Epidemie svobody

Tereza Reichová o svém čerstvě dokončovaném filmu Epidemie svobody

Epidemie svobody

Jako slušná studentka jsem uposlechla rady pedagoga a stálo mě to čtyři roky, které byly zatím největší filmovou školou mého života. Asi tak jako má absolventský film být.

Martin Mareček nám tenkrát na dílně dal cennou radu. „Nevybírejte si téma, které vám sedí, vymyslete formu, kterou byste sami od sebe nikdy nepoužili, a využijte situace udělat to, do čeho se vám vůbec nechce. Jde to už jen na škole a na plácání se v tom máte u konečného filmu dost času.“

Rozhodnutí vybrat si téma očkování dětí bylo spíše podvědomé, než chutí po šprťáctví. Když jsem se domluvila v brněnské televizi, že bych sledovala v půlhodinovém filmu naše partnerské rozhodování a studování zodpovědného postoje k očkování našeho prvního potomka, začalo mi docházet, že samotné očkování není vůbec to zajímavé. Zajímavé bylo vše to, co se odehrávalo kolem něj.

Mám štěstí v neštěstí, že umím narazit na témata, která jsou tak kontroverzní, že k nim neexistují jednoduché odpovědi a já sama na ně odpovědět neumím. Ale co víc můžete pro film chtít, aby vás proces a výsledek nenudil? Ráda jsem dřív prohlašovala, že témata rasismu jsou netočitelná, a tak  jsem v druhém ročníku takový film natočila, stejně tak jsem léta tvrdila, že mi je bytostně nepříjemné točit intimní rodinné filmy. A přesně takový mi začal nechtěně vznikat pod rukama.


Epidemie svobody

Očkování dětí je, stejně jako téma domácích porodů a vzdělávání, ve veřejné diskuzi prezentováno jen v optice pro a proti a nenajdete pořádně nikoho, kdo by se mezi těmito póly uměl pohybovat a opustil emoce. Právě tak vznikl nápad sledovat vše z perspektivy naší rodiny a přibrat do spolurežie mého muže. Byla to touha nemanipulovat a upřímně sledovat cestu, o které jsme netušili, jak skončí. Na úplném začátku byla totiž ještě v době těhotenství naše zoufalá debata o hrůze z hledání času a energie pro shromažďování informací. Nechtěli jsme se nechat zmanipulovat naším okolím, které stálo na obou stranách. Výsledkem byl holý fakt, že pokud já někdy něčemu chci rozumět, musím o tématu dělat film. Je to na mě jediná páka, jak si udělat pořádné rešerše, tématu propadnout a nenechat se rozptylovat.

K natáčení rodinné linie jsme si vybrali sportovní GoPro kameru, kterou jsme měli připevněnou na těle. Prakticky nepřekážela a výtvarně simulovala osobní pohled rodiče. Během let jsme ze začátku skoro neustále, posléze střídměji a nakonec hodně zapomnětlivě zapínali kamerku ve chvílích, které se jasně či jen pocitově týkaly očkování, strachu či možnosti volby.  Ale pořád jsme věřili, že půjde jen o linii doplňkovou. Jak se začalo vyjevovat, že téma pojednává hlavně o strachu, přišla ke slovu i praktická stránka. Nikdo s námi nechtěl točit. Mimo kameru byli lidé výřeční, ale když došlo na dotaz, zda by se stali součástí filmu, nastoupila tolik známá autocenzura a strach z personálního postihu a toho, „být spojen s tématem očkování“. Nejvíce se to projevovalo u lékařů. Snaha natočit film „středního proudu“ se nám rozsypávala pod rukama, protože nebylo s kým točit.


Epidemie svobody

Scénář filmu se stále pod častými odmítnutími měnil a po roce nám došlo, že se do toho musíme vložit my sami. Že je to vlastně naše povinnost, protože jen být za kamerou nestačí. A tak jsme se rozhodli žalovat stát a nepřestávat dál hledat ty, kteří se nebojí. Našli jsme díky náhodnému setkání jednoho člověka. Váhal měsíce, během nichž ale zažil podobná zklamání jako my na naší cestě za ideálním scénářem, a tak se rozhodl v našem filmu vystoupit.

