Dokumentární díla napříč světem se představují v Jihlavě


Krátké filmy z Iráku (Iraqui Short Films Mauro Andrizzi, 2008)

Filmy z celého světa, ať již ty úspěšné na zahraničních festivalech, nebo ty dosud neobjevené, přiveze do Jihlavy soutěžní sekce OPUS BONUM. Do programu se dostaly filozofující eseje jako přemýšlivý Přiblížit se Francouze Oliviera Derousseaua nebo minimalistický portrét staré ženy Její léto Sun-Hee Ahn. Nebo nostalgické vizuální návraty jako Moderní život Raymonda Depardona, hroužící se do srdce francouzského venkova, Vyprávění naslouchajícího Arghyi Basu, kontemplativně si pohrávající s detaily každodenního života či Královská cesta Cachaca, imaginární výlet za jihoamerickými mýty a nejistou budoucností Pedra Uraneho. Mrazivou alternativou těmto snímkům bude sonda Morgana Dewse do historie vlastní rodiny i celých Spojených států skrze rodinné filmy a audionahrávky v Otevřít po mé smrti. Neméně šokujícím ponorem – tentokrát do prostředí japonské prostituce – bude Aka Ana Antoina d´Agaty. Skandální popis mučednických praktik ve věznici Abú Ghraib přinese Standardní pracovní postup Errola Morrise. Bezmála dokumentační esej, hraničící s populárně naučným filmem, slibuje Martin Hans Schmidt v Dálničním světě. Mašinérii populárních náboženských mítinků skvěle líčí Darryn de la Soul v Tak bys měl sklízet. Dva portrétní filmy přináší Alex Gibney v portrétu kultovního autora knihy Strach a hnus v Las Vegas Gonzo: Život a dílo Dr. Huntera S. Thompsona a italská autorská dvojice Silvia Luzzi a Luca Bellino v záměrně pro-chávezovské Hrozbě. Krátké filmy z Iráku Maura Andrizziho jsou nápaditou reflexí současného Iráku, natočenou příslušníky všech znepřátelených stran. Vítěz loňského Opus Bonum James T. Hong v To by mělo být znamení zaujal otevřeně propalestinský postoj v sofistikované „lingvistické“ interpretaci blízkovýchodního konfliktu. A Dán Michael Noer pojal své Vesterbro jako experiment, v němž půjčil pro natáčení digitální kameru svým mladým sousedům.

Procházka českou dokumentární krajinou

ČESKÁ RADOST hledá to nejlepší, co se objeví na domácí scéně a co z velké části vpluje i do domácí kinodistribuce. Břetislav a Monika Rychlíkovi představí třetí část svého časosběrného projektu Černé srdce. Pavel Abrahám se v České RAPublice vydává na průzkum české rapové scény. Petr Hátle v Das Konzept (Ulrike Meinhof) portrétuje proslulou teroristku v perspektivě pozice terorismu v západních dějinách. Pravztahy Veroniky Janečkové jsou záznamem autorčina stěhování od babičky a současně otevřenou analýzou mezigeneračních vztahů. Tomáš Petráň ve Filmu-lži otevřeně nahlíží svoje vztahy se ženami. V hlavní roli Gustav Husák je pokusem Roberta Sedláčka zachytit obrysy osobnosti, jíž se historikům dodnes nedaří vyčerpávajícím způsobem obsáhnout, natož pochopit. Gyumri Jany Ševčíkové je profilem arménského města zničeného před deseti lety zemětřesením. Životní cestu ženy, která měla jako malá vidění Panenky Marie, sleduje Vít Janeček v Ivetce a hoře. Legie – Patria Nostra Lucie Králové je výpovědí několika Čechů sloužících v cizinecké legii. Vizuální návštěvu ruského Jakutsku, města „architektonického jazzu“, nabídne Martin Ryšavý v Malupien, Olšový Spas. Na hraně experimentu a hraného filmu se pohybuje záznam divadelní performance Plani di giardini ideali Radka Tůmy. Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lavičky v devíti obrazech Lukáše Kokeše je ironizující variací na poetickou linii dokumentu. Vladimír Voříšek představí svého Pandu s rudýma ušima. A Helena Všetečková pozoruhodný esej Hauser a Žižek, teoretikové postmarxistické filozofie. Portrét recidivisty a spisovatele Reného Plášila nabídne časosběr Heleny Třeštíkové René. Záznam svého výletu s českými celebritami ke kontingentu v Bosně a Hercegovině slibují Filip Remunda a Vít Klusák ve Vánocích v Bosně.

Ivetka a hora (Vít Janeček, 2008)

Unikátní přehlídka Československého armádního filmu

K zatím téměř nepopsané kapitole dějin československé kinematografie se vrací jedna z nesoutěžních sekcí věnovaná produkci studia ČESKOSLOVENSKÉHO ARMÁDNÍHO FILMU. Zaměří se nejen na čistě instruktážní filmy, především poukáže v jejich kontextu na pozoruhodná díla autorů, kteří v Armádním filmu od 50. do 70. let působili. „Chceme osvětlit jednu z opomíjených kapitol české a slovenské filmové historie. Představit jak díla dnes dobře známých autorů, kteří v té době v Armádním filmu působili, tak i dodnes neobjevené dokumentární poklady,“ vysvětluje kurátorka přehlídky Alice Lovejoy. Nánosem ideologických konvencí probleskující autorský rukopis zajímavě vynikne například v Modrém dnu (1953) Vladimíra Síse, na jehož scénáři spolupracoval František Vláčil, nebo v intimním portrétu známého fotoreportéra Karla Hájka Reportér (1963) režiséra Pavla Háši, v poetickém Metru (1967) Ivana Baladi nebo ve Hře pro chlapy (1966) Jana Schmidta o hokejovém družstvu jihlavské Dukly.

Latinská Amerika průhledná

Letošní PRŮHLEDNÁ KRAJINA představí průřez formálními dějinami latinskoamerické dokumentaristiky. „MFDF Jihlava již řadu let důsledně mapuje tvorbu celé Latinské Ameriky. Letos byl program sestaven tak, aby upozornil na charakteristické filmové postupy (střihový dokument, sociál ně-poetický dokument a dokufikci) převažující na celém kontinentu,“ vysvětlil dramaturg sekce David Čeněk. Těšit se můžete na filmy z Mexika, Venezuely, Chile a Kuby. Budou to například Vzpomínky jednoho Mexičana (1950) Salvadora a Carmen Toscanových, střihový film složený ze snímků z 10. a 20. let věnovaných mexické revoluci, který se účastnil i soutěže v Cannes. Nebo snímek Araya (1959) venezuelské režisérky Margot Benecerrafové, poetický film ovlivněný stylem cinema direct, oceněný mezinárodní kritikou rovněž v Cannes. Šakal z Nahueltora (1969) Chilana Miguela Litína, sociální dokufikce z krátkého období nového chilského filmu („nové vlny“), nebo dokufikce z historie Kuby První rána mačetou (1969) Manuela Octavia Gómeze.

Araya (Margot Benacerraf, 1959)





výpis dalších článků rubriky:  Téma

6.20Hudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter Albrechtsen
6.20Odkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana Belešová
5.20Fantomová kinematografie Jižní KorejeProgramový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica přibližuje v následujícím textu vývoj jihokorejského dokumentu od jeho počátků po současnost. Vytváří tak potřebný kontext letošní ji.hlavské retrospektivy Průhledná krajina, jíž se stala Jižní Korea. Přehlídka představuje u nás dosud neznámé snímky, natočené v období od dvacátých let minulého století po současnost, a ukazuje fascinující cestu jihokorejského dokumentu, jehož nezávislost se začala psát až v roce 1988.Petr Kubica
5.20Muž, který předběhl svou dobuBankéř Albert Kahn vytvořil pod vlivem svého učitele, filozofa Henriho Bergsona, pozoruhodný soukromý archiv své doby. Pokusil se v něm posbírat co nejvíce filmů a fotografií svědčících o světě, v němž žil. Jeho Archiv planety, jak svou sbírku nazval, pokrývá období od první světové války do roku 1932 a zachycuje tak paměť tehdejšího světa. Výběr ze snímků z Kahnova archivu uvede online ve zvláštní sekci letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.David Čeněk
4.20„Můžeme hovořit filmovým jazykem?“Letošní, čtyřiadvacátý ročník MFDF Ji.hlava se zaměří mimo jiné na polské experimentální filmy sedmdesátých let minulého století, které tvořil kolektiv autorů pod názvem Warsztat Formy Filmowej. Jak vypadal manifest tohoto hnutí a co svou formou tyto filmy předznamenaly?Tereza Turzíková
3.20Politika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin Mišúr
2.20Není jeden feminismusZamyšlení nad dokumentaristkami inspirované knihou Barbory Baronové Ženy o ženách.Martin Šrajer
1.20Jak uslyšet obraz?Hlavním tématem tohoto čísla dok.revue jsou české radiodokumenty tvořené filmovými dokumentaristy. V tématu, které sepsala editorka dok.revue Kamila Boháčková, líčí filmoví dokumentaristé jako Lucie Králová, Tereza Reichová, Marika Pecháčková, Lumír Košař, Apolena Rychlíková či tvůrkyně anidoků Diana Cam Van Nguyen, co pro ně znamená tvořit radiodokumenty. V čem je to pro ně odlišné od filmu? Co jim to přineslo nového? Téma radiodokumentů se hodí do dnešních dnů všeobecné domácí karantény, většina v textu zmíněných radiodokumentů je totiž ke slyšení online. Kamila Boháčková
5.19Zachytit zázrak potřebuje časCenu za přínos světové kinematografii získal letos v Jihlavě kazašský režisér Sergej Dvorcevoj, který byl také autorem letošní festivalové znělky, jež v jednom dlouhém jímavém záběru snímá tvář kazašské herečky Samal Esljamové na nástupišti moskevského metra. Do Jihlavy se Dvorcevoj vrátil přesně po dvaceti letech, v roce 1999 si z tehdy teprve začínajícího festivalu odnesl historicky první ji.hlavskou cenu. Letos představil na festivalu nejen své dosavadní filmy, ale spolu s ředitelem jihlavské přehlídky objasnil svůj způsob natáčení i uvažování na masterclass, jejíž otitulkovaný záznam si lze přehrát na dok.revue.Kamila Boháčková
F5.19Válka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis Prášil

starší články

5.8DOK.REVUE
06. 10. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.