Dokument a kniha

Radim Procházka, Alice Růžičková, Martin Řezníček, Olga Sommerová, Bernard Šafařík

Papírový atentát

Po roce jsme se opět obrátili na české dokumentaristy se dvěma otázkami:

  1. Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
  2. Která kniha, jež jste v roce 2007 přečetli, byla pro vás nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
 

Radim Procházka

1. Úplně upřímně řečeno nejpodstatnější pro mě byl můj vlastní film Papírový atentát. Přinejmenším jsem ho viděl nejvícekrát ze všech… Jinak je číslo jedna Ztracená dovolená Lucky Králové. Závažné téma podané s humorem. Muž zpívající na slavnostní večeři ódu na komunismus mezi všemi těmi záběry vyžehlených televizních moderátorů a znělkami čínské televize je nejlepší analýzou symbiózy volného trhu a Maovy kulturní revoluce. Mimochodem je to důležitá reflexe i směrem k nám. I naše televize se už naučily dobře zasvítit studia a obléci moderátory, kvalita zpráv se ale, jak je vidět v tomto filmu, musí měřit něčím jiným. U nás ten rozpor tak viditelný není… A Lucie odvedla skvělou práci i proto, že se jí cenné svědectví podařilo natočit pod stálým dozorem. Tyhle projevy totality se přitom ukazují možná obtížněji než veřejné popravy na budoucích olympijských stadionech… Kromě toho všeho čekám další přírůstek do rodiny a tak mne trochu vylekalo konstatování, že každý pátý novorozenec je Číňan…

2. Truman Capote: Chladnokrevně a Václav Bělohradský: Společnost nevolnosti.

Velmi zajímavý film Capote mne konečně donutil k přečtení tohohle dokumentárního románu. Je to skvělý důkaz toho, že tzv. dokument může a musí být umění, že záleží jen na talentu a osobní odpovědnosti každého autora… Václav Bělohradský je velký spisovatel, některé jeho pasáže mi připadaly stejně výřečné jako u Milana Kundery. Měl by se pustit do nějakého románu, filozofický kontext má originální, teď už by šlo „jen“ o příběh… Vzhledem k tomu, že nejrůznější příklady ze života, kterými dokládá svá tvrzení jsou velmi silnou součástí knihy, určitě by to stálo za pokus…

Alice Růžičková

1. Vzduch je cítit rudě – Chris Marker: Tříhodinová filmová freska o vzestupu a pádu levicových hnutí ve 20. století včetně archivních vstupů do komplikovaných bodů sváru ve Vietnamu, v Chile, na Kubě i v Československu – film jako angažovaný čin, kterým je možno bojovat napříč časem, film jako vzkaz v láhvi pro budoucí generace, které si chtějí udělat vlastní názor.

2. Ženy, které běhaly s vlky – Clarissa Pinkola Estés: Jde o shrnutí dvacetileté praxe psychoanalitičky o vnitřní instiktivní síle žen skrze převyprávění a rozbor mýtických příběhů, rodinných rituálů a archetypální psychologie.

Martin Řezníček

1. Mám setrvalý pocit velmi zahnívajícího politického rybníku u nás, považuji za důležité – vnitřně důležité filmy, které hodí aspoň kámen do naší hnijící politické vody, aby se pročeřila, na naši netečnost doplácíme totiž všichni.

Záviš... Karla Vachka. Mluví jasně a s odvahou především o politické pornografii u nás. (Filmoví kritici se při tom utápěli velmi často v pseudointelektuálním mlácení prázdných slov o formálních věcech a vláčeli Vachka nesmyslně svými kritickými průjmy v naprostém nepochopení podstaty, o čem se film vlastně snaží vypovídat. Vzhledem k tomu, že těžiště kritických ohlasů na film spadalo do roku 2007, píši o tomto filmu v souvislosti s loňským rokem.

Papírový atentát Radima Procházky. Dotýká se závažných politických věcí (které svým významem zasáhly výrazně do našich životů, aniž si to jsme často ochotni připustit nebo uvědomit) film se dotýká také národem adorovaného žlučovitého profesora a to vše s humorem a nadhledem.

Vládneme nerušit Erika Taberyho, Tomáše Kudrny a Katky Volné. Brilantní studie naší politické scény uplynulých několika let, právě díky otevřenosti a jasnému jazyku Erika Taberyho, posunula doufám, autocenzurní i cenzurní televizní hranice možného o kousek dál.

2. Kniha – to je jednodušší... ani dílo filosofické ani beletrie ani poesie, ale dílo velmi neliterární, ale politické: Anna Politkovská: Ruský deník (Jota Brno 2007). Anna Politkovskaja – Russkyje chroniky. Pronikavá studie žaludku a střev putinovského Ruska, našeho velkého imperiálního bratra na Východě, s kterým, vzhledem k jeho geopolitickému významu vede Evropa včetně nás a konec konců i Amerika dialog „rovnocených“... Vladimír Putin ovšem dává jasně najevo, že je rovnější mezi rovnými, všichni mu na to dle mého názoru nadšeně kývou. Doporučuji vygooglovat si počet politických vražd v Rusku za posledních pár let. Pro Ty, kteří nečetli Ruský deník, Anna Politkovská je jednou z obětí.

Olga Sommerová

1. Film festivalu Jeden svět Nepřátelé štěstí, režie: Eva Mulvad / Dánsko / 2006 / 59 min. Zaujalo mne téma ženy angažující se v politice v zemi, kde jsou ženy diskriminovány – v Afghánistánu. Režisérka Eva Mulvad sleduje svou hrdinku krok za krokem v nerovném boji s muslimskými tradicemi. Je to deník sledující výhry i porážky, sběrným natáčením vzniklo drama formátu hraného filmu, s hodnotou autentického svědectví. V roce 2003 předstoupila čtyřiadvacetiletá Afghánka Malalai Joyová před dolní komoru afghánského parlamentu, aby tu mezi téměř samými muži pronesla krátkou, ale silně kritickou řeč vůči afghánské společnosti. Ta byla dosud podle jejího názoru slepá k zločinům, jež se udály v minulých letech, a nedělá nic pro nápravu křivd, mezi něž patří především útlak afghánských žen. Během několika minut byla vyvedena ze sálu a o pár dnů později jí už anonymové hrozili smrtí. Ačkoli ale volá po svobodném životě, musí v zájmu vlastní bezpečnosti nosit burku. Dánská režisérka Eva Mulvadová sleduje Malalai Joyovou v průběhu posledního týdne před volbami do parlamentu, kam kandiduje jako jedna ze tří žen mezi jednačtyřiceti kandidáty. Její kampaň je poznamenána výhružkami, ale i podporou vesničanů, pro které je mnohdy jedinou autoritou, na niž se mohou obrátit se svými problémy, jako je domácí násilí nebo nucené sňatky.

BBC před dvěma lety prohlásila o Malalai Joyové, že je nejslavnější ženou Afghánistánu. V kontextu jakékoli západní země by tato informace vyzněla zcela banálně, ale v zemi, kde šly ženy k volbám poprvé v roce 2005, vyvolá zasloužený obdiv.

2. Žluté oči vedou domů, literární prvotina redaktorky Respektu Markéty Pilátové je strhujícím dramatem ze současnosti s reminiscencemi na druhou světovou válku a padesátá léta v Československu. Téma vlivu „velkých dějin“ na „malé dějiny“ – nacistická a komunistická totalita ovlivnila soukromé životy hrdinů knihy.

Bernard Šafařík

1. V dubnu 2007 jsem byl jedním z porotců české soutěže při 42.ročníku festivalu populárně vědeckých a dokumentárních filmů v Olomouci. Tam mne velmi zaujalo dílo režiséra Tomáše Škrdlanta Hledání dobré smrti, kterému jsme také udělili naši hlavní cenu. Cituji z odůvodnění: Film reflektuje vědomosti současné vědy o problému eutanázie, a to v rovině medicínské, etické i filozofické a pracuje s lidsky silnými výpověďmi umírajících, jejich blízkých, lékařů i pečovatelů v konkrétních situacích.

Silný dokument, který mi zůstal v paměti.

2. Před rokem mi moje asistentka Renáta Dvouletá darovala knihu Stanislava Motla Mraky nad Barrandovem. Zběžně jsem ji hned prolistoval a odložil. V prosinci jsem se k tomuto historicky velmi zajímavému dílu detailně vrátil a musel při čtení kapitoly o poválečných pomstách na někdejších národních miláčcích konstatovat, jaký vážný problém měla tehda ne nepodstatná část tohoto národa s balancí mezi podlézavostí a odpornou brutalitou. A zapřemýšlel jsem, jest-li by tomu dneska bylo jinak. K jednoznačné odpovědi jsem ale nedospěl...





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

6.20Nejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.
dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od roku 2020 hvězdokupu, v níž přední čeští filmoví kritici a přední české filmové kritičky a také jedna slovenská kritička budou zhruba třikrát až čtyřikrát ročně udílet vybraným současným českým i světovým dokumentům počet hvězdiček, podle nichž dílo hodnotí. V této chvíli přinášíme dvě tabulky: jednu z března a druhou – aktuální – z počátku září.redakce dok.revue
2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

1.8DOK.REVUE
14. 01. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeJen prázdné nádoby dokážou vydávat zvukDebata o filmu Věčný Jožo aneb Jak jsem potkal hvězduKamila BoháčkováNový film14,4V17.11.Z oslav 17. listopadu se postupem času stal kýč. Jak ho dokumentovat jinak? „Vyrobil jsem si k tomu jednoduchý nástroj, míchačku, která mi dovolila akci zaznamenat, ale přitom ji celou dekonstruovat, rozmazat,“ popisuje vizuální umělec Vladimír Turner práci na svém snímku 14,4V17.11., jenž se letos objevil v české experimentální soutěži Fascinace: Exprmntl.cz na MFDF Ji.hlava. „Cítil jsem se jako takový audiovizuální terorista se zbraní, která sice nezabíjí, ale její čočka může měnit svět.“Vladimír TurnerTémaOdkazy Jóhanna JóhannssonaJóhan Jóhannsson byl unikátní skladatel filmové hudby i výjimečný filmař. V následujícím slovenském textu se ohlížíme za jeho předčasně ukončenou tvorbou a představujeme pět filozofických rovin a symbolů jeho komplexního díla. Kdyby nebylo přísných protipandemických opatření, tak by v tuto dobu už bylo možné spatřit poslední film Jóhanna Jóhannssona Last and First Men i v českých kinech. Doufejme, že se tak stane co nejdřív, tento snímek si totiž zaslouží velké plátno.Adriana BelešováTémaHudba vychází přímo z mého nitraPrvní celovečerní a poslední životní film hudebního skladatele a filmaře Jóhanna Jóhannssona Last and First Men měl mít českou premiéru na sklonku tohoto roku. Pandemie a zavřená kina tomu však zabránily, protože tato audiovizuální báseň a experimentální sci-fi potřebuje velké plátno a prostorový zvuk, aby plně vyzněla, a tak jsou pro ni VOD platformy vyloučené. Jóhannssonova (nejen filmová) hudba v českém prostoru přesto rezonuje, a tak jsme se ho rozhodli v posledním letošním čísle dok.revue připomenout. Přinášíme osobní esej dánského skladatele filmové hudby Petera Albrechtsena, který byl Jóhannssonovým dlouholetým přítelem i kolegou. Esej vznikl krátce po Jóhannssonově předčasné smrti v roce 2018 jako nekrolog, ale nikdy nevyšel. Peter AlbrechtsenSportJak mluvit (a uvažovat) o trans lidechQueer filmový festival Mezipatra je – jako mnoho lidskoprávních akcí – nejen přehlídkou kinematografie, ale pořádá i spoustu setkání, přednášek a lekcí, jež slouží k rozšíření povědomí o tématech, která pořadatelé považují za důležitá pro aktivistický záměr LGBT+ komunity. Jednou takovou akcí byla i online přednáška Transparentní čeština, v níž členky spolku Trans*parent Markéta Bečková, Lenka Králová a Ivana Recmanová vytyčily za cíl seznámit posluchače se způsoby, jak adekvátně uvažovat a zpravovat o problematice genderu v kontextu lidí pohybujících se mimo dříve prosazovanou normativní škálu.Martin SvobodaBáseňOsobní život díry(pasáž z filmu)Ondřej VavrečkaRozhovorHledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil YoungNová knihaFilm jsou tajné dveře do reality Filmový publicista Pavel Sladký popisuje, jak vznikala jeho kniha s názvem Film jsou tajné dveře do reality, která přibližuje tvorbu deseti současných filmových režisérů, například Ulricha Seidla, Michaela Hanekeho, Cristiho Puiua, Larse von Triera či Claire Denisové.Pavel SladkýÚvodníkO filmech, které měly přijít, a nepřišlydok.revue 6.20Kamila BoháčkováAnketaNejpodstatnější letošní filmy a knihyVždy na konci roku vybízí časopis dok.revue přispěvatele, tvůrce či publicisty k přispění do ankety o největší dokumentární a čtenářský zážitek roku. Nejinak tomu je letos.