Disneyho školou si musí projít každý animátor

Slavný ruský tvůrce Jurij Norštejn, považovaný za Michelangela filmové animace, letos zavítal do Jihlavy, aby zde představil svou knihu Sníh na trávě. Zajímaly nás hlavně otázky spjaté s jeho unikátním tvůrčím přístupem.

Proč se ve své tvorbě dlouhodobě bráníte používání digitálních technologií? 

Počítačová animace je podle mě ten nejhorší známý způsob, jak vytvářet filmy. Já pořád používám techniku ploškové animace, která mi umožňuje vidět obrázky, když vznikají, zatímco na počítači se obrázek skládá postupně a můžete jej spatřit až na konci. Přitom právě práce s formou a tvary v pohybu je při tvorbě animovaného filmu klíčová. Shrnuto, počítačová animace mě vůbec nezajímá a filmovému umění spíše škodí.

Co říkáte na animátory, kteří moderní technologie využívají k experimentování, hledání nových cest?

Ze současných animátorů mě nenapadá žádný, který by mě oslovoval. Znám celou řadu mladých autorů, kteří se snaží experimentovat, ovšem jejich filmům zpravidla chybí emocionalita, lehkost a také smysl pro humor. Příliš brzy získávají pocit, že už mohou vyprávět o životě. Pokud však nemáte dost životních zkušeností, nevíte, co je utrpení a strádání, bývají vaše filmy povrchní. Tvorba není možná bez osobního prožitku. 

Současní experimentální tvůrci zároveň často nejsou schopni se soustředit na věci, které nás obklopují, neumějí vnímat okolní přírodu, svého psa, kočku ani mouchu, která leze po stole či labuť, která vylézá z vody. Třeba Paul Klee začal s experimentováním až poté, co dlouhou dobu cestoval po světě, maloval obrazy krajin, učil se dýchat vzduch a vnímat své okolí. Nakonec vytvořil novou gramatiku výtvarného umění, tak jako Bach redefinoval zákonitosti hudby svým Dobře temperovaným klavírem

Současný experimentální film vám tedy obecně není blízký?

Absolutně nejsem proti experimentování, ale mnoho avantgardních režisérů tvoří příliš složité filmy, často vycházející z hutných filosofických základů, a mně se takové snímky těžko vnímají. Dodnes obdivuji díla sovětské montážní školy a evropskou meziválečnou avantgardu, v současnosti však podobnou kvalitu bohužel nevidím. Pro mě je zásadní jednoduchost, schopnost jedním detailem vyjádřit nekonečné bohatství motivů a nálad. Vybavuji si kompozici čínského výtvarníka Čchi Paj-Š’, v níž chlapec leží na zádech buvola, pozoruje nebe a pouští draka. Pro mě je to nejkrásnější vyjádření dětské radosti, absolutního štěstí. V experimentálních filmech takové momenty postrádám. 

Na Masterclass jste hodně mluvil o vlivu výtvarného umění na vaše snímky, já bych se vás rád zeptal na poezii. Ve vaší tvorbě i samotném přístupu se projevuje silná inspirace Bašóem a japonskou poezií vůbec. Co pro vás znamená haiku?

Inspirovat se při tvorbě poezií je pro mě stejně přirozené jako dýchat. Když pracuju, tak k tomu poslouchám hudbu, přeříkávám si nějaké verše nebo vnímám obrazy. Sám Bašó je pro mě hodně důležitý, znám ho již od dětství, dokonce jsem na motivy jeho básnického cyklu natočil v Japonsku krátký snímek Zimní den. Některá haiku jsem zařadil i do své knihy. Na japonské poezii mě fascinuje právě zmíněná jednoduchost, citlivé pozorování života. Bašó a ostatní velcí autoři dokázali s minimem prostředků postihnout nekonečné množství významů, zachytit nedělitelnou a proměnlivou zkušenost. 


Mohl byste být konkrétnější?

Vezměte si třeba haiku Issy Kobajašiho:

Dítě vzlyká

„Já to chci!“

Jasný úplněk.

Za třemi verši je skryt každodenní život. Spojuje se v nich scéna z každodennosti, nálada japonského venkova, psychologie postav… Vidím to před sebou jako obraz. Dále mě napadá Bašóovo haiku o chlapci na koni:

Na hrušce sedla

klučina dřepí.

Je čas svážení řepy…

Tato báseň má v sobě hluboký smysl: chlapec chce koně popohnat, ale ten kůň je chytrý, protože ví, že dokud nebude mít naložený náklad, nemůže nikam odjet. Je to další ukázka, jak lze na malém prostoru postihnout důležitou situaci, zachytit ve třech řádcích celý svět. 

Jak se vliv japonské poezie projevuje třeba ve vaší práci s montáží? Váš učitel Sergej Ejzenštejn často srovnával svůj montážní princip právě s haiku, vidíte to podobně?