Film jsme dokončili. Právě jej šperkujeme na barvení a v míchací hale. Byl to právě tlak, co učinilo náš film takový, jakým je. Nešlo o tlak na jeho dokončení, ale na jednotlivce, kteří se museli dostat do bodu, kdy jim přišlo nejdůležitější se ozvat, i když dlouho měli pocit, že oni jsou těmi, co by měli pokorně mlčet.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueCo nejdálUkrajinská dokumentaristka Ganna Jaroševič přibližuje svůj připravovaný film As Far As Possible (Co nejdál), který prezentovala na industry eventu East Silver Market, organizovaném Institutem dokumentárního filmu na ji.hlavském festivalu. Dokument je portrétem muže, který se rozhodl opustit civilizaci, odejít na Kavkaz a věnovat se chovu vzácných buvolů indických. „Náš film vypráví o alternativním způsobu pomalého žití v souladu s přírodou a zvířaty a člověka se sebou samým. Zdá se nám, že dnes je toto téma obzvlášť relevantní pro řadu lidí na celém světě,“ píše filmařka.Ganna Jaroševič
dok.revuePodle čarodějeVizuální umělkyně a teoretička Lea Petříková přibližuje koncepci a okolnosti vzniku jejího experimentálního filmu Podle čaroděje, jenž letos soutěží na MFDF Ji.hlava v sekci Fascinace:Exprmntl.cz.Lea Petříková
5.20Jak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav Šmídmajer
dok.revueJde o to vidět, že svět je spíše děravý než plnýFilmař, hudebník a výtvarník Ondřej Vavrečka popisuje proces vzniku své osobité audiovizuální eseje Osobní život díry, která se letos objevuje v soutěžní sekci Česká radost v rámci on-line ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě. „Jde o to vidět prázdno, chybění, prostory mezi. Zkrátka díry. Protože svět ve skutečnosti je spíš děravý než plný, což ukazuje struktura hmoty,“ objasňuje svůj záměr Vavrečka.Ondřej Vavrečka
4.20Nebe nad současnou ČínouJak vznikal celovečerní dokument Nebe o čínském křesťanském sirotčinci, jenž je současně výpovědí o dnešní Číně? Režisér Tomáš Etzler film vnímá jako tečku za svým sedmiletým působením v roli zahraničního zpravodaje v říši středu. Ve druhém textu popisuje střihačka Adéla Špaljová, jak spolu s režisérem vytvářeli výslednou podobu dokumentu.Tomáš Etzler, Adéla Špaljová
1.20Slunce živých mrtvýchAnna Kryvenko o ztrátě soucitu v době postfaktické, o boji s chaosem a nepřátelstvím vesmíru i o tom, jak vzniká dokumentární esej složený z archivních materiálů.Anna Kryvenko
dok.revueVěčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduDokumentarista Jan Gogola ml. popisuje okolnosti vzniku svého nového filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězdu, situačního portrétu slovenského zpěváka Joža Ráže ze skupiny Elán. Gogola se v otevřených situacích pokouší zjistit, jestli otevřenosti písní Elánu a Rážova hlasu odpovídá jeho otevřenost mentální. Texty Elánu se zároveň stávají kurzivou psaným rámcem tohoto hravého a přitom metafyzického setkání dokumentaristy se slovenským zpěvákem. „Mám za to, že ‚proti‘ může být cestou k ‚pro‘,“ zakončuje příběh svého filmu Gogola.Jan Gogola ml.
dok.revueKdo se se mnou zatočíStudentka Katedry animované tvorby na FAMU Adéla Križovenská přibližuje vznik svého krátkého animovaného dokumentu Kdo se se mnou zatočí, který je součástí celovečerního pásma toho nejlepšího ze současných studentských animovaných filmů s názvem FAMU v kině 01, jenž je od 20. srpna v českých kinech.Adéla Križovenská
3.20Jednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla Komrzý
2.20Příběh provinčního městečkaZačínající ruský režisér Dmitrij Bogoljubov popisuje pro dok.revue okolnosti vzniku svého nového filmu Provinční městečko E, který natočil v koprodukci s českou společností Hypermarket Film a Českou televizí. Film odhaluje mentalitu provinčního ruského města Jelňa, které patří k nejdepresivnějším v zemi a kde stále přetrvává odkaz velké vlastenecké války. Toho putinovská garnitura zdařile zneužívá, aby získala podporu zdejších obyvatel. Film byl v březnu krátce k vidění na portále DAFilms v rámci Jednoho světa online, na podzim se chystá jeho uvedení v České televizi.Dmitrij Bogoljubov

starší články

6.16DOK.REVUE
19. 12. 2016


z aktuálního čísla:

Situační recenzeKontextem naší doby je nemít kontextDebata o snímku Pozorovatelna (The Viewing Booth, 2020) izraelského dokumentaristy Ra´anana Alexandrowicze, do níž jsme přizvali odborníka na Blízký východ Jana Fingerlanda (JF), izraelsko-slovenskou umělkyni Tamaru Moyzes (TM) a teoretičku vizuální kultury a zakladatelku platformy Fresh Eye Andreu Průchovou Hrůzovou (APH). Snímek Pozorovatelna uvádí letošní online Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Svědectví.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem točil o KunderoviDokumentarista Miloslav Šmídmajer popisuje, jak vzniká jeho dokument o Milanu Kunderovi s pracovním názvem „Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti“. Snímek by se měl v kinech objevit v březnu příštího roku a posléze se plánuje uvedení na VOD platformách a v České televizi.Miloslav ŠmídmajerTémaMuž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David ČeněkTémaFantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr KubicaRozhovorChci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila BoháčkováÚvodníkDigitální archiv planetydok.revue 5.20redakce dok.revue