Dokument a kniha

Vít Janeček, Miroslav Janek, Vít Klusák, Lucie Králová, Martin Mareček

Vzduch je cítit rudě

Po roce jsme se opět obrátili na české dokumentaristy se dvěma otázkami:

  1. Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
  2. Která kniha, jež jste v roce 2007 přečetli, byla pro vás nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
 

Vít Janeček

1. Loni toho bylo hodně, podle toho vypadá i moje rozměrnější odpověď: a) dánský Klášter od Pernille Rose Grønkjær z roku 2006, který stojí na časosběrném příběhu starého pana Viga, který se rozhodl udělat ze svého zámku pravoslavný klášter. Ale od rozhodnutí k činům je daleká cesta. b) Ztracená dovolená Lucie Králové, jehož finální verzi považuji za jeden z nejintenzivnějších filmů na téměř neuchopitelné téma koincidence. c) Markerův Vzduch je cítit rudě, velkolepý epos o naději i beznaději se spoustou unikátních archivů, ukazující klíčové momenty a postavy světových levicových hnutí 20. století. d) kolekce klauzurních filmů studentů loňského prvního ročníku katedry dokumentu FAMU, kteří si jeden vedle druhého nasadili laťku tak vysoko, že i samo očekávání, jak to bude pokračovat, je napínavá záležitost.

2. Loni jsem četl knihy z úplně různých oblastí, tak mi i zde v bilanci zůstává více intenzivních titulů. Určitě tam patří částečná reedice textů Jana Tesaře v novém celku Traktát o „záchraně národa“, další z autorových originálních pohledů na české dějiny 20. století. Z procesuální literatury to je asi The Dreambody in Relationships amerického postjungiána Arnolda Mindella, a z beletrie / esejistiky klasické Rady zkušeného ďábla od C.S.Lewise.

Miroslav Janek

1. Sto dvacet hodin hrubého materiálu filmu Občan Havel, který natočil Pavel Koutecký a jeho kameraman Stano Slušný. Bylo to poutavé, napínavé, humorné a poučné. Dalším podstatným zážitkem byla tentokrát kolekce klauzurních filmů KDT FAMU. Z festivalu Jeden svět mi utkvěly tři filmy: Losers and Winners (Ulrike Franke,Michael Loeken), Memory for Max, Claire, Ida and Company (Allan King), The Cemetery Club (Tali Shemesh). Jihlavu jsem bohužel prostonal.

2. Normalizační literární sendvič z textů Václava Havla (Dálkový výslech, atd.), Martina Jirouse (Magorův zápisník) a Petra Placáka (Fízl). Vrcholným zážitem však byl rozhovor Olgy Havlové a Jarmily Bělíkové s Olinkou Stankovičovou, otisknutý v posledním čísle Revolver Revue. To vše opět vyprovokovalo ve mně zamyšlení nad otázkou svobody vnější a vnitřní. Dále jsem si dopřál jednoměsíční festival Thomase Bernarda (Vápenka, Beton, Chůze, Ano, Konzumenti levných jídel, Wittgensteinův synovec) a velice podstatně mě uchvátil Příběh umění (E.H. Gombrich).

Vít Klusák

1. Demonstrující film Heleny Všetečkové (Rula, ticho, Čumba). Místy lehce otravně insitní. Ale je tam několik velkých scén, z nichž prýští čistá radost. Heleno, toč! Zkouším to taky!

2. Gottland od polského novináře Mariusze Szczygieła. Losuju to z přečtených knih, abych mohl připojit příhodu: když moje krásná žena Kateřina letěla do Chicaga instalovat svoji výstavu, vnutil jsem jí do letadla právě tuhle rozečtenou knihu, palčivě nemelancholický pohled zvenčí na velké české příběhy 20. století (Baťa, Kubišová, Palach); v šoubyznysové kapitole je mj. zmíněno Gottovo kulturní kolaboranství. Americká galerie si Káti vážila, a tak jí koupila letenku do byznys třídy… a nenáhoda tomu chtěla, že o sedadlo vedle seděl Karel Gott. Letěl se oženit do Las Vegas. Po chvíli Kateřinu požádal, zda by mu knihu nezapůjčila. Dočetla kapitolu a panu Gottovi knížku podala. Hodinu v ní listoval. A pak po zbytek cesty klel, že si zkazil dovolenou.

Lucie Králová

1. Filmy, které jsem viděla (některé znovu) v roce 2007 a každý z nich je pro mě jinak podstatný: Paounov – Problém s komáry a jiné příběhy. Skvěle vystavěný a natočený film, který nečekaně rozmotává pavučinu kolem obyvatel bulharského městečka, z nichž někteří pracovali jako bachaři v místním komunistickém lágru. Dnes je ale trápí všudypřítomní komáři a skrz mraky insekticidů nedohlédnou minulost. Film o dezinfekci paměti. Vachek – Záviš, kníže pornoforlku... Pro mě podstatný především tím, že vytváří kontinuitu určitého pohledu a (filmového) myšlení – završuje tetralogii Malý kapitalista, která systematicky, filosoficky a odvážně zkoumá českou porevoluční společnost.

Loziński – How it is done. Brilantní analýza politické manipulace skrze autentické, mnohdy hraniční, situace, zprostředkovává pohled na způsob práce polského mediálního poradce Tymochowicze a proměnu jeho oveček v politické hráče i loutky.

Oľha – MartinLisabon. Hlluboká osobní meditace o rozpadu rodiny a vzdálenostech vnitřních i vnějších. Nesentimentální film – obraz duše.

2. Možná není nejpodstatnější, ale je podstatná: Szcygiel: Gottland (jakoby Gottland vyplňoval prázdnou díru po sebereflexi nedávných českých dějin, kniha plná důmyslně řazených postřehů a autentických svědectví, vyklenutých v nenásilnou analýzu některých českých mýtů, třeba toho o Zlatém slavíkovi).

Martin Mareček

1. Své první filmy na katedře dokumentu stvořili Petr Hátle, Rozálie Kohoutová, Lukáš Kokeš, Jaroslav Kratochvíl, Klára Tasovská a Tereza Tara. Stojí za to. Pak také vítězný film loňského festivalu Jeden svět Poražení a vítězové režisérů Ulrike Franke a Michaela Loekena o Číňanech, kteří někde v Porůří rozebrali koksárnu a odvezli si jí domů...

2. Edgar Dutkta: U útulku č. 5; Václav Cílek, Martin Kašík: Nejistý plamen.





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od jara 2020 hvězdokupu, v níž vybraní čeští filmoví kritici a kritičky a také jedna slovenská kritička budou udílet vybraným současným dokumentům počet hvězdiček, podle kterých dílo hodnotí.redakce dok.revue
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Davida po Gogolu ml.Výroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

1.8DOK.REVUE
14. 01. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue