Dokumentaristé (nejen) sobě

Rozhovor s Jarmilou Outratovou, vedoucí Industry Office ji.hlavského festivalu, na téma nejen letošního programu pro filmové profesionály

Jarmila Outratová již třetím rokem vede ji.hlavskou Industry Office, tedy oddělení programu pro filmové profesionály, které je nedílnou součástí Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Některé akce určené filmovým profesionálům se konají celoročně, jiné se soustředí právě na poslední říjnový festivalový týden. Každý rok organizuje například DOCU Talents, prezentaci připravovaných dokumentárních filmů ze střední a východní Evropy, jejímž spolupořadatelem je i Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Letos je součástí programu pro filmové profesionály mimo jiné workshop Emerging Producers, diskuzní platforma Inspirační fórum a prezentace zástupců filmových festivalů Festival Identity. Některé části vyjmenovaných programů jsou však otevřené i široké veřejnosti a všem návštěvníkům festivalu.

Jaký má význam, že jsou některé části programu pro filmové profesionály uzavřené širší veřejnosti a na některých jsou naopak běžní návštěvníci vítáni?
Význam rozdělení na veřejnou a uzavřenou část je v tom, že otevřený program bude zajímat také běžného návštěvníka, který se přijel do Jihlavy hlavně podívat na filmy. Odborná část je úzce zaměřena přímo pro režiséry, producenty, filmaře, experimentátory a představitele festivalů, a tak divákovi, který se na festival přijel hlavně dívat na filmy, nemůže nabídnout příliš zajímavá témata. V uzavřené části se třeba probírají způsoby financování českého dokumentu, což je hodně specifikované přímo pro producenty, nebo zde představíme filmové školy v Norsku a ve Švýcarsku a porovnáme je s fungováním FAMU. Součástí programu jsou také speciální prezentace týkající se toho, jak napsat žádost na Státní fond kinematografie a podobně. Oproti tomu veřejné prezentace mohou zaujmout i návštěvníky, kteří s filmaři běžně do styku nepřijdou. Pro diváky mohou být velmi lákavé prezentace producentů v programu Emerging Producers nebo Festival Hub, kde stylem PechaKucha představí devět až deset hostů různé festivaly z celého světa. Letos se na prezentaci představí mimo jiné americký festival True/False nebo Busan International Film Festival z Jižní Koreje. Festival Hub tak nabízí přehlídku velmi zajímavých festivalů nejen z Evropy.

Můžete přiblížit, jak prezentace ve formátu PechaKucha Night vypadá a co návštěvníka na takové prezentaci čeká?
PechaKucha je styl prezentace, který se snaží být co nejkratší a zároveň co nejsrozumitelnější, a proto má přesná pravidla. Hlavní pravidlo říká, že je možné promítnout 20 fotek a každá z nich se objeví pouze na 20 sekund. Takže výsledný formát je 20 x 20 a každá jednotlivá prezentace tak nemůže být delší než 6 minut a 40 sekund. Jasně daná struktura tak nutí mluvčí opravdu mluvit k věci. Velmi svižným příjemným tempem se návštěvník dozví nejzákladnější věci o každém z festivalů, který se představuje.

Proč by se měl návštěvník festivalu zúčastnit prezentace Festival Hub?
Festival Hub nabízí příležitost dozvědět se, jaké další festivaly ve světě existují a jak fungují, jaké filmy představují a na co se tyto filmové festivaly zaměřují. Pokud návštěvníky zajímají ostatní světové festivaly, Festival Hub je příležitostí, jak se o nich dozvědět. Zároveň návštěvníkům umožňuje poznat ředitele nebo také vedoucí programů představených festivalů.

Podléhají festivaly, které se na Festival Hub prezentují, nějakému výběru?
Snažíme se, aby výběr devíti představených festivalů byl co nejzajímavější a pokrýval co nejširší část světa a současně různé druhy festivalů – malé i velké, zaměřené jen na dokumenty, nebo naopak ty, které kombinují dokumenty s hranými nebo experimentálními filmy.

