Dokumentární filmy se mohou k uplynulému vztahovat v různých rovinách a poetikách. Skládat chlácholivý obrázek, nebo rozrušovat nepříjemnými otázkami, pohladit, nebo promyslet. Hnutí cinéma vérité začalo používáním lehkých přenosných kamer, které umožňovaly bezprostřední svědectví a blízkost, způsobilo nadšení z nekašírované autenticity a vyústilo v dramatickou diskusi o pravdě v dokumentu. Roberto Rossellini dobovou debatu uzavřel slovy, že pravda není otázkou technologie, ale morálního postoje. Vlastně ale nejde o hledání jakési jediné abstraktní pravdy či přesvědčivosti zobrazení, ve vztahu k minulosti je zásadní interpretační klíč, kontext (i kdyby ten rozevřel další nejednoznačnosti) a uvedení do souvislostí, jak o tom mluví dokumentaristka-bojovnice Kristina Vlachová. Údernost filmů, jejich moc nejen předvádět vědění, ale vrstvit a vystavovat otázkám, kriticky zkoumá na příkladu reprezentace komunistické minulosti historik Kamil Činátl. A konečně, film může s dějinami i experimentovat – na konceptu paralelních historií je založen film Virtuální JFK (Virtual JFK, Koji Masutani, 2008), který v dubnu uvádí kino Oko.
Dok.revue je kriticko-poetický měsíčník o dokumentárním filmu, který připravuje Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava jako jednu ze svých platforem promýšlení dokumentu. Tři roky vycházel v Literárních novinách a od této chvíle se s ním můžete setkávat každé první pondělí měsíce v týdeníku Respekt. Esej nabízí interdisciplinární náhled na dokument, autorská animace na něj reaguje, rozhovor dává prostor osobnostem této části kinematografie, sport v krátkých zprávách mapuje dění na domácí i zahraniční dokumentární scéně, poznámka režiséra nechává autory vyznačit jejich momentální přemýšlení a báseň je veršem z filmu. Nechte se překvapit tím, jak může být dokument myslící, provokující i zábavný.
