Duel v dopisech

Dopisy Aleksandara Nikoliče a Ivy Radivojevičové

Mizející hranice

Požádali jsme dva režiséry, jejichž filmy uvádí festival v sekci Mezi moři, aby si navzájem vyměnili dopisy o filmech toho druhého.

Mizející hranice

Dopis Aleksandara Nikoliče adresovaný Ivě Radivojevičové o jejím filmu Mizející hranice

Mořské nemoci se nikdy nezbavíme
Ať již zakotvíme kdekoli
Nepřestaneme dávit své sny, své vzpomínky
a tváře těch, které jsme opustili

Ivo,

verše z básně, která zazní na konci tvého snímku Mizející hranice, výstižně vyjadřují hrůzu a zoufalství, jež zažívají ti, kdo se vydají žít do cizí země. Dokládají míru zoufalství a naprostého vykořenění na riskantní cestě v chatrné bárce do neznáma. Jakkoli může být snadné se do jejich pocitů vcítit, či dokonce obdivovat to vznešené „e“ ve slově emigrant, přijmout trpkou realitu „i“ ve slově imigrant je mnohem složitější. Imigranti jsou totiž u našich břehů zřídkakdy vítáni.

Tvá filmová esej se zabývá xenofobií a vzrůstající nedůvěrou vůči imigrantům na Kypru. Tyto nálady se šíří napříč Evropou a sílí nejen mezi pravicově smýšlejícími občany. Humanismus, který jsme kdysi bránili s přezíravým rozhořčením, se tváří v tvář úsporným opatřením stává přepychem, který si již téměř nemůžeme dovolit. Nelze tedy již hovořit o lidských právech, nyní je naopak třeba obrátit pozornost k povinnostem. Jádrem morálky je vždy vlastní prospěch a Mizející hranice jsou nejpůsobivější právě tehdy, když zpochybňuješ svou vlastní perspektivu. Když si letmo povšimneš dvou mužů postávajících v uličce, které vnímáš jako „ty Druhé“, a přistihneš se, že sama podléháš předsudkům, s nimiž se snažíš bojovat. A právě v tento moment přichází nepříjemné prozření. Najednou jsme konfrontováni s animální, sobeckou realitou, která se skrývá za maskou naší civilizovanosti, a zjišťujeme, že sami sebe můžeme definovat pouze tak, že se vymezíme vůči ostatním. Znamená to, že se lidstvo dokáže samo se sebou smířit pouze v případě, že si nalezne nepřítele mimo svou planetu.

Srbský právník

Srbský právník

Dopis Ivy Radivojevičové Aleksandaru Nikoliči o jeho filmu Srbský právník

Milý Aleksandare,

jelikož se stále označuji za Jugoslávku, je pro mě těžké posuzovat tvůj snímek nezaujatě. Naše země se ze dne na den rozpadla, propuklo krveprolití a spousta lidí uprchla do zahraničí. Ten, kdo nikdy nezažil válečný konflikt a střelbu a neviděl kolem sebe mrtvá těla, si válku dokáže stěží představit.

Hlavní protagonista, právník Marko, se ze všech sil snaží přijít tomu všemu na kloub, ale jeho „profesionální etika“ mu to vůbec neulehčuje. Jeho bývalý spolužák do snímku vnáší střízlivý tón a říká nahlas, co všichni cítíme a k čemu se musíme doznat. Ve svém snímku jsi dokázal přiblížit ten naprostý zmatek a zděšení, které všichni dosud cítíme. Zoufalou snahu pochopit, co se stalo, jak se to stalo a proč. A zděšení nad tím, že mohlo k takovým zvěrstvům vůbec docházet.


Aleksandar Nikolic pochází z Bělehradu a po přesunu do Londýna vystudoval počítačovou grafiku. Pracoval jako střihač a zvukař pro BBC a PBS, v současnosti se věnuje i scenáristice a režii. Jako režisér je podepsán pod několika krátkometrážními snímky.


Iva Radivojevičová, režisérka původem z Jugoslávie přišla na Kypr v době, kdy válka nenávratně rozvrátila její rodnou zemi. Nyní již více než deset let bydlí a pracuje v New Yorku. Ve svých filmech se často věnuje problematice identity, migrace a imigrantství. Doposud natáčela jen krátké filmy, s nimiž se zúčastnila dokumentárních festivalů v Rotterdamu či v Torontu.




f4.14DOK.REVUE
27. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue

související články:

f4.14Mořská nemocBáseň zazněla ve filmu Mizející hranice (Evaporating Borders, Iva Radivojevic, 2014), který Ji.hlava uvádí v sekci Mezi moři.