Vytvářet prostor pro diskuzi

Které další části programu pro filmové profesionály jsou určeny pro širokou veřejnost a co nejzajímavějšího nabízí svým návštěvníkům?
Kromě již zmíněných Emerging Producers nebo Festival Hub v předešlých letech návštěvníky nejvíce zajímala veřejná prezentace lektorů Inspirační fórum. Letos máme velmi zajímavé hosty, uvedeme přednášku Juliana Assange, který však už čtvrtým rokem pobývá na ekvádorské ambasádě v Londýně, a proto bude ve středu, na státní svátek, v kině Thora Heyerdahla – DKO přítomen skrze videokonferenci. Přijede také Máša Aljochinová ze skupiny Pussy Riot, která se kvůli svým aktivitám ocitla ve vězení. Navíc ji doprovodí zástupci ruské neziskové organizace zaměřené na boj za svobodu slova. Tahle část, kdy lektoři prezentují svůj příběh a své zkušenosti, je otevřená všem festivalovým návštěvníkům. Vedle veřejné prezentace pak mají lektoři ještě soukromou uzavřenou část programu, kde pomáhají rozvíjet témata dokumentárních filmů deseti vybraným režisérům z celého světa.

Jak vypadá proces výběru režisérů, kteří se mohou uzavřené části Inspiračního fóra zúčastnit?
Z přihlášených jmen na základě jejich tvorby a motivace vybereme deset účastníků.

V minulosti se Inspiračního fóra účastnily vždy tři osobnosti. Kdo je letos třetím hostem?
Třetím hostem je letos syrský uprchlík a fotbalový trenér v jedné osobě Osama Abdul Mohsen, kterého dnešní společnost zná především díky videu, kde mu při útěku přes maďarsko-srbskou hranici podkopla nohy reportérka maďarské televize. Před měsícem také obletěly svět záběry emotivního setkání Mohsena a jeho synů se známým fotbalistou Cristianem Ronaldem na fotbalovém stadionu v Madridu. Osama Mohsen přijede i se svými dětmi diskutovat o svých zkušenostech s uprchlickou krizí.

Jak vás napadlo spojit zakladatele WikiLeaks, kontroverzní hudebnici a syrského uprchlíka?
Snažíme se otevírat témata, která jsou nějakým způsobem bouřlivá nebo která se zdají být velmi vyhraněná. Nicméně cílem není taková témata propagovat, ale spíše přispět k tomu, aby dostala prostor k diskuzi.

Takže jste tyto v médiích poněkud propírané hosty vybrali záměrně proto, aby se rozvinula diskuze, a to i mezi samotnými hosty?
Základním principem Inspiračního fóra je přivést na jihlavský festival hosty, kteří pro filmaře mohou být zajímaví, i když se věnují jinému tématu než filmu. Při diskuzi s nimi se může zpětně objevit zajímavý impulz pro jejich dokumentární film, k tomu právě mohou dopomoci polarizované, vyhraněné i kontroverzní názory a postoje pozvaných hostů.

Letos vznikla také podpůrná crowdfundingová kampaň. Jde o záležitost pouze letošního ročníku? Na co použijete vybrané peníze?
Letos se nám sešli zajímaví hosté, kteří jsou zároveň poměrně nedostupní, takže potřebujeme zafinancovat jejich účast na Inspiračním fóru. Vybrané peníze proto použijeme na vyšší produkční náklady spojené s účastí těchto hostů.

Jarmila Outratová

Jací podobně kontroverzní hosté se zúčastnili předchozích ročníků Inspiračního fóra? Podle čeho lektory Inspiračního fóra vybíráte?
Kurátorem Inspiračního fóra je český dokumentarista Filip Remunda a jeho výběr se pohybuje od umělců až po politické aktivisty. Umělce v loňském roce zastupovala Kateřina Šedá nebo Petr Pavlenský, který spojuje umění s politickým aktivizmem. V předchozích ročnících se Inspiračního fóra v pozici lektora zúčastnili také Kao Sing-ťien, čínský spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu, básník Moazzam Begg, který se proslavil tím, že byl nespravedlivě vězněný na základně Guantánamo za zločin, který nespáchal a jehož přesná povaha mu zůstala dosud utajena. Propustili ho po třech letech vězení, aniž by jej oficiálně obvinili, a nikdy se mu nedostalo žádného vysvětlení ani omluvy. Moazzam Begg pak na základě této zkušenosti založil organizaci, která pomáhá nespravedlivě uvězněným lidem.

Inspiračního fóra se tedy účastní velmi široké spektrum lidí, kteří jsou často spojeni s aktuální společensko-politickou tematikou. Jaký má jejich přítomnost význam pro filmaře a pro běžné návštěvníky, kromě toho, že filmaře mohou inspirovat k novým projektům?
Opravdu se snažíme, aby to bylo pestré. Na prvním místě je skutečně tvůrčí inspirace. Budu teď parafrázovat hlavní ideu pro založení Inspiračního fóra. Každý rok se k nám na festival přihlásí tři tisíce filmů. Z této masy vybereme necelá tři sta, do programu se tak dostane každý desátý film. Zbylé odmítnuté filmy jsou si velmi podobné a většinou jsou i velmi omezené, ať už tematicky, nebo filmařsky. Na tomto základě vzniklo rozhodnutí vnést do dokumentární tvorby nové inspirační zdroje.

Pro nás jsou projektem sami producenti

Jakou úlohu plní program Emerging Producers?
Na rozdíl od ostatních podobných projektů, které vznikají na jiných festivalech a na různých platformách, Emerging Producers nesouvisí s produkováním konkrétních filmů, ale zaměřuje se pouze na osobní a profesionální rozvoj producentů, kteří přijedou. Producenti nepřicházejí s žádným svým projektem, ale sami za sebe. Právě oni jsou pro nás projektem, na kterém pracujeme po dobu pěti festivalových dní v Jihlavě.

Jak producenty do tohoto programu vybíráte? Může se zúčastnit každý producent, který se přihlásí?
Nemůže. Za tímto programem se skrývá poměrně velký kus práce. Nejsme totiž pouze jeho organizátory, ale také kurátory. Nejenže se k nám hlásí producenti sami, ještě děláme i vlastní průzkum. Hledáme zajímavé mladé producenty dokumentárních filmů z různých zemí, kteří se třeba ještě ani neprosazují na evropském trhu. Snažíme se také vyzývat i další producenty. Celkově pak z toho velkého množství řekněme 160 přihlášených má šanci dostat se do finálního výběru pouze osmnáct. Sedmnáct producentů je z Evropy a jeden představuje takzvaného Guest Country. Dva roky po sobě je touto cizí zemí Kolumbie a rok před tím jsme měli účastníka z Argentiny. Snažíme se, aby sedmnáct evropských producentů pokrylo opravdu celý náš kontinent, aby byla zastoupena jak Skandinávie, tak i východní, západní a jižní část Evropy, a současně, aby z každé země přicházel pouze jeden producent. Zemí se zpravidla přihlásí víc než sedmnáct, takže bohužel ne každá může mít v jednom ročníku své zástupce. Při finálním výběru tedy záleží především na síle osobnosti jednotlivých producentů.

Na základě čeho producenty vybíráte? Co u nich posuzujete?
Každý producent vyplní přihlášku, kde se ptáme na základní informace. Pak nám posílají ukázky svých filmů a motivační dopis, proč se chtějí tohoto projektu zúčastnit. Následně každého, kdo se přihlásí, pozveme na pohovor prostřednictvím programu Skype. Opravdu s každým producentem mluvíme a teprve na základě pohovoru se rozhodujeme a vybíráme účastníky. Je to takový několikakolový proces a trvá několik měsíců.

Na kterou část programu Emerging Producers může přijít i běžný návštěvník?
Emerging Producers má pouze jednu veřejnou část, a to prezentaci producentů. Zbytek je uzavřený. Účastní se ho pouze vybraní producenti a má podobu vzdělávacího programu.

Co prezentace vybraných producentů může nabídnout festivalovému návštěvníkovi a pro koho je dobré se zúčastnit?
Primárně jsou prezentace nejzajímavější pro filmaře, protože tu mohou najít zajímavé lidi z různých zemí. Například když český producent hledá koproducenta z Dánska nebo z Islandu, může je u nás letos najít. Festivalový divák tu může ukojit spíše svoji zvědavost. Součástí prezentace jsou i filmové ukázky, ale kraťounké. Protože je producentů osmnáct, jsou jednotlivá představení velmi rychlá. Každý producent má k dispozici pouze 1 minutu, aby se představil, a pak dvě minuty pro ukázku své tvorby. Projekt Emerging Producers je tedy velmi důležitý především pro samotné producenty. Poznávají se navzájem a vlastně je to obrovský zdroj kontaktů pro možné evropské a mezinárodní koprodukce.

A vznikl už díky tomuto programu nějaký koprodukční projekt?
Koprodukce už vznikají, ale ještě není žádný projekt dokončen. Letos totiž připravujeme teprve čtvrtý ročník. Výroba a vývoj každého koprodukčního filmu zabere i tři až čtyři roky. Je to dlouhodobý proces, ale doufáme, že v nejbližší době konečně spatříme „naše“ děti. Zároveň je potřeba zdůraznit, že tu ale nejde jen o vytvoření platformy pro koprodukce, ale také o vytvoření místa, kde se setkávají producenti, jejichž záměrem je příprava náročnějších filmových titulů (podobně jako je Ji.hlava místo, kde se takové filmy pravidelně uvádějí).

Kterou veřejnou část programu pro filmové profesionály by si návštěvníci neměli nechat ujít?
Kromě toho, co už jsme zmínili, tak bych ráda návštěvníky pozvala na masterclasses. Letos je povede například ruský všestranný režisér Viktor Kossakovsky, chorvatský dokumentarista Lordan Zafranović nebo legenda arménské kinematografie Artavazd Pelešjan. Je to úžasná příležitost potkat velké osobnosti dokumentárního filmu a slyšet je mluvit o jejich metodách a vnímání dokumentární kinematografie.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

6.19Žijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David Havas
5.19Chceme podporovat pestrost a různorodostRada Státního fondu kinematografie má od října novou předsedkyni Helenu Bendovou a místopředsedkyni Martu Švecovou. Helena Bendová v rozhovoru pro dok.revue sděluje, jaké filmy chce Fond podporovat, jak ona osobně hodnotí dosavadní podporu dokumentu i současnou českou dokumentární scénu a v čem je dobré se inspirovat audiovizuálními fondy v zahraničí.Kamila Boháčková
F5.19Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.19Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.19VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.19Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.19Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.19V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.19Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.19Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda

starší články

f1.15DOK.REVUE
27. 10. 2015


z aktuálního čísla:

Nový filmRoad movie s Kovym po českém školstvíIvo Bystřičan s youtuberem Kovym natáčí dokumentární road movie o výuce-nevýuce moderních dějin v našich školách, které se podle režiséra od dob jeho dětství příliš nezměnily. U studentů napříč republikou se tvůrci postupně dobírají toho, že jim výuka moderních dějin strašně chybí. Jaká by měla být? Film chce vyjevit kořeny problému a najít, co s tím.Ivo BystřičanSportHledání pravdy v sobě a v druhýchCristi Puiu je jedním z předních představitelů rumunské nové vlny. Mezi jeho největší úspěchy patří film Smrt pana Lazaresca, jenž na sebe upoutal v roce 2005 pozornost na festivalu v Cannes, odkud si odnesl cenu Un Certain Regard, a snímek Sieranevada z roku 2016, jenž bojoval v hlavní canneské soutěži. Na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě byl porotcem soutěže Opus Bonum a na své masterclass se podělil o svůj tvůrčí přístup, který je svou syrovostí a smyslem pro autenticitu blízký dokumentárnímu filmu.Martin SvobodaBáseňRok na vsiIvo HuclRozhovorŽijeme v éře chaotické multiplikace obrazůAndrei Ujica je jedním z nejvýznamnějších současných dokumentaristů. Tento rodák z Temešváru před téměř třiceti lety emigroval do Německé spolkové republiky, kde dodnes působí na Akademii umění a designu v Karlsruhe. V prosinci byl hostem kina Ponrepo, kde se promítaly některé jeho filmy. O svém přechodu od literatury k filmu a roztříštěnému dialogu nejen ve společnosti, ale také v akademickém prostředí hovořil pro dok.revue.David HavasNová knihaAutorský rozhlasový dokumentPravidelná blogerka dok.revue, teoretička audio dokumentů Andrea Hanáčková představuje kolektivní monografii o současném autorském rozhlasovém dokumentu, do níž přispěla zásadní stostránkovou studií o performativitě rozhlasového dokumentu, přičemž zbytek autorského týmu tvoří její studenti z oboru „radio studies“ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kniha vyjde na jaře roku 2020 v Nakladatelství AMU a měla by poprvé v širším kontextu představit současnou českou a dílčím způsobem i světovou rozhlasovou dokumentaristiku.Andrea HanáčkováÚvodníkPost-hysterie?dok.revue 6.14Kamila BoháčkováAnketaAnketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film