Film z beden pod hokejovým kluzištěm

Reportáž z masterclass Billa Morrisona

Všechny sliby (Bill Morrison, 2014)

Když washingtonská Library of Congress vyřadí poškozený film ze svého archivu, nabídne ho nejprve Billu Morrisonovi. Tento velký filmový recyklátor vrací poškozené stopy po domácku pěstované i oficiální kinematografie zpět do oběhu a nabízí je pohledu toho, kdo by o původní, nepoškozené snímky již nejspíš neměl zájem – současného diváka.

The Library of Congress není jediná instituce, jejíž brány má Morrison otevřeny. Představuji si, že ředitele a ředitelky filmových archivů napříč severoamerickým kontinentem, s nimiž udržuje Morrison přátelské vztahy, ke spolupráci vábí nejen jeho pověst významného umělce, ale společná záliba v objevování hluboko zapadlého materiálu a láska v třídění a katalogizaci. Krabici neroztříděných vizuálních záznamů ze svých psychedelických experimentů s mentálně postiženými mu ostatně věnoval i autor knihy O muži, který si pletl manželku s kloboukem a dalších bestsellerů Oliver Sacks.

Také ke svému vlastnímu dílu, které v ji.hlavské masterclass představil, přistoupil Morrison systematicky. Základním klíčem k rozdělení desítek filmových projektů, audiovizuálních skladeb, jež ve spolupráci se současnými (nejen) newyorskými skladateli a hudebníky zkomponoval, mu poskytl druh a četnost zdrojové matérie. Postupoval od filmů, které svůj význam odvozují od původních snímků, k těm, jež originální významy archivního materiálu překrývají vlastní, Morrisonovou vizí.

Začal u filmů, které si vystačí se syntaktickými změnami jedné scény z původního snímku – jejím cyklením, odlišnou rytmizací, zrcadlením, překlápěním –, jako je například Outerborough (27. 10., 23:30, DIOD). Pokračoval snímky, které do původní významové struktury materiálu zakomponují jakožto dalšího z aktérů čas, jako jsou například Morrisonova nejznámější Decasia (29. 10., 18:00, DIOD) či fascinující Volání světla (28. 10., 14:00, DIOD). A skončil u těch, jež skládá ze záběrů, které hledá napříč jednou sbírkou či celým archivem, vytrhává a slepuje v nový celek.Taková je například Trilogie velké vody (28. 10., 14:00, DIOD) nebo film Za bodem nula: 1914 – 1918 (27. 10., 23:30, DIOD), který Morrison vytvořil na pozvání Kronos Quartetu.

Diváci Morrisonovy masterclass měli na závěr unikátní příležitost vidět ukázku z jeho nejnovějšího snímku – Dawson City: Frozen Time – stopujícího „skandální odhalení“ velkého pohřebiště filmových kotoučů s hollywoodskými velkofilmy konce desátých a začátku dvacátých let pod tunami ledu hřiště kdesi na řece Klondike. Bednami s filmy, které navždy uvízly za polárním kruhem, zpevnil ledovou plochu místního hokejového klubu jeden bankovní úředník. Také recyklace svého druhu.

Tereza Hadravová




F2.16DOK.REVUE
27. 10. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film