Epidemie svobody

Tereza Reichová o svém čerstvě dokončovaném filmu Epidemie svobody

Epidemie svobody

Jako slušná studentka jsem uposlechla rady pedagoga a stálo mě to čtyři roky, které byly zatím největší filmovou školou mého života. Asi tak jako má absolventský film být.

Martin Mareček nám tenkrát na dílně dal cennou radu. „Nevybírejte si téma, které vám sedí, vymyslete formu, kterou byste sami od sebe nikdy nepoužili, a využijte situace udělat to, do čeho se vám vůbec nechce. Jde to už jen na škole a na plácání se v tom máte u konečného filmu dost času.“

Rozhodnutí vybrat si téma očkování dětí bylo spíše podvědomé, než chutí po šprťáctví. Když jsem se domluvila v brněnské televizi, že bych sledovala v půlhodinovém filmu naše partnerské rozhodování a studování zodpovědného postoje k očkování našeho prvního potomka, začalo mi docházet, že samotné očkování není vůbec to zajímavé. Zajímavé bylo vše to, co se odehrávalo kolem něj.

Mám štěstí v neštěstí, že umím narazit na témata, která jsou tak kontroverzní, že k nim neexistují jednoduché odpovědi a já sama na ně odpovědět neumím. Ale co víc můžete pro film chtít, aby vás proces a výsledek nenudil? Ráda jsem dřív prohlašovala, že témata rasismu jsou netočitelná, a tak  jsem v druhém ročníku takový film natočila, stejně tak jsem léta tvrdila, že mi je bytostně nepříjemné točit intimní rodinné filmy. A přesně takový mi začal nechtěně vznikat pod rukama.


Epidemie svobody

Očkování dětí je, stejně jako téma domácích porodů a vzdělávání, ve veřejné diskuzi prezentováno jen v optice pro a proti a nenajdete pořádně nikoho, kdo by se mezi těmito póly uměl pohybovat a opustil emoce. Právě tak vznikl nápad sledovat vše z perspektivy naší rodiny a přibrat do spolurežie mého muže. Byla to touha nemanipulovat a upřímně sledovat cestu, o které jsme netušili, jak skončí. Na úplném začátku byla totiž ještě v době těhotenství naše zoufalá debata o hrůze z hledání času a energie pro shromažďování informací. Nechtěli jsme se nechat zmanipulovat naším okolím, které stálo na obou stranách. Výsledkem byl holý fakt, že pokud já někdy něčemu chci rozumět, musím o tématu dělat film. Je to na mě jediná páka, jak si udělat pořádné rešerše, tématu propadnout a nenechat se rozptylovat.

K natáčení rodinné linie jsme si vybrali sportovní GoPro kameru, kterou jsme měli připevněnou na těle. Prakticky nepřekážela a výtvarně simulovala osobní pohled rodiče. Během let jsme ze začátku skoro neustále, posléze střídměji a nakonec hodně zapomnětlivě zapínali kamerku ve chvílích, které se jasně či jen pocitově týkaly očkování, strachu či možnosti volby.  Ale pořád jsme věřili, že půjde jen o linii doplňkovou. Jak se začalo vyjevovat, že téma pojednává hlavně o strachu, přišla ke slovu i praktická stránka. Nikdo s námi nechtěl točit. Mimo kameru byli lidé výřeční, ale když došlo na dotaz, zda by se stali součástí filmu, nastoupila tolik známá autocenzura a strach z personálního postihu a toho, „být spojen s tématem očkování“. Nejvíce se to projevovalo u lékařů. Snaha natočit film „středního proudu“ se nám rozsypávala pod rukama, protože nebylo s kým točit.


Epidemie svobody

Scénář filmu se stále pod častými odmítnutími měnil a po roce nám došlo, že se do toho musíme vložit my sami. Že je to vlastně naše povinnost, protože jen být za kamerou nestačí. A tak jsme se rozhodli žalovat stát a nepřestávat dál hledat ty, kteří se nebojí. Našli jsme díky náhodnému setkání jednoho člověka. Váhal měsíce, během nichž ale zažil podobná zklamání jako my na naší cestě za ideálním scénářem, a tak se rozhodl v našem filmu vystoupit.

Film jsme dokončili. Právě jej šperkujeme na barvení a v míchací hale. Byl to právě tlak, co učinilo náš film takový, jakým je. Nešlo o tlak na jeho dokončení, ale na jednotlivce, kteří se museli dostat do bodu, kdy jim přišlo nejdůležitější se ozvat, i když dlouho měli pocit, že oni jsou těmi, co by měli pokorně mlčet.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueJak jsem potkala losyHana Nováková o losech, lidech a filmech, co potřebují čas. Amoosed.Hana Nováková
dok.revuePsí láskaRežisérku Lindu Kallistovou Jablonskou vždy zajímali lidé, kteří jdou za hranice svých možností. Oslovila ji proto životní cesta české musherky Jany Henychové, která nejraději tráví čas o samotě za polárním kruhem, jen se psím spřežením. Dokument Psí láska, který bude mít premiéru na festivalu Jeden svět, může být podle režisérky inspirací pro ty, kteří se bojí žít svůj sen. Pro dok.revue přibližuje vznik svého nového dokumentu.Linda Kallistová Jablonská
dok.revueAlchymická pecNa Mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, který začíná už 22. ledna, bude představeno i několik českých dokumentů. V sekci The Tyger Burns pro stále zářící generaci zkušených filmařů se objeví Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karla Vachka. V sekci Deep Focus se představí koprodukční snímek Efekt Vašulka o islandsko-české dvojici manželů Vašulkových a dokument Jana Daňhela a Adama Oľhy Alchymická pec, který bude mít v Rotterdamu světovou premiéru. Alchymická pec se soustředí na tvorbu Jana Švankmajera, speciálně na jeho poslední film Hmyz, který měl v Rotterdamu premiéru před dvěma lety. Režiséři Jan Daňhel a Adam Oľha sepsali pro dok.revue svou režijní explikaci k filmu. Adam Oľha, Jan Daňhel
6.19Road movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo Bystřičan
dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
5.19Vlci jako hrozba, nebo přirozenost?Dokumentarista Martin Páv představuje svůj chystaný film Vlci na hranicích o vztahu lidí na Broumovsku k vlkům, vracejícím se na toto území. Film klade zásadní otázky o vztahu člověka a přírody – do jaké míry máme potřebu mít život pod kontrolou a do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?Martin Páv
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
4.19FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.19Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek

starší články

6.16DOK.REVUE
19. 12. 2016


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film