Gangsteři, Helena a já

Režisérka a herečka Petra Nesvačilová o svém novém celovečerním filmu Zákon Helena

Zákon Helena

Před čtyřmi roky jsem hledala téma, jež by reflektovalo ženskou hrdinku. Seděla jsem v kuchyni své kolegyně herečky Hanky Vágnerové, která v té době natáčela seriál Expozitura, řekla mi: „Musíš točit o Heleně, je skvělá a hlavně je odvážná!” A tak jsem si vzala telefonní číslo na Helenu Kahnovou, což je bývalá elitní detektivka ÚOOZ (OBOZ), která se svým kolegou Tomášem Gregorem odhalila „Berdychův gang“ a nechala zavřít celkem 50 nebezpečných zločinců.

Sešly jsme se s Helenou na kávě v Dejvicích. Naproti mně seděla velmi pohledná žena a vyprávěla mi svůj životní příběh. Ve 23 letech se dostala k policii. Byla to doba 90. let, svoboda přinesla své, a to i s ohledem na svobodně se vyvíjející kriminalitu. Postupně začala Helena pracovat i na „Berdychově gangu“. Po sedmi letech vydírání, vyhrožování a totálních nervů, ve třiceti, s malým dítětem, se jim podařilo dostat všechny za mříže. Jenže tím to neskončilo. Zjistili, že v tom jeli i jejich kolegové a šéfové od policie. Bylo to o to horší, že ti, co mají být na straně zákona, se dostali na stranu podsvětí a pomáhali gangsterům, motivováni finančním ziskem. Helena tak musela jít i proti svým kolegům a to bylo na situaci nejtěžší. V kavárně jsem si při pohledu na Helenu uvědomila, že mě zajímá téma odvahy a postava ženy v mužském světě bojující proti zlu. Zní to nadneseně, ale jejich roky ve strachu se nedají slovy lépe vyjádřit.

Začala jsem tedy točit portrét o Heleně. Při rešerších jsem zjišťovala více a více zajímavých informací k rozvětvenosti celého případu. Je to pro mne model fungujícího podsvětí, jež je kolem nás a zasahuje i do těch nejvyšších pater politických struktur. Hned mě napadla myšlenka, že to je nebezpečný film a mohl by se i tak jmenovat. Sešla jsem se s Jankem Kroupou, který na případu „Berdychova gangu“ pracoval jako investigativní novinář. Řekl mi: „Běžte se podívat do toho podsvětí, ať víte, proti čemu Helena bojovala.” To bylo ve chvíli, kdy měl film jasnou strukturu krátkého portrétu Heleny Kahnové, která vypráví své „nebezpečné“ zkušenosti, historky z podsvětí. Skrz ně se začínaly objevovat pro mne zajímavá témata – žena v mužském světě a také to, kde se bere zlo a jestli jde zastavit. Začali jsme s produkční shánět kontakty a obvolávat tedy gangstery z „Berdychova gangu“. A začalo to! Takhle vznikl můj film ZÁKON HELENA.


Zákon Helena

První, koho jsem oslovila, byl Samopalník. Domluvili jsme si sraz ve Slavii. Měly jsme strach a u dveří jsme se kohokoliv, kdo přišel, snažily rozeznat. Věděly jsme, že sraz musí být přes den a v kavárně plné lidí. Ze strachu jsme si namalovaly pusu červenou rtěnkou. Ano, prostě holky se vyrovnávají se strachem po svém. Po několika hodinách přišla sms:

„Nedorazím, zítra, ozvu se.“ Uf, tak to znamená, že to nemám za sebou... Druhý den jsme měli opět sraz. Když jsme s produkční jely na schůzku, zavolal mi Samopalník a začal mě vyslýchat, zda jsem od policie a o co mi jde. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Řekla jsem, že pokud se se mnou nechce vidět, že to respektuji, a on řekl, že dobře, že tedy dorazí. Seděli jsme nakonec v pizzerii. A měla jsem šílený strach. Před produkční jsem se tvářila, že jsem v pohodě. Abych i ji nějak „nevypsychovala“. Uvědomila jsem si, že jestli tohle, co prožívám během hodiny já, musela Helena prožívat sedm let, tak to nechápu. Jasně ono se to časem obrousí. Ale stejně... V podsvětí je Samopalník nazýván také Mučitel, jen abyste byli v obraze. Samopalník vešel! Byl jako postava z filmu z 90. let. Měl na sobě šusťákový komplet. Všude tetování, hluboký hlas a lehce ráčkoval. Celou dobu se na nás díval podezíravě. A zeptal se, o co nám jde.

„No, chtěla bych Vás do filmu.“

„A proč?“

„Protože jste dělal loupežná přepadení a mučil jste lidi a mě zajímá, jestli se takový člověk může změnit.“

„Kecy,“ řekl Samopalník, „já s Vámi nebudu točit, teď mě pustili z vězení a musím se dát do kupy“.

Odešel. Trvalo celkem rok a půl, než kývl na natáčení. Podobným způsobem jsme za čtyři roky poznali docela dost gangsterů, kteří přinášeli další a další motivy a témata. A vznikl film, ve kterém jsem se stala vypravěčem a kde se snažím zmapovat motivy a morálku gangsterů.

Producenti Background Films se chystají film uvést do českých kin na podzim tohoto roku.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov
dok.revueVěci mohou být i jinakJak se natáčel vnitřní portrét Jaroslava Duška s názvem Zrcadlení tmy?Viliam Poltikovič
dok.revueKrajina poslů smrti i taškářůDokumentaristka Květa Přibylová přibližuje práci na svém experimentálním snímku Země havrana z archy, který vybrali organizátoři nyonské přehlídky Visions du Réel do své online mediatéky, jež je pro filmové profesionály přístupná do 2. května na webu festivalu.Květa Přibylová
dok.revueM E Z E R Y PAMĚTINora Štrbová přibližuje svůj nový animovaný dokument M E Z E R Y (S P A C E S), ve kterém zpracovává osobní zkušenost se ztrátou paměti svého bratra. Snímek do 24. dubna uvádí online letošní ročník festivalu Visions du Réel.Nora Štrbová
dok.revueStopy Jedličkovy krajinyDokumentarista Petr Záruba přibližuje svůj nový film Jan Jedlička: Stopy krajiny o malíři Janu Jedličkovi. Snímek bude uveden na letošním ročníku festivalu Visions du Réel.Petr Záruba
dok.revueKlavír je příliš těžkýEliška Cílková přibližuje svůj nový dokument Pripjať Piano, v němž pátrala po opuštěných klavírech i vzpomínkách v uzavřené zóně dávné černobylské tragédie. Snímek je od 17. do 24. dubna k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel.Eliška Cílková
dok.revueVlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj nový film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám? Snímek bude 1. května k vidění online v rámci letošního ročníku festivalu Visions du Réel, a to v sekci Grand Angle.Martin Páv
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueJak nemluvit jazykem apokalypsy?Dokumentaristka a publicistka Apolena Rychlíková přibližuje svůj dokument Češi jsou výborní houbaři, jehož název odkazuje na známou báseň Milana Kozelky. Nový film Apoleny Rychlíkové bude součástí šesté série Českého žurnálu a jeho premiéra proběhne na festivalu Jeden svět.Apolena Rychlíková

starší články

3.16DOK.REVUE
27. 06. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue