Dokument a kniha

Rudolf Adler, Petr Bok, Daniela Gébová, Jan Gogola ml., Erika Hníková

Ztracená dovolená

Po roce jsme se opět obrátili na české dokumentaristy se dvěma otázkami:

  1. Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)
  2. Která kniha, jež jste v roce 2007 přečetli, byla pro vás nejpodstatnější a proč? (rok vzniku ani země původu nerozhoduje)

Rudolf Adler

1. Loni jsem byl v Jihlavě na festivalu jenom jeden den, ale měl jsem štěstí. Viděl jsem tam několik skvělých dokumentů. Ten o kurdském chlapci z malé vesničky, který chodí navštěvovat do hor hrob otce zastřeleného v nějaké nesmyslné šarvátce, mám pořád před očima. V jeho očích byla bolest celého světa. Ale jmenovitě chci zde připomenout dokumentární detektivku Lucie Králové Ztracená dovolená uvedenou o něco dříve. Jsem rád, že tenhle výborný dokument vznikl na FAMU.

2. Čtu vždycky několik knížek najednou, poslední dočtená byla Abeceda Czeslava Milosze. Básník se pozná i když píše slovník a „jenom“ vzpomínky. V miniportrétech lidí, na něž vzpomíná, je jeho svědectví o době neobyčejně intenzivní a vzrušující.

Petr Bok

1. Dokument Olgy Špátové Dobře placená procházka o vzniku stejnojmenné jazzové opery v ND. Chytila mne hravostí, tempem a humorem. Je to pro mne zpráva o tom, že se do naší tvorby vrací pozitivní lidskost, kterou tak zadupávají dokumenty typu Ztracená dovolená.

2. Zločin jako profese, kterou napsal Janek Kroupa. Je až neuvěřitelné, jakou odvahu a buldočí zaujetí musel autor opakovaně projevovat, aby vůbec jen nasbíral ke své knize materiál. Obdivuji.

Daniela Gébová

1. Bohužel mám krátkou paměť a často si nepamatuji názvy filmů. Líbilo se mi Soukromé století, protože zachycuje minulost ne jen jako popis dějinných událostí, ale jako vnitřní prožitek a vidění lidí té doby. Navíc je zajímavá forma, nejde jen o střihový film, ale také o poetickou a emotivní výpověď. V Amsterdamu jsem viděla dokument o HIV nemocných černošských dětí v JARu (nevím název, něco s andělem). Nebyl zajímavý až tak umělecky jako lidsky. Většinou dokumenty o tomto tématu zachycují utrpení lidí. Tento byl o bývalých bohatých bílých přistěhovalcích, kteří se celá rodina rozhodli zasvětit život těmto nemocným dětem a žít s nimi v provizorně zřízené škole. Tím, že se s nimi učili, dávali jim naději do budoucna. Je tam spousta dalších zajímavých lidských motivů. Dále jsem tam viděla film Poušť, zpočátku nudný film se posléze projevil jako velmi zajímavý dokument, kde se poušť stane metaforou současného stavu světa.

2. Co se týká knih, letos jsem nic nepřečetla kromě zopakování si básní Ortena, Holana a Zábrany. V minulém roce jen tak namátkou vybírám Mravence – B. Wiebera, Kosmický had – J. Narbyho.

Jan Gogola ml.

1. Harun Farocki: Videogramy jedné revoluce. Absurdní dokumentární tragikomedie sestavená z oficiálních i neoficiálních videoarchivů (včetně „hrubých“ materiálů z tv studií) pořízených v průběhu pádu rumunského komunistického režimu. Revolucionáři vpadávají do přímých tv přenosů, šéfové bezpečnostních sil se telefonicky dohadují, kdo jim ukradl vrtulníky, tv zprávy o zatčení a popravě manželů Ceaucescových jsou prokládány koncertem vážné hudby: instituce, zákon, režim a revoluce z masa a kostí.

2. Černá sanitka: Druhá žeň – Pérák, ukradená ledvina a jiné pověsti (Petr Janeček, nakl. PLOT). Druhý díl soudobých fám, pověstí a lidových příběhů, které se „zaručeně“ staly. Dokument nejen o české mentalitě (často jde o „story“ mezinárodní) v tom smyslu, že skutečné je to, co za skutečnost považujeme a co je potom přesvědčivým projevem našeho vnímání světa. Ve druhém díle Černé sanitky jsem ostatně narazil na historku, kterou vyprávím ve verzi, jíž jsem zažil „přímo“ já. Nelze nevzpomenout Svět jako vědomí a nic Ladislava Klímy.

Erika Hníková

1. Nejpodstatnějším dokumentárním filmem pro mě byl film The monastery – Mr. Vig and the nun, protože mi byl zkratka nejbližší.

2. Nejpodstatnější knihou pro mě byla kniha Láska, zvědavost, prozac a pochybnosti, protože dosti přesně popisovala pocity všech žen kolem třicítky. Tedy i mě.





výpis dalších článků rubriky:  Anketa

2.20Ve chvíli, kdy se nic neděje, se může teprve všechno stát...Anketa dok.revue o tom, jak čeští tvůrci dokumentů mimořádný stav vnímali a jak ovlivnil či ovlivňuje jejich práci. Kamila Boháčková
dok.revueJak to vidí kritika?Na stránkách dok.revue najdete od jara 2020 hvězdokupu, v níž vybraní čeští filmoví kritici a kritičky a také jedna slovenská kritička budou udílet vybraným současným dokumentům počet hvězdiček, podle kterých dílo hodnotí.redakce dok.revue
6.19Anketa dok.revueVýroční anketa: Kniha & Film
6.18Zásadní kniha a film / od Kvapila po ŽaludaVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Hanáčkové po KubošeVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.18Zásadní kniha a film / od Angera po GogoluVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
F3.18Bezpečnost novinářů, politické tlaky nebo zahleděnost do sebe sama Lukáš Nedomlel
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Průchové po TřeštíkovouVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po ProcházkuVýroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?
6.17Zásadní kniha a film / Odpovědi od Davida po Gogolu ml.Výroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

starší články

1.8DOK.REVUE
14. 01. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCivilizace musí dát zpátečku Angažovaný snímek amerického dokumentaristy Jeffa Gibbse Planet of the Humans (Planeta lidí), kritizující způsob, jakým zacházíme s obnovitelnými zdroji energie, vyvolal řadu kontroverzních reakcí. Není divu, producentem snímku je známý filmař Michael Moore, který tento dokument umístil volně na YouTube na Den Země, kdy celosvětově vrcholila pandemie koronaviru.Kamila BoháčkováNový filmJednotka intenzivního života Jak koronakrize upozornila na téma paliativní péče, o němž už dva roky vzniká dokument? Adéla KomrzýTémaPolitika paměti (nejen) v Příbězích 20. stoletíVzpomínkové portály zaznamenávající a uchovávající rozhovory s pamětníky mají neobyčejnou odpovědnost, protože formují pomyslnou národní paměť. Stojí před nimi nesnadná otázka, jak neupřít slovo ani extrémním hlasům, a přitom se jimi nenechat manipulovat. Co vlastně patří a co už nepatří do „paměti národa“?Martin MišúrBáseňSonet jako koníček[56]Pier Paolo PasoliniRozhovorNechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin SvobodaRozhovorO vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr ŠafaříkRozhovorZačněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch KočárníkNová knihaFestivalová historie bez ideologieKarlovarský filmový festival sice letos kvůli protipandemickým opatřením nebude, ale přesto se jeho historií, převážně před rokem 1989, v těchto týdnech zabývá výzkumný tým pod vedením filmové historičky a publicistky Jindřišky Bláhové z Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, aby dokončil rozsáhlou antologii, kterou v příštím roce vydá Národní filmový archiv. Jak kniha vzniká a proč se její autoři snaží představit hlavně neheslovité dějiny karlovarského filmového festivalu?Jindřiška BláhováÚvodníkJak se vaří dějiny?dok.revue 3.20redakce dok.revue