Festival jako laboratoř

dok.revue 4.19

Filmový festival je laboratoří kinematografie, jak to v jednom článku trefně vyjádřil Mads B. Mikkelsen, dramaturg kodaňského festivalu dokumentů CPH:DOX. Festival je podle něj dočasnou utopií, masivním společenským experimentem a zároveň uměleckou laboratoří. Filmové festivaly jsou výjimečné právě tím, že poskytují domov filmům, které jsou v kontextu běžné kinematografie výjimkou.

Přesně o to se už 23. rokem snaží Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, který se letos stane během šesti dní díky 277 filmům a řadě významných hostů opět laboratoří zážitků a myšlenek. V hlavním městě Vysočiny se bude od 24. října do 29. října mísit řada různorodých témat i poetik, počínaje erotikou v experimentálních filmech přes mezinárodní či letos mimořádně bohatě zastoupenou českou dokumentární soutěž až po nově objevené filmy Man Raye, u nás zcela neznámou tvorbu ukrajinského tvůrce populárně-naučných filmů Felixe Soboleva, nové televizní formáty, masterclass rumunského tvůrce Cristiho Piua nebo reflexi sametového roku 89 očima dokumentaristů. Výraznou sloučeninou v této laboratoři přitom bude Inspirační fórum, festivalová diskuzní platforma, která letos přivítá například předního amerického environmentalistu Billa McKibbena, jehož kniha Konec přírody je považována za první populárně-naučnou publikaci o klimatické změně.

V říjnové dok.revue jsme se pokusili smíchat ty nejvýraznější festivalové ingredience a vytvořit čtivou vlastní směs – přečíst si tak můžete o snímcích virtuální reality, belgicko-francouzském dokumentu o znásilnění, erotice v experimentech, chystaném filmu o Václavu Havlovi, nebo o tom, proč je podle legendy české dokumentaristiky – Karla Vachka – síť příslibem konce parlamentní demokracie. Na on-line portálu dokrevue.cz, kde připravujeme po dobu konání ji.hlavského festivalu každodenní speciál.

Největším půvabem každého festivalu však je, že se divák může stát kurátorem vlastního festivalového zážitku. Totéž platí o zážitku čtenářském.




4.19DOK.REVUE
14. 10. 2019


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue