Experimentální aperitiv

Již druhým rokem mají ti, kteří nemohou dorazit na festival do Jihlavy, možnost zhlédnout vybrané filmy ze svých domovů na www.doc-air.com

Co je to Doc Air?

Celoroční online portál pro distribuci dokumentárních a experimentálních filmů DOC AIR svým divákům v současnosti nabízí 200 dokumentárních filmů a každý týden přibývají dvě novinky. Najdete na něm jak zahraniční, tak české dokumenty významných autorských osobností z celého světa. Jeho významným rysem je selektivní dramaturgie, která se soustředí, jak říká manažerka projektu Nina Numankadičová, na autorské dokumenty, významné společensky i umělecky: „Hledáme filmy se závažnou a poutavou tematikou, které zároveň nerezignují na estetické kvality a výjimečný styl .“

Takováto dramaturgie je důležitá jak pro přímé filmové diváky, tak pro producenty, distributory a samotné režiséry. Distributoři významných filmů v ní vidí záruku, že jejich film bude nabízen v „kvalitní společnosti“. Výběr je však také podstatným vodítkem pro uživatele internetu. Doc Air svým jasným profilem může divákům pomoci zorientovat se v nepřeberném množství webových stránek, které nabízejí kvanta obsahu často bez zjevného třídění. Producenty a režiséry vybízí, aby sami přihlásili svůj film.

Doc Air byl založen před dvěma lety občanským sdružením JSAF (Jihlavský spolek amatérských filmařů), které již dvanáctým rokem pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava.

Festival online

Festival online, jehož druhý ročník můžete sledovat na www.doc-air.com od posledního zářijového víkendu i vy, je virtuální bránou právě k MFDF Jihlava. „Festival online je určen především těm, kdo nemají možnost přijet na festival do Jihlavy, a přesto mají chuť do festivalového programu alespoň nahlédnout. Zároveň se ovšem obrací i na ty, kdo nemají s dokumentárním filmem příliš zkušenost, ale přitom se s ním chtějí blíže seznámit. Přidejte se virtuálně k návštěvníkům MFDF Jihlava se společným přáním Myslet filmem!“ vyzývá Nina Numankadičová.

Festival online byl zahájen v sobotu 27. 9. tzv. festivalovým aperitivem, který trvá až do 23. 10. 2008. Jsou jím vítězné a úspěšné filmy z minulého XII. ročníku MFDF Jihlava. Každý pátek jsou zveřejněny dva filmy, jeden český a jeden zahraniční, celkem osm filmů ze sekcí Mezi moři, Česká radost a Opus Bonum. První dva týdny mohli diváci zhlédnout film Filipa Remundy Pulec, králík a duch svatý o pravoslavném knězi Liborovi Halíkovi, který před brněnskou nemocnicí vytrvale protestuje proti potratům. Film dostal minulý rok na festivalu diváckou cenu. Druhý týden byl ke zhlédnutí poetický kanadský dokument Sylvaina L‘Espérance Řeka, kde žijeme o tajemném životě řeky Niger a lidí kolem ní. Na střihový dokument z rodinných archivů o rodině majitele později znárodněného biografu Sejdeme se v Denveru režiséra Jana Šikla z cyklu Soukromé století, se mohou diváci podívat do tohoto pátku. Dále budou moci uvidět populární časosběrný dokument Heleny Třeštíkové Marcela nebo zahajovací snímek Roberta Sedláčka z minulého roku, Miloš Zeman: Nekrolog politika a oslava Vysočiny. Ze zahraničních filmů je zdarma ke zhlédnutí například snímek 731: Dvojí výklad pekla Jamese T. Honga, který minulý rok vyhrál cenu za nejlepší světový dokument. Jednotka 731 byl tajný útvar císařské armády, který během druhé světové války zkoušel biologické zbraně. Kruté experimenty na živých lidech vedly k tisícům mrtvých, a přesto je tato činnost popírána řadou japonských historiků.

Festivalový aperitiv je však aperitivem v pravém slova smyslu a portál svým divákům od 10. října kromě toho také nabízí online trailery a ukázky filmů ze soutěžních sekcí Mezi moři a Česká radost letošního MFDF Jihlava 2008. Můžete vidět ukázky například z filmů Česká RAPuplika od Pavla Abraháma, Ivetka a hora od Víta Janečka nebo také ukázku z filmu Pétera Forgácse Iam von Höfler. Festivalový aperitiv vybízí diváky, aby ochutnali a připravili si s předstihem svoje vlastní festivalové menu, kterým Festival online vrcholí. Kdo nemůže dorazit na festival do Jihlavy, je ve dnech 24.–29. 10. zván ke společnému festivalovému stolu alespoň ze svého domova, odkud může online a zdarma sledovat vybrané filmy sekcí Krátká radost, Fascinace, Průhledné bytosti a výběr FAMU filmů.





výpis dalších článků rubriky:  Téma

6.20Hudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter Albrechtsen
6.20Odkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana Belešová
5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
5.20Muž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David Čeněk
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková
3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil

starší články

5.8DOK.REVUE
06. 10. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.