Hlubina zůstává

dok.revue 3.19

Obří memento doby fosilní – bývalý důlní přepravník F60 v bývalém východním Německu. Foto Kamila Boháčková

F60 je fascinující monument. Kdyby se Eiffelova věž položila na zem, bude sahat Efšedesátce sotva do dvou třetin. Tak obří přepravník na uhlí to je. Kromě industriální krásy, kterou si návštěvník může prohlédnout přímo zevnitř železných útrob, nabízí výhled na okolní krajinu Lužických jezer, která se pomalu vzpamatovává z dlouholeté těžby hnědého uhlí. Okolní krajina úspěšně prochází rekultivací, z původních povrchových dolů vznikla jezera na koupání, kolem nichž vyrostly kilometry parádně udržovaných cyklo a in-line stezek. A brázdí je čím dál více Čechů, vzhledem k tomu, že to je od nás za humny. V zářijovém čísle Dokrevue však nelákáme k projížďce na kole, ani ke koupání v jezerech. Dokonce ani neznám dokument, jenž by o této druhdy měsíční krajině poznamenané těžbou pojednával. Jen si vybavuji ten pocit, kdy člověk stojí na obřím přepravníku, ze kterého milovníci industriálních památek udělali veřejné muzeum, a přemýšlí o začátku a konci jedné krajiny. Pocit, že i když důl zatopíme, hlubina zůstává. A s ní i minulost místa. Hnědá. Černá. Železná.

F60 zde zmiňuji proto, že v tomto čísle shodou náhod přinášíme dva texty, které se zcela odlišně vztahují k době fosilní, ke starým koncům a k novým začátkům. Na jedné straně jde o text dokumentaristy Jindřicha Andrše, v němž popisuje přípravy svého celovečerního debutu Nová šichta o horníkovi, kterému po zavření dolu Paskov nezbývá než se poohlédnout po jiné práci. Schopnosti by byly, ale hodí se hornická upřímnost do dnešního světa? Jindřich Andrš ne náhodou svůj film označil za rekviem za dobu fosilní. Zcela jiná je situace ve švédské Kiruně, kde natáčela svůj celovečerní debut Kiruna – překrásný nový svět dokumentaristka s česko-švédskými kořeny Greta Stoklassa. Část Kiruny se kvůli těžbě železné rudy musí stěhovat, radnici, kostel a desítku tisíc obyvatel nevyjímaje. Lidé si pod sebou kopou jámu, aby před ní pak prchali. Je víc těžba, nebo domov? A co když je těžba domovem? V dokumentu se ale derou na povrch i zcela jiné otázky – jak třeba vybudovat nové, ideální město, kde by žili v harmonii původní obyvatelé Sámové, imigranti z Jemenu i staří a mladí? A není Kiruna ukázkou problémů současného světa v malém? 

V tomto čísle dok.revue se však dočtete mnoho jiných věcí. Například proč měl Man Ray tak rád krátké filmy, proč je Jiří Suchý chodící rubato, nebo jaký je dům, který nikdy nenajdeme

Čtením pod povrch!




3.19DOK.REVUE
24. 09. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue