Hlubina zůstává

dok.revue 3.19

Obří memento doby fosilní – bývalý důlní přepravník F60 v bývalém východním Německu. Foto Kamila Boháčková

F60 je fascinující monument. Kdyby se Eiffelova věž položila na zem, bude sahat Efšedesátce sotva do dvou třetin. Tak obří přepravník na uhlí to je. Kromě industriální krásy, kterou si návštěvník může prohlédnout přímo zevnitř železných útrob, nabízí výhled na okolní krajinu Lužických jezer, která se pomalu vzpamatovává z dlouholeté těžby hnědého uhlí. Okolní krajina úspěšně prochází rekultivací, z původních povrchových dolů vznikla jezera na koupání, kolem nichž vyrostly kilometry parádně udržovaných cyklo a in-line stezek. A brázdí je čím dál více Čechů, vzhledem k tomu, že to je od nás za humny. V zářijovém čísle Dokrevue však nelákáme k projížďce na kole, ani ke koupání v jezerech. Dokonce ani neznám dokument, jenž by o této druhdy měsíční krajině poznamenané těžbou pojednával. Jen si vybavuji ten pocit, kdy člověk stojí na obřím přepravníku, ze kterého milovníci industriálních památek udělali veřejné muzeum, a přemýšlí o začátku a konci jedné krajiny. Pocit, že i když důl zatopíme, hlubina zůstává. A s ní i minulost místa. Hnědá. Černá. Železná.

F60 zde zmiňuji proto, že v tomto čísle shodou náhod přinášíme dva texty, které se zcela odlišně vztahují k době fosilní, ke starým koncům a k novým začátkům. Na jedné straně jde o text dokumentaristy Jindřicha Andrše, v němž popisuje přípravy svého celovečerního debutu Nová šichta o horníkovi, kterému po zavření dolu Paskov nezbývá než se poohlédnout po jiné práci. Schopnosti by byly, ale hodí se hornická upřímnost do dnešního světa? Jindřich Andrš ne náhodou svůj film označil za rekviem za dobu fosilní. Zcela jiná je situace ve švédské Kiruně, kde natáčela svůj celovečerní debut Kiruna – překrásný nový svět dokumentaristka s česko-švédskými kořeny Greta Stoklassa. Část Kiruny se kvůli těžbě železné rudy musí stěhovat, radnici, kostel a desítku tisíc obyvatel nevyjímaje. Lidé si pod sebou kopou jámu, aby před ní pak prchali. Je víc těžba, nebo domov? A co když je těžba domovem? V dokumentu se ale derou na povrch i zcela jiné otázky – jak třeba vybudovat nové, ideální město, kde by žili v harmonii původní obyvatelé Sámové, imigranti z Jemenu i staří a mladí? A není Kiruna ukázkou problémů současného světa v malém? 

V tomto čísle dok.revue se však dočtete mnoho jiných věcí. Například proč měl Man Ray tak rád krátké filmy, proč je Jiří Suchý chodící rubato, nebo jaký je dům, který nikdy nenajdeme

Čtením pod povrch!




3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film