Ano, vzpomínám si, že Ejzenštejn o haiku mluvil hodně. Já jsem četl japonskou poezii dlouho předtím, než jsem se s ním potkal, již ve svých patnácti letech. Až na filmové škole jsem si však uvědomil, jak má blízko k filmové tvorbě: každý verš představuje jednotlivý záběr a haiku je takový malý film. Montáž stejně jako haiku spojuje zdánlivě nesouvisející prvky a vytváří tím metaforu, která je silnější než jakýkoli element sám o sobě.

Mnozí se vás ptají na význam symbolů ve vašich dílech, třeba co znamená jablko v Pohádce pohádek. Připadá vám tento přístup smysluplný? Nejste radši, když diváci chápou vaše filmy spíše intuitivně?

Intuitivní přístup k umění je vždycky lepší, nechci, aby diváci mé filmy luštili jako hádanky. Hledání jasně dekódovatelných symbolů zážitek z filmů spíše ničí. V tomto směru rozumím Tarkovskému, který vykládání svých filmů pomocí symbolů odmítal. Podle mě je zmíněné jablko prostě jen jablko. Už v dětství jsem se rád díval na jablka na stromě, měl jsem víc chuť je pozorovat, než je sníst. Když jsem je pozoroval, vždy mě zaujalo místo, odkud vyrůstá stopka, ty grafické motivy kolem ní mi připomínaly duhu. Z tohoto důvodu jsou pro mě jablka důležitá, žádnou velkou symboliku v tom nehledejte.

Zajímal by mě váš názor na masově oblíbené animované filmy, které k vašim uměleckým dílům tvoří zdánlivý protipól: líbí se vám klasické snímky od studia Walta Disneyho?

Staré filmy od Disneyho obdivuji. V dětství jsem se pečlivě díval na Bambiho nebo Sněhurku a sedm trpaslíků, bavily mě i krátké snímky s Mickey Mousem, Goofym a Kačerem Donaldem. Myslím si, že klasické Disneyho postavy jsou psychologicky velmi dobře propracované, to se mi na nich vždy líbilo. Touto školou by si každý animátor měl projít, než se osamostatní a posune se dál. 

Jurij Borisovič Norštejn je známý jako tvůrce poetických pohádek, jež prozrazují inspiraci výtvarným uměním, literaturou a klasickou hudbou, ale také ruskou lidovou kulturou. Používá speciální animační techniku mnohovrstvého překládání obrazu, která jeho filmům dodává efekt 3D zobrazení. Mezi jeho nejznámější snímky patří Volavka a jeřáb (1974), Ježek v mlze (1975), Pohádka pohádek (1979). Autor je pověstný svým perfekcionismem: film Plášť podle stejnojmenné Gogolovy povídky připravuje již od roku 1981, a ještě zdaleka není hotový, prozatímní ukázky však slibují velké věci.




