Důležitost svobody

dok.revue 3.21

Z filmu Šváb. Foto MFDF Ji.hlava

V tomto červnovém čísle dok.revue si připomínáme hned dvojí výročí, související s bojem za svobodu ve východní Asii. 4. června 1989 proběhl masakr na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu. A shodou okolností právě 4. června jsme spolu se sinoložkou Olgou Lomovou, dokumentaristkou Harunou Honcoop a antropologem a sinologem Janem Karlachem debatovali pro dok.revue o filmu Aj Wej-weje Šváb, pojednávajícím o hongkongských protestech. Ty 1. července 2019 eskalovaly v násilné události, svobodu a nezávislost však Hongkonžané nakonec nezískali. Výsledek debaty si můžete přečíst v situační recenzi, v níž sinoložka Olga Lomová konstatuje, že dění v Hongkongu je přelomovou událostí moderních dějin, protože ukázalo, že vůle lidu s politikou už nemusí vůbec pohnout. „Stát to takzvaně ustál, vlastně požadavky lidí úplně ignoroval. Velké protesty ve 20. století vždy hnuly s politikou. Dění v Hongkongu ukázalo, že to tak vůbec být nemusí… Nejde však jen o nějaké lokální protesty, ale o zásadní událost ve vývoji moderní společnosti a politiky i toho, co nás možná všechny čeká v budoucnu,“ varuje Lomová. Antropolog a sinolog Jan Karlach k tomu dodává: „Nemyslím, že se z Číny bude šířit totalita do zbytku světa, ale spíš že my sami si svou činností vyprázdníme vlastní hodnoty, které se stávají čím dál víc abstraktními.“

V debatě dok.revue zaznívá i přesvědčení, že jednou z příčin současných problémů v Hongkongu je identitární problém, jenž posléze vykrystalizoval ve snahy některých Hongkonžanů o separaci. Když Velká Británie předávala Hongkong pod patronaci Číny, drtivá většina Hongkonžanů se těšila, že budou mít svoje svobody, ale nebudou pod britskou koloniální nadvládou. To se však nestalo. Čínská snaha tyto svobody omezit byla právě důvodem, proč vůbec hongkongské protesty vznikly. 

O boji za národní identitu natáčí svůj osobní film i Vera Lacková. Týká se však Romů za druhé světové války i méně známé kapitoly historie, totiž romských partyzánů. Ve svém textu pro dok.revue režisérka popisuje důvody vzniku svého dokumentu Ako som sa stala partyzánkou. „Jde mi především o to, abych mohla poukázat na Romy, kteří byli schopni bojovat za národní identitu. Romové se v dobách povstání sami považovali za Slováky a Čechy, případně za obyvatele Československa a bojovali za svoji zem. Tento historický moment zásadně vyvrací přetrvávající stereotypy, že se Romové necítí být doma v krajině, kde žijí, a že byli jen oběťmi fašistických represí. Věřím, že se mi filmem podaří tuto vytrženou kapitolu navrátit zpět do dějin a podpořit budování zdravého sebevědomí Romů.“ 

Důležitost národní identity a z ní plynoucí důležitost lokální kultury připomíná v tématu čísla také portugalský producent Pedro Fernandes Duarte. Mluví o tom ovšem z jiného úhlu, totiž v souvislosti s proměnou filmového průmyslu a distribuce, způsobenou pandemií, kdy si lidé kvůli zavřeným kinům navykli sledovat filmy na síti. Podle Duarteho však k žádným zásadním proměnám diváctví kvůli pandemii ve skutečnosti nedošlo, spíš jde o PR velkých streamovacích platforem typu Amazon a Netflix, které jsou podle něj „schopny vyvíjet obrovský tlak, a dokonce se krátkodobě vzdávají zisku, aby dlouhodobě proměnily podobu trhu a přesvědčily diváky, že tato změna ve skutečnosti přichází od nich“. Duarte s velkou dávkou bojovnosti, způsobené patrně situací portugalské kinematografie, zdůrazňuje potřebu lokální, potažmo evropské alternativy velkých platforem. „Zřejmě jediné, co může situaci vyřešit, je kromě regulace i evropská spolupráce na vytvoření vlastní digitální platformy, pravděpodobně s přispěním státních institucí. V Evropě nemáme nyní jasně formulovanou strategii, jak proti existujícímu tlaku bojovat, nevyhnutelně ji však potřebujeme.“ Je to podle něj nezbytné – streamovací služby totiž nedaní a neprodukují pro místní prostředí nic relevantního, naopak z něj odčerpávají. Podle Duarteho potřebujeme budovat systémy, z nichž bude plynout nějaký užitek místnímu prostoru. „Kina jsou toho zatím nedílnou součástí, jsou s místním prostorem fyzicky spojena a přispívají k tvorbě pracovních pozic i danění. Proto se jich buď musíme držet, nebo sami budovat streamovací alternativu – je třeba nepodvolit se tomu, že Američané mohou vše pohltit. Ještě není úplně pozdě, pokud si uvědomíme, co se děje.“

Některé evropské platformy tu však již máme delší dobu, alespoň v oblasti dokumentárních filmů. Projekt Doc Alliance, který vznikl v roce 2008, sdružuje sedm klíčových evropských festivalů dokumentárního filmu: CPH:DOX, Doclisboa, Millennium Docs Against Gravity, DOK Leipzig, FID Marseille, MFDF Ji.hlava a Visions du Réel. Iniciativa usiluje o podporu a propagaci kvalitních autorských dokumentárních snímků a jejím hlavním projektem je internetový portál DAFilms.cz. Doc Alliance navíc uděluje už třináct let vlastní dokumentární cenu nazvanou Doc Alliance Selection Award. O tom, jak vypadal její letošní ročník, pojednává článek Pavla Sladkého

Zdánlivě o jiném tématu pak mluví v rozhovoru čísla režisérka Erika Hníková, když představuje svůj nový film Každá minuta života, který koncem léta vstoupí do české distribuce. Intimní portrét jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna, aby z něj vyrostl šampion, však vybízí k obecným otázkám, k čemu vedeme své potomky a jakou vizi šťastné budoucnosti pro ně máme. „Ten film podle mě pojednává o vztahu muže a ženy, o robotizaci současného světa a o tom, že člověk je tlačený k tomu, aby jeho dítě bylo dokonalé. O dokonalosti současného světa. Každý z nás má vnitřní strach, jak dítě vést, aby pak mělo hezký, šťastný život. Pro každého je to štěstí někde jinde… Záměrně jsem od začátku chtěla, aby film vyzněl ambivalentně. Na to, co Hanuliakovi dělají, totiž nemám jasný názor. Bylo pro mě režijně i lidsky strašně zajímavé, že nevím, co si o tom mám myslet,“ přiznává Hníková, jejíž Každá minuta života se výrazně liší od režisérčiných předešlých filmů. 

Důležitost svobody jednotlivce, národa i lokální kultury se prolíná celým letním číslem dok.revue. Ostatně zanedlouho si připomeneme srpnové události roku 1968…




3.21DOK.REVUE
28. 06. 2021


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla Rousková