Film-Free Film

Pozorujte svět kolem sebe

Není to samozřejmě nic nového. Avšak i po letech projekcí stroboskopických obrazů, polyekranů, hořících filmů, destruovaného obrazu, algebraických montáží i nekonečně dlouhých záběrů se stále objevují divácké oči, které na takové excesy nejsou připraveny. Existují tu naštěstí jisté způsoby, jak se na podobný zážitek připravit. Osobní experimentální filmy může vytvořit každý zcela snadno ve své hlavě, a to bez jediného metru filmu.

Jak na to?

Sledujte z okénka jedoucího vlaku osamělé stromy v poli a představujte si, že se kolem nich otáčí celý prostor. Sledujte rychle ubíhající krajinu vedle vlaku a snažte se udržet oči tak, aby netěkaly, ale sledovaly měnící se proud barev. Dejte si před oči prst a sledujte prostor za ním. Posaďte se v tramvaji za řidiče a sledujte současně všechny odrazy a průhledy z oken. V nočním autobuse pozorujte hru světelných bodů v okně přes uličku. Sledujte špičku své boty při chůzi. Zavřete oči, krátce mrkněte a vnímejte obraz doznívající na sítnici. Zaostřete na prst před vašima očima tak, abyste jej jasně viděli dvojmo – každým okem zvlášť. Vezměte kousek prázdného filmu a dívejte se skrze něj na svět. Sledujte lomy světla na řasách vašich nepatrně pootevřených očí. Proměňte svůj pokoj v temnou komoru a pusťte do ní světlo klíčovou dírkou. Sledujte stín vržený sluncem na zem tak dlouho, než si budete jisti, že se posunul. Plavte v jezeře a sledujte ve vodě rozbitý odraz protějšího břehu. Pokud si alespoň jedno z toho oblíbíte, vítejte na projekcích experimentálních filmů v Jihlavě!

Kino už není, co bývalo. A televize taky ne.

Původně se to zdálo jako něco nemyslitelného. Na počátku sedmdesátých let (tedy třicet let od svého vzniku) začal film po dekádách spokojené existence v orámování plátna tuto plochu opouštět a objevovat se v nejpodivnějších souvislostech. Jako by si vzpomněl na něco ze své minulosti, laterny magiky. V Británii u těchto proměn, kterým se začalo říkat expanded cinema, stáli autoři kolem londýnského coopu: Anthony McCall, David Crosswaite, Peter Gidal, Chris Welsby a další. Výsledkem dobrodružné cesty na samotné hranice toho, co ještě může být kinematografie, byly filmy, kde místo kameramana ovládal kameru vítr a voda, filmy promítané na hořící plátna, film bez filmu, kde zůstal jen autor sám a kužel světla z projektoru. I přes dnešní přebujelost VJingu stále vzrušující moment: film unikne z pohodlného pelíšku plátna a začne nezávazně poletovat po místnosti. Patří sem však i jiní, a to hlavně na americkém kontinentě, jež se nadchli utopickou vizí demokratické televize. Ta vysílala věci, které si dnes nepředstavíte na obrazovce ani omylem. Podivně nabořené elektronické obrazy, fiktivní soap opery a abstraktní vizuály střídané punkovou hudbou a experimentální groteskou, pokud možno na celostátně vysílaném kanále. Nejen v rukou umělců (Stan Vanderbeek, Nam June Paik), ale i společenských a kulturních aktivistů a dalších individuí, jež se náhodou dostala do televizního studia.

A pak jsou tu ti současní, kteří stále nepovažují tento čtyřicet let starý exces za uzavřený a nadále si zahrávají s pohyblivým obrazem a jeho diváky. Jedním z nich je Daniel Barrow, který sesbíral staré nahrávky kanadské televize a vytvořil z nich celovečerní program (Winnipeg Babysitter), nebo řada těch, jež instalují do kina staré projektory a meotary, aby s jejich pomocí pokaždé znovu vytvořili film na místě vlastníma rukama (Mikroloops).




6.8DOK.REVUE
15. 12. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.