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

3.21Dobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila Boháčková
1.21Odcházel jsem s propocenou košilíO svém setkání s Karlem Vachkem a s jeho filmy pro dok.revue debatovali častí návštěvníci Vachkových proslulých otevřených seminářů – filozof Miroslav Petříček (MP) a malíř Vladimír Kokolia (VK), dále Vachkův kolega na Katedře dokumentární tvorby na FAMU, pedagog a programový ředitel MFDF Ji.hlava Petr Kubica (PK), producent Radim Procházka (RP), který u Vachka na FAMU studoval a jeho filmy posléze produkoval, a filmový publicista Vladimír Hendrich (VH), jenž s Vachkem natočil desítky pořadů pro Český rozhlas Vltava.Kamila Boháčková
6.20Hledání pravdy za hranicemi rozbřeskuDokumentarista Gianfranco Rosi obdržel za své filmy mnohá ocenění – za snímek Sacro GRA získal v roce 2013 Zlatého lva v Benátkách a za Fuocoammare: Požár na moři si zase v roce 2016 odnesl Zlatého medvěda z Berlinale. O svém zatím posledním filmu Nokturno (2020), který natáčel tři roky ve válečných zónách mezi Sýrií, Irákem, Kurdistánem a Libanonem, si Rosi povídal s novinářem Neilem Youngem. Komentovaný rozhovor vyšel původně v časopise Modern Times Review (MTR). Přinášíme ho v českém překladu v rámci vzájemné spolupráce s MTR, podpořené Norskými fondy.Neil Young
5.20Chci, aby diváci viděli mé filmy nejen očimaTvorba světoběžníka rakouského původu Huberta Saupera je známá i u nás. Před lety vzbudil ohlas jeho dokumentární esej Darwinova noční můra o Viktoriině jezeře v Tanzánii, kde se chová okoun říční na vývoz do Evropy, zatímco domorodí obyvatelé poblíž jezera živoří a trpí hlady. Letos mohou diváci MFDF Ji.hlava zhlédnout Sauperův nový snímek Epicentro o současné Kubě, kde se podle autora zrodilo americké impérium i filmová propaganda. S Hubertem Sauperem jsme si povídali o jeho tvůrčí metodě, zatímco jsme se – virtuálně a se sluchátkem na uchu – společně procházeli po jeho farmě na francouzském venkově.Kamila Boháčková
4.20Jeli jsme na polské hřiště, ale přivezli jsme si svůj manšaftRozhovor s dokumentaristy Filipem Remundou a Vítem Klusákem o jejich novém společném filmu Jak Bůh hledal Karla, který ukazuje, jak se v současném Polsku zneužívá náboženství a víra k manipulaci davů a k politickým účelům. Snímek bude mít českou premiéru na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.Kamila Boháčková
3.20Začněme u sebe, jinak se nic nezměníRozhovor s tvůrci dokumentu Země medu, makedonským dokumentaristy Ljubomirem Stefanovrm a Tamarou Kotevskou.Vojtěch Kočárník
3.20O vůli k životu všemu navzdoryO holokaustu vzniká mnoho filmů, málokterý ale ukazuje svědky, kteří vypovídají o svých zážitcích vůbec poprvé, a navíc je doprovázejí dosud neznámé autentické obrazové materiály. Řeč je o deset let starém čtyřdílném cyklu celovečerních dokumentů Zapomenuté transporty, který zachycuje deportaci Židů do málo známých táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku. O způsobu práce s pamětí hovoří jejich režisér, scenárista a producent Lukáš Přibyl.Petr Šafařík
3.20Nechat lidi odvyprávět jejich příběhyS Viktorem Portelem, dokumentaristou, vedoucím dokumentačního oddělení organizace Post Bellum a spoluautorem televizního cyklu Příběhy 20. století o rozhovorech coby formě „paměti národa“Martin Svoboda
2.20Velké vysílací platformy nyní nakupují zábavu, ne dokumenty, protože lidé mají dost svých starostíJakou podobu bude mít letošní Marché du Film? Jak obtížné bylo připravit letošní industry program kodaňského dokumentárního festivalu CPH:DOX a s jakými verzemi počítá industry program Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava?Radim Procházka
1.20Přinášet do světa určitý druh léčeníRozhovor s Violou Ježkovou o práci dramaturgyně Radiodokumentů, o tom, jak se v ní snoubí role autorky, dramaturgyně a teoložky i jak dokážou se zvukem pracovat filmoví dokumentaristé.Kamila Boháčková

starší články

f3.13DOK.REVUE
26. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeHongkongské protesty očima Aj Wej-weje O celovečerním dokumentu Šváb (Cockroach) čínského umělce a režiséra Aj Wej-weje, zachycujícím nepokoje v Hongkongu v roce 2019, debatují pro dok.revue sinoložka a překladatelka z čínštiny Olga Lomová, dokumentaristka Haruna Honcoop a antropolog a sinolog Jan Karlach, který v době protestních akcí v roce 2019 pobýval na Polytechnické univerzitě v Hongkongu.Kamila BoháčkováNový filmJak jsem se stala partyzánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková přibližuje svůj nový film Jak jsem se stala partyzánkou, který měl letos v dubnu světovou premiéru na německém festivalu Go East, kde získal Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity.Vera LackováTémaKino, nebo internet? Mají kina budoucnost, když si lidé během lockdownu navykli sledovat filmy na síti? Proměnily se skutečně divácké návyky a dochází ke změnám filmové distribuce, nebo jde spíš o promo světových streamovacích portálů?Martin SvobodaSportExperimenty i hledání vlastních kořenůKteré loňské filmy považují přední evropské dokumentární festivaly za nejzajímavější? Sedm filmových přehlídek sdružených pod hlavičkou Doc Alliance nominovalo do letošní soutěže Doc Alliance Selection Award celkem 14 filmů. V čem jsou výrazné a co je spojuje?Pavel SladkýBáseňZa sklemPavel NovotnýRozhovorDobrý film je vždycky o něčem jiném, než o tom, co je vidětS režisérkou Erikou Hníkovou o jejím novém filmu Každá minuta života, intimním portrétu jedné žilinské rodiny, která vychovává tříletého syna podle metody Kamevéda, aby z něj vyrostl šampion. Kamila BoháčkováNová knihaCo je „na obzoru“ české vizuální kulturyPlatforma pro studium vizuální kultury Fresh Eye vydává interaktivní publikaci Na obzoru. Nové tváře a hlasy ve vizuální kultuře. Nový e-book představuje vybrané práce studentů a studentek i čerstvých absolventů a absolventek vizuálně-teoretických či tvůrčích oborů. Jeho editorka Pavla Rousková popisuje, jak projekt vznikal i čeho je příslibem.Pavla RouskováÚvodníkDůležitost svobodydok.revue 3.21Kamila Boháčková