěl do filmu, věděl jsem o něm jenom to, že se pěkně směje a je fyzik a asi i buddhista. To stačilo.

Honza. Jediné, co jsem věděl od začátku, bylo, že ve filmu bude on. V nepřehledné změti nových duchovních proudů pocházejících z Asie i odjinud, pravých i podvodných guruů, jogínů, kteří jsou jako jehovisti, buddhistů, kteří jsou jako katolíci, byl Honza jediný, komu jsem jeho cestu věřil. Kdysi kandidoval v nějakých volbách kamsi, prý jenom do počtu. Byl jsem rád, že jsem mohl volit – i na nevolitelném místě – někoho, komu věřím natolik, že bych za něj dal ruku do ohně.

Pavel mě neznal, asi jsme se navzájem trochu styděli. Vzal mě s sebou na vandr, aby si mě trošku oťukal, nenatočili jsme nic. Jenom zvuk kapání vody z okapu po dešti. Podobných vandrů jsme pak absolvovali snad desítky. Pavel je chodec, má prochozené úplně všechno, celou republiku a těch pár míst, kde nebyl „si schovává, až bude nejhůř“. Potřebuje ujít tak třicet čtyřicet kilometrů denně. Proč? „Hlava je plná popela,“ utrousí jenom.

Taky jsem s sebou na ty vandry vláčel batoh plný techniky, kameru, nahrávátka, baterky, prohýbal jsem se pod tou tíhou. Ale zato mám záběr Pavla na rozhledně. Pavel má kamarády jogíny, psychedelické feťáky, kteří prý jezdí do Indie i jinam hledat píthy, místa sil. „Myslím si, že jsou i v Čechách, nemusí se jezdit nikam daleko,“ říkal. Pokaždé, když jsme chvíli točili, Pavel to ukončil slovy: „Už dost, už jsem se nažvanil dost. Tohle nebude nikoho zajímat. Nějaké nuance myšlenek nějakých vědátorů.“

Pavel kdysi vydal svoje deníky z psychedelických a jiných experimentů, kdy užíval různé „látky“ od LSD přes muškátový oříšek, hořčík, až po Polar Ice Gel, kterým se namazal a vyklonil se z okna v paneláku, aby pozoroval, jestli pocit pálení sídlí v těle ve stejném místě jako závrať. Experimenty se sny i tělem popisuje jazykem pečlivým jako laboratorní deník. Pavla za knížku Silentbloky nominovali na Magnesii Literu.

Vědátoři

Honza studoval na ekonomce, zabýval se filozofií a umělou inteligencí. Teď tam učí multiagentní systémy. Obor, který zkoumá složité systémy a za pomocí počítačových modelů se pokouší pochopit jejich chování a experimentovat se změnami podmínek. Dá se takhle simulovat hořící les, mraveniště, ptačí hejno, panika davu v obchodním domě i chování celých trhů. To Honza modeloval ve své dizertaci.

Po důkladném prozkoumání umělé inteligence a jejích filozofických předpokladů zjistil, že zásadní je vědomí samotné, které se však vymyká vědeckému zkoumání. Vědomí nejde poznat zejména proto, že k výzkumu používáme vědomí samotné. Honza začal meditovat a provádět tak výzkum „v první osobě“. Odjel do kláštera na Srí Lanku, po jeho návratu ho už věda moc nezajímala. „Nemůže dát odpovědi na ty otázky, které mě zajímají. Je to jako rozdíl mezi mapou a krajinou. Věda je jenom popis, to je ta mapa, ale reálná krajina je něco úplně jiného.“

Výzkum funkce mozku při meditaci za pomoci měření EEG jako by byl posledním Honzovým výstřelem do pole vědy.1) To důležité jde poznat nejlépe tak, že si člověk sedne a medituje.

Z projekce Tlačítek bdělosti v Živém kině

Bdělost. Přítomný okamžik. Mikroskop vědomí

Pavel je fyzik pevných látek. V práci, na akademii věd, má ohromné hořáky, které chrlí plazma – čtvrté skupenství hmoty, které nám na základní škole zamlčeli. Pavel do proudu plazmatu sype v inertním plynu různé rozdrcené látky, které se při dopadu na podložku vrství za ohromných teplot a tlaků. Vznikají tak nové materiály a Pavel zkoumá jejich obskurní technické vlastnosti jako třeba elektrickou vodivost v různých směrech. K čemu to bude? „V lepším případě to může být materiál na odolnější lopatky turbín a v horším případě pláště jaderných raket. Věda je až příliš často služkou vojenskoprůmyslového komplexu,“ vysvětlil.

A opravdu, někde v lesích, na hranici vojenského újezdu nacházíme továrničku, se kterou vojenský ústav čas od času spolupracuje. Pavel přemýšlí, že zajdeme s tamějšími vědátory na kus řeči, ale ostnaté dráty, kamery a polovojenský režim nám dávají najevo, že asi ne. Fabrika patří americké firmě, která pracuje i na armádních zakázkách. Tak jdeme zase do lesa, hledat „místa sil“ a pak na tři kousky v místní hospodě. Pivo je poslední „látka“, kterou si Pavel ponechal. Každá látka má svého ducha. Pivo, LSD i oxid titaničitý. „Musím si nechat i něco jiného než vědu. Abych pak nebyl zklamaný, když mi v tajence vyjde, že to, co teče, na čtyři písmena, je voda,“ říkal.

Meditace

Když jsem někomu vyprávěl, že točím film „o těch buddhistech“ a Honza byl u toho, zeptal se o jakých. „Nejsem žádný buddhista,“ divil se. Pro Honzu je nejdůležitější jádro buddhismu – meditace bdělosti. Ale klanění, obřady, kadidla a zpěvy ho nezajímají.

Princip je uvědomovat si v každý okamžik, že je člověk tady a teď. Kde jsem, jak se cítím, co prožívám. Sedím. Před počítačem. Dýchám. Čtu. Sedím v kině. Koukám na film. Právě teď. KLAP!

Pavel se o své mystické cestě, cvičeních a konkrétních meditacích rozhodl nemluvit. „Nemůžu, nechci. Nemůžu a není mi to dáno,“ řekl. Takže sbíráme střípky kolem a snažíme se z nich poskládat obraz světa. A nakonec je to asi lepší.

Honza fotí různé detaily, fotografické hádanky. Poprosím ho, ať na foťák točí i záběry. Některé jsou vtipy, některé jsou haiku. Nakonec zjistím, že natáčíme oba dva podobné věci podobným způsobem.

Takhle točíme asi tři roky, než mám pocit, že všechno důležité je zaznamenáno. Pak asi tři roky s Adamem Brothánkem střiháme. Hledáme formu i způsob vyprávění. Adam je analytik. Učím se nelpět, vzdávat se jednotlivostí ve prospěch celku, nejlepší scény končí pod stolem. Pak už to skoro začíná být film. Pomalý, niterný, dovnitř, do hloubky. Meditativní.


ukázky: http://eldar.cz/tlacitka_bdelosti/

Film Tlačítka bdělosti bude mít premiéru na 19. MFDF Ji.hlava


Poznámky

1) Kopal J., Vyšata O., Burian J. et al.: Complex continuous wavelet coherence for EEG microstates detection in insight and calm meditation. Consciousness and Cognition, 30 (2014) 13–23. http://praveted.info/files/kopal_vysata_burian_wavelet_meditation.pdf


 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

3.15DOK.REVUE
14. 09